Sedmero krkavců

Z minima tu sénárista (Pavel Aujezdský) i režisér (Ludvík Ráža) vytvořili maximum. Ponurost prostředí i děje, v němž konec konců vítězí dobro nad zlem vítězí, připomíná, jak nutné je do výchovy i do života dosazovat i "absolutní" momenty, bez kterých ztrácíme smysl o jeho skutečné, přepestře barevné kvalitě. Bohužel si nevybavuju při nejlepší vůli první filmovou verzi tohoto skvělého příběhu Němcové z r. 1967. Pohádka-báchorka jako žánr byla původně určena pro dospělé a "zdětinštěla" až umělými sběry zhruba po roce 1800. Jako žánr není zcela jasná, je to jakýsi žánrový konvolut - nebo, chcete-li - průsečík. V nejčistší podobě se blíží ke svým bájeslovným (mytologickým) východiskům. Němcové se podařilo - a Aujezdský s Rážou to rozvinuli a dále úspěšně posunuli do filmové řeči - právě tento základ zachovat a dát mu uměleckou úroveň původního autorského výkonu (tato velmi podstatná stránka její tvorby je neprávem podceňována a až negována). Herecké kreace prakticky bez rozdílu tuto ideu rozvíjejí a dotvářejí na mimořádné umělecké úrovni. Dominanci tu mají ženské výkony (Hlaváčová, Chýlková, Podhradská) nad mužskými (Michal Dlouhý, Brzobohatý, Rösner) a zlo se - podáváno ve své skutečné, nezkreslené a nekarikované podobě temného, "černokněžného" živlu - jeví až přeexponovaně. Nicméně Jana Hlaváčová je a zůstává především strádající matkou, Brzobohatý chápajícím a manželčin žal sdílejícím partnerem, Mária Podhradská bezelstným, něžným, ale také pevným a houževnatým dívčím panenským ženstvím. Tento základní trojúhelník doplňuje tandem zla, v němž lehce incestní a rovněž již zapškle staropanenské ženství-zlo vneuvěřitelné škále prostředků suverénně zvládá Ivana Chýlková a jí odpovídá až hugovský skřet Borise Rösnera, jehož lidštějším pólem je zlovolný klevetil a pomouvač. Své ikony rámcujících živlů v tradiční posvátné triádě přesvědčivě zvládli Růžek, Jandová nakonec i Daniel Rous. Z této optimisticky ponuré pohádky mrazí, ale závěrečné vítězství dobra přesto zahřívá. V Bohdaně je zaklet i kus Němcové samé stejně tak jako v mateřském traumatu osmi zrozených a téměř nenávratně ztracených dětí. Štědrovečerní uvedení pohádky tak bylo útokem víc na šedou kůru mozkovou než na svátek plesajícího srdce. Chápu proto i ty hlasy, které se nenamáhají předstírat okouzlení a dávají to najevo i svým hodnocením. (27.01.2008)

Tak trochu jiná pohádka, ze které si od malička pamatuji především scény s Chrtem. Ani po opětovném shlédnutí zklamání nepřišlo, líbí se mi ta ponurá depresivní atmosféra, která panuje po většinu filmu. Líbí se mi místa, která filmaři vybrali na natáčení... onu atmosféru pomáhají dotvářet. Taktéž se mi líbí hudba Petra Hapky. Z herců vyčnívají především představitelé zla Boris Rösner a Ivana Chýlková. Uvedení na Štědrý večer mě nijak netrápí, proč ne? Však to skončí pohádkově. 60% (27.04.2015)

Když jsem byla malá, ráda jsem se bála. Tuto hororovou pohádku jsem viděla ve věku 6-ti let, kdy děti čekají od pohádek, že je budou uspávat a zanechalo to ve mně následky. Pohádka byla adrenalinový zážitek – celou dobu jsem se choulila v křesle a děsila se zvrácené Chýlkové (získala si mě zpátky až když jsem o něco později viděla Přítelkyni z domu smutku), která obcovala s Chrtem (úžasný Rösner, ten mě děsí pořád). Ale nemohla jsem od toho odtrhnou oči :-) Od té doby potřebuju pravidelnou dávku hrůzy... (28.01.2008)

Úvod s chlebem je afektovaný a hloupý. U Němcové synové tahají matku za sukni a křičí po chlebu, u Grimmů dokonce zapříčiní, že jejich právě narozená neduživá sestřička nemůže být pokřtěna (sic), ovšem v této verzi lze prokletí vysvětlit snad jen těhotenskou depresí. Potom následuje putování Bohdanky, při němž ji zcela bezdůvodně svádí z cesty voda a vítr. Alespoň že druhá polovina se svým napínavým dějem se povedla a že na Máriu Podhradskou je zde radost pohledět. (16.07.2018)

Film je především velkou obžalobou zaostalého feudálního systému: a) kdyby tehdy byla produktivita práce vyšší, Bohunka by spíchla těch 7 košil tak za tejden a né za víc jak 9 měsíců, a k žádné drasťárně s čerstvě narozeným dítětem by tak nemohlo dojít b) kdyby bylo Bohunce umožněno chodit v dětství do školy, uměla by číst a psát nebo aspoň kreslit, a i němá by tak mohla princi popsat, co se stalo s jejich potomkem. To už vůbec nemluvím o tom, že kdyby tehdy existovaly počítače, mohla mu na to téma udělat krásnou prezentaci v pavrpointu. Chyba ve filmu: Slunce hraje starý M. Růžek a Vodu mladá Z. Jandová. Ve skutečnosti to ale má být obráceně, neboť voda je starší než Slunce. (30.10.2014)