Tajemství Ocelového města

Steampunk, ako sa patrí. Verneho od detstva slepo zbožňujem a prečítal som väčšinu jeho románov (ktoré nazerajú na svet z vysokej výstavnej police v mojej izbe), mnohé opakovane - a práve medzi ne sa radí aj Oceľové mesto, ktoré využíva klasické motívy Verneho tvorby ako strach zo zneužitia pokrokových technológií na vojenské účely či oslava človeka ako tvora vynaliezavého. Rážova adaptácia je stručná a relatívne skratkovitá, zároveň jej však chýba len minimum a vďaka primeranej dĺžke ani na chvíľu nepoľavuje z dynamického tempa a strháva diváka do víru pokusov, objavov, špionáže a spiknutí, ktorý nedáva vydýchnuť a rúti sa priamo do očakávaného finále. Technickej stránke by sa dalo vytknúť mnohé, ale na to, že sa jedná o české sci-fi z konca 70.-tych rokov, som spokojný. Obsadenie snáď neobsahuje žiaden slabší článok reťazca a premeny identít Jaromíra Hanzlíka sú perfektné a zatieňujú aj inak rovnako skvelého Martina Růžeka a Jozefa Vinkláře. Mohlo to byť lepšie, ale aj takto je to výborné. 80% (21.07.2014)

Klasika!!! Není fér srovnávat Rážu s Karlem Zemanem, není povinností tvůrce kopírovat styl druhého jen kvůli tradici. Ráža svojí adaptaci pojal stylově, výtvarná stránka filmu je paradní - pochmurné depresivní (kapitalistické ;) Ocelové město plné všudypřítomné tajné policie a donášejících občanů (že by nenápadná provokace?) a hrozící katastrofy nenápadně evokuje strach ze zbraní hromadného ničení. Film je kvalitně obsazený i v malých rolích, dominuje výborný Josef Vinklář i parta strašidelných "fízlů" s Čepkem, Navrátilem a Somrem. Dvojrole Hanzlíka je slušně zahraná, zvlášť díky příležitosti vidět ho i v negativní roli a slizáckého zbabělého padoucha si vystřihl dobře. Dobrý film pro děti i dospělé, pro milovníky Verna povinost. (11.12.2008)

Dnes už se lze jen stěží domnívat, jakými cestami by se ubírala životní dráha francouzského spisovatele, dramatika a zakladatele vědecko-fantastické literatury (pro níž se později ujala zkratka sci-fi) Julese Verna, kdyby se jej, ještě coby pouhého tajemníka pařížského Théatre lyrique, neujal sám Alexander Dumas starší. Pod jeho dohledem a částečně i vlivem vzniká nejprve několik dramatických prací, jejichž úspěch se bohužel pohybuje v mizivých procentech a proto zkouší zaujmout jinde a jinak. I když podle vlastních slov toužil napsat tzv. "román o vědě" pro dospělé, mimořádná a dodnes přetrvávající obliba jeho fantastických dobrodružných příběhů autorovo přání do jisté míry simulují, neboť nejvýraznějším motivem zde zůstávají nadčasově vkomponované, v té době zatím neexistující technické vynálezy, jejichž zhmotnění se ovšem uskutečnilo během první a druhé světové války. Tuto reflexi beze zbytku naplňuje román Ocelové město, původně reagující na zdrcující porážku francouzské armády pruským vojskem roku 1870, ale díky nepoučitelnosti lidstva je jeho děj aplikovatelný bez přísného časového umístění do jakékoli historické epochy světových dějin (hrůzným vyplněním budiž svržení atomové bomby na japonské město Hirošima v závěru druhé světové války). Filmově - televizní koprodukce pod vedením režiséra Ludvíka Ráži vtiskla celému dílu neopakovatelnou atmosféru a mistrovským způsobem využívá smazatelnou hranici fikce a reality, ozvláštněnou dětským pohledem na probíhající události. Nepominutelnou složkou filmu jsou samozřejmě herecké kreace, zejména Jaromír Hanzlík dokázal bravurně odlišit charakterovou polaritu své dvojrole a překvapivě vyrovnaný výkon tu podává tehdy dvanáctiletý Jan Potměšil, ale pochvalu lze udělit i ostatním (fascinující Vinklář, atypicky obsazený Růžek, Kostka, Bláha, Somr, Čepek, Řanda, Medvecká, Tomáš Holý). Verneovo dílo lze v širších souvislostech pokládat za vůbec nejranější předpověď katastrofického zneužití rodícího se technického i vědeckého pokroku, což ostatně o několik desítek let později blíže specifikoval Karel Čapek ve svých utopistických vizích (jež se nakonec ukázaly jako ne zcela utopistické). Nechť zůstane tento pomyslně vztyčený prst varovnaným signálem pro budoucí generace, kterým by znemožnil opakovaně se dopouštět chyb minulosti. (31.07.2010)

Verneovka. Příběh o dobru a zlu, a kdo čemu slouží. Pěkná pohádka o snaze podmanit si druhé město, silou a mocí, město, kde žije plno láskyplných lidí, kteří nechtějí zbrojit, neb jsou uvědomělejší, než ten, kdo chce zbrojit a vidět vše v troskách, aby tam pak mohl vládnout. Technika selže, dobří lidé zvítězí. (25.09.2010)

Byť Ráža obsadil do rolí dědiců vlastně opačné typy, Růžka coby laskavého budovatele Fortuny a Vinkláře jako dobyvatelského diktátora Ocelového města, vyšlo mu to. A Hanzlík, to byla vždy sázka na jistotu výborného výkonu. Poněkud mě překvapil Fišer hudbou, kterou bych spíše přisoudila Liškovi, jak je pompézní. A možná to je právě ta piha na kráse, která dělí tenhle film od dokonalosti. (26.02.2012)