Herec

Blbý to určitě není (hlavně technicky a herecky), ale, nemůžu si pomoct, na konci je z toho zase jen další předpisová vyprávěnka o strašidelných 50.letech.. To už ale jaksi všichni dávno víme a člověk si říká jestli by už pomalu nebylo na čase začít točit filmy o té době, které by vyprávěly příběhy komplexnější, hlubší, takové co by se dostaly pod tu prvoplánovou slupku dábelských stbáků, výslechů, odposlechů, udavačů atd... (27.10.2020)

jestli něco stále ještě celkem umíme,pak tyhle "dobová" (rozuměj z období komunismu) dramata a ani Herec není výjimka.Bohužel je tu tentokrát dost ale,které mi nedovolí hodnotit lépe,byť po dvou dílech jsem byl přesvědčen o solidních čtyřech hvězdách.Pak totiž přišel závěrečný a suverénně nejslabší díl.Ten nejen,že prakticky kompletně zazdil většinu postav a do té doby zajímavě rozjetých linek,jen proto aby nám nabídl snad nejméně uvěřitelný pokus o útěk za hranice ever,ale hlavně ukázal naplno,že Cinova postava (Cina jinak skvělý) je vlastně extrémně jednorozměrná a plochá a ač tu nejspíš byla snaha z něj udělat tragickou a rozpolcenou figuru,v závěru z toho vyšel jako extrémní svině,se ketrou se prostě nejde ztotožnit ani jí pochopit.A nejde to udělat nejen proto,že není úplně hezké co dělal a udělal,ale také proto že nám tvůrci nedali absolutně šanci to alespoň zkusit...60% (26.10.2020)

Dvě epizody děj příliš nespěchá, zaměřuje se na Standu Láníka, jeho nejbližší okolí, ale i hutnou atmosféru. Tohle mi velmi sedlo, dění mimo pana herce, pozadí jeho příběhu, všudypřítomný strach, ať už jste v jakékoliv stranické pozici. Nebo v jeho rodině, bytě... tady k navození strachu stačí pouhý zvonek a neodbytný soused za dveřmi. Právě tím zaměřením na postavy a hutnou atmosféru připomene Herec to lepší z tvorby zaměřující se na padesátá léta. Proto jsem příliš nepochopil odbočku na statek, ta totiž oproti zbytku působí značně nedomyšleně, navíc je úplně zbytečná. Když už, tak se tohle mohlo jen zmínit v rozhovoru a jít na poslední akci, poslední pointu. Ty dělají Láníka tím, čím je, nikoliv nadějným matematikem, ale hercem, který svoji roli nikdy neopouští. Poprvé překvapí, aby se podruhé čekalo, jestli v jeho přístupu k věci přijde nějaká změna. Jan Cina působí takovým nejednoznačným dojmem, což mi k postavě, u které si nemůže být jistý nikdo, vlastně velmi sedne. Ale abych třetí epizodu jen nehanil, krom závěru je tu ještě část "v čekárně", kde se na průhledném skle nad Láníkem střídají boty a psychický nápor je doslova cítit. 75% (11.02.2024)

Tíživá doba, sen o velkém divadle a zase jeden kus z poměrně nedávné historie, na kterou diváci slyší. A proto se k ní tvůrci opakovaně vracejí. Stanislav Láník žije v Československu na počátku 50. let. Matka údajně spáchala sebevraždu v ruzyňské věznici, otec zemřel v zahraničí v odboji. A o babičku přišel právě teď. Se sestrou, která zametá ulice, nemají zrovna nejnadějnější vyhlídky na spokojený život. Jenže Standa, ač jeho rodina nemá dobré jméno u vládnoucích komunistů, má sakra vysoké cíle. Hrát v ochotnickém divadle mu rozhodně nestačí. Chce mezi profesionály a aby toho dosáhl, klidně přijme roli, kterou napíše sám život. Nejprve se nadchne pro matematické úlohy, s druhým vysoce postaveným komunistou pak chce pláchnout „za kopečky“. Baví mě, že každý díl je krapet jiný, hlavně v případě klesajícího sebevědomí hlavního hrdiny, který si nejprve získá pár soudruhů a z toho pro sebe plynoucí výhody, do druhého „úkolu“ pak vstupuje jako zdatný manipulátor, ovšem do závěrečné epizody už kráčí coby zlomený antihrdina, který se bude neustále ohlížet přes rameno. Právě poslední díl je mírným úkrokem stranou, chvíli to vypadá, že scénář neví kudy kam. A rozhodně bych očekával hlubší vhled do přemýšlení/pohnutek/snad i výčitek hlavní postavy. Herci jsou každopádně skvělí: Jan Cina je zatraceně soustředěný, Jenovéfa Boková bravurně zvládá emočně vypjaté scény, domovník Adrian Jastraban je oplzlý a zlý zároveň, důvěryhodně se role soudruha kapitána ujal i Martin Finger. Režisér Peter Bebjak předložil atmosféru nejistoty a spoustu zajímavých postav, se kterými budeme soucítit nebo je nenávidět. (18.11.2021)

Z počátku klasické retro vyprávění o těžkém životě obyčejných lidí za Komančů, které se už na konci prvního dílu, vydá jiným směrem, naštěstí. Herecky a po produkční stránce, vynikající, scenáristicky poutavé ale s několika zbytečnými odbočkami. Ty 4 hodiny okrouhat na 3, by prospělo svižnějšímu vyprávění a celkově lepšímu vyznění. Ale i přes výhrady, velice dobré. (18.08.2024)