O Janovi a podivuhodném příteli

Když jsem byla malá, tuhle pohádku jsem milovala. Po letech jsem si ji pustila a zjistila jsem, že příběhově se mi líbí stále, ovšem herecký výkon a hlavně mluva Tomáše Valíka mě přiváděla k šílenství. Není on lehce mentálně zaostalý, jestli ano, potom se omlouvám, jestli ne, tak stejně nevěřím. Každopádně děj pohádkového příběhu byl zajímavý, něco jiného a ne ta ohraná písnička pořád dokola. (12.08.2011)

Jedna z nejzvláštnějších pohádek, jaké jsem kdy viděla. V kinech by možná neuspěla tak, jak si zdejší uživatelé myslí, protože děti by pravděpodobně ze sálů utíkaly s pláčem a nepochopením. Ano, mrzelo mě, že některé skutečnosti nebyly ani v závěru vysvětleny (původ věnců, proč byla vlastně princezna zakletá). Dabing taky na kvalitě dost ubral, hlavně u jinak velice sympatického Tomáše Valíka. Ovšem ta hororová hudba, krásná princezna a podivuhodný závěr (kdy mě "přítel" docela vystrašil) si zaslouží silné ***. (30.09.2012)

Jediná koprodukční pohádka, kterou tehdejšímu Československu odpustím, jsou Tři oříšky pro popelku, tam to možná i pomohlo k úspěchu, ale v tomto případě si nejsem zase až tak jistý. Prostě na můj vkus tam je až moc cizích obličejů a tak i celková atmosféra je znát a pro mne to prostě není ono. Přitom pohádka, je pro mne atraktivní hromadou drobností...herecká účast pana Kemra, paní Galatíkové, Evy Vejmělkové, kulisy hradu Bouzov a i dějově je to zajímavé, ale ti Němci v tom jdou prostě moc cítit a já si prostě nemůžu pomoct. Proto je hodnocení takové jaké je :-( (15.12.2014)

Zvláštní pohádka, ze které jde strach i po letech. Za atmosféru a kostými by se nemuseli stydět ani v hororu. Hudební doprovod to celé dotváří. Já jsem se jí jako malá bála a měla z ní noční můry. I teď ji zrovna dvakrát nevyhledávám. Tomáš Valík je sympaťak a jeho přítel, který nad ním držel ochrannou ruku taky. Takže jim fandím, když se náhodu na pohádku dívám. (15.09.2020)

Skvost mezi pohádkami! Vyvolává ve mě mnoho emocí, krásný příběh, kostými a prostředí navozující zvláštní atmosféru blížící se horovým scénám! Ostatně Andersen psal dosti krutě, není se co divit, když už v devíti letech opustil domov! Pohádky by měli zapůsobit a inspirovat ke změně k lepšímu, tady se to opravdu povedlo. Konec, který si pohrává s myšlenkou nesmrtelnosti je opravdu nádherně děsivý! (29.04.2007)