Čest a sláva

"Duše zaslepená, věčně štvaná z místa, Bohem opuštěná, žes tam málo čistá....Není spásy, není kudy kam. Běda nám, Bázeň boží je ta tam.“ Už jen za ten úvod se skvělou chorálovou Liškovou hudbou, při níž sledujeme výjev hořícího kříže a zohavených těl okolo a mrtvoly muže zavěšeného hlavou dolů nad doutnajícím ohněm si Hynek Bočan zaslouží absolutorium. Naturalisticky syrové drama, jemuž vévodí hrůzu a absolutní respekt vzbuzující "komandant" Hrušínský. Trošku mě překvapila místy dost jadrná mluva. Úplně jsem se nedokázal ztotožnit s tím, že by český rytíř za třicetileté války mluvil zrovna takto. Ale to je asi tak jediné, co bych tomuto filmu vytknul. Jinak je to naprosto geniální reflexe českých dějin v období třicetiletí války (těsně před uzavřením Vestfálského míru). A taky se zde (asi i s ohledem na to, že film vznikal těsně po okupaci Československa) celá řada jinotajů (např.. "Kdo má schopnost si vybrat, co má jíst, proč by si dal nutit mínění, víru." "Já věřím, co si z toho vyberu, jen to nesmím nikde říkat...") na tehdejší poměry. Asi i proto si tento film musel na svou premiéru počkat až do roku 1991. I dnes se zde najdou výroky aktuální i na dnešní dobu. Minimálně tento: „Jste ovce a svět patří řezníkům, není kam utéct“. A možná i ten o blbosti, jež je "tak trošku Boží dar“. (25.10.2017)

Film dobrý, to joo, ale slušelo by mu několik úprav. Předně bych uvítal trochu více lokací a ne dva exteriéry a dva interiéry. vůbec mi nevadí, že průčelí domnělé šlechtické tvrze je barokní sýpkou. Mnohem více by filmu prospělo více ticha a méně dlouhých dialogů, byť dobrých dialogů. Lepší zachycení dobové atmosféry a společenského rozvratu prostřednictvím širšího záběru by filmu pomohlo hodně. Hrušínského dramatická poloha, ne nepodobná Václavu IV., není špatná, ale sedí mi méně než bych si přál. Mnohem více mě zajímala postava Donovalského ztvárněná příjemným hereckým způsobem Karla Högera. Intenzivnější dějový posun by také nebyl od věci, nicméně zemitá atmosféra filmu je parádní a střídání vzletné archaické mluvy a vulgarit je příjemné. Rozuměj příjemné v tom, že v novodobých filmech vás do prdele nikdo nepošle. A drásající hudba Zdeňka Lišky vás ponoří do té správné depky. (07.11.2017)

Dnes polozapomenutý (jakým neprávem!) český historický film se sice nemůže měřit s Markétou Lazarovou nebo s Údolím včel (na podobnou výpravnost se zjevně nedostávalo prostředků, umělecky byl František Vláčil také trochu někde jinde), přesto patří v rámci historických snímků k tomu výrazně lepšímu, co tu bylo kdy natočeno. Silná je paralela těžké doby totalitního režimu a období po bitvě na Bílé hoře, kdy komunismus i Třicetiletá válka zdevastovaly český národ, především pak jeho elity. Pobělohorská i poúnorová emigrace české šlechty i prvorepublikových elit a jejich faktická ztráta byla (a dodnes vlastně je) fatální. Za velký klad lze považovat fakt, že v příběhu a popisu dobové situace zcela absentují obrozenecké mýty, takto ideově obnažený film se dal realizovat jen v krátkém období pražského jara, tedy právě v roce 1968. Málokde jinde si kdo dovolil českou národní povahu obnažit takovýmhle způsobem... (20.12.2013)

História nie je mojou parketou, ale Bočanov film, ku ktorému som sa dostal až teraz, mi poskytol skvelý zážitok. Nie je to jednoduchý príbeh o osudoch jedného rytiera na konci zničujúcej vojny. Pre podobenstvo o postojoch ľudí v zlomových časoch ho komunistickí cenzori zaslúžene poslali do trezoru, odkiaľ však vyšiel rovnako aktuálny, ako pôvodne bol. Je zbytočné chváliť herecké výkony hlavných predstaviteľov a fascinujúcu hudbu Zdeňka Lišku. Asi najviac ma zaujala autentickosť ľudí tej doby. Poznám tri - štyri vynikajúce české filmy s obdobnou tematikou a Čest a sláva zaujíma dôstojné miesto po ich boku. Tak prečo "iba" štyri hviezdičky? Chvíľami mi prekážal chaotický strih a takmer celý film výborne zahraná, ale s dejom málo kompatibilná postava, ktorú stvárnil Karel Höger. (14.03.2011)

Další velké československé překvapení, tedy pro mě jako "neskalního" diváka určitě.  Hned úvod s drsnými až hororovými scénami smrti, krutosti a bezohlednosti dává vědět , že  Bočanova výpověď o soumraku středověku rozhodně nebude umírněná a čisťounká jako třeba soudobé německo-jugoslávské westerny. K syrovosti  a ponurosti pochopitelně přispívá i báječná temná černobílá kamera a odpovídající výprava a kostýmy či spíš špinavé hadry. Osobně pak kvituju i potlačení inscenační obsese českého historického filmu, kdy je pro tentokrát akademicky vzletné a osudové žvatlání  potlačeno na úkor všelidových prdelí a dalšího sakrování. Nechybí ani až absurdní či černý  humor. "Za slávu krále Fridricha! - Vždyť je mrtvej... Ale to je jedno".   Realističtější záznam o marnosti, zoufalosti a beznaději tehdejšího bytí by člověk nejen v československé kinematografii jen těžko hledal. Ona bezvýchodnost se pak zrcadlí v náplni celého příběhu, v němž de facto zcela absentují jakékoliv emoce či ideály a závěrečná vzpoura rytíře Václava vlastně nedává na první pohled smysl. Na ten druhý naopak dává životu či chcete-li bytí malého neviditelného a  zbytečného šlechtice (člověka) v oné době vůbec nějaký význam či směr. Pětkové překvapení. (03.10.2022)