Čest a sláva

Další velké československé překvapení, tedy pro mě jako "neskalního" diváka určitě.  Hned úvod s drsnými až hororovými scénami smrti, krutosti a bezohlednosti dává vědět , že  Bočanova výpověď o soumraku středověku rozhodně nebude umírněná a čisťounká jako třeba soudobé německo-jugoslávské westerny. K syrovosti  a ponurosti pochopitelně přispívá i báječná temná černobílá kamera a odpovídající výprava a kostýmy či spíš špinavé hadry. Osobně pak kvituju i potlačení inscenační obsese českého historického filmu, kdy je pro tentokrát akademicky vzletné a osudové žvatlání  potlačeno na úkor všelidových prdelí a dalšího sakrování. Nechybí ani až absurdní či černý  humor. "Za slávu krále Fridricha! - Vždyť je mrtvej... Ale to je jedno".   Realističtější záznam o marnosti, zoufalosti a beznaději tehdejšího bytí by člověk nejen v československé kinematografii jen těžko hledal. Ona bezvýchodnost se pak zrcadlí v náplni celého příběhu, v němž de facto zcela absentují jakékoliv emoce či ideály a závěrečná vzpoura rytíře Václava vlastně nedává na první pohled smysl. Na ten druhý naopak dává životu či chcete-li bytí malého neviditelného a  zbytečného šlechtice (člověka) v oné době vůbec nějaký význam či směr. Pětkové překvapení. (03.10.2022)

Deprimující úvodní titulky, z nichž dobová atmosféra přímo sálá, a jedna na tehdejší poměry až nevybíravě násilná akční scéna představují bezpochyby jeden z vrcholů československé tvorby, avšak jsou v šíleném formálním kontrastu s celým zbytkem filmu, který je vlastně jen sledem více či méně zajímavých dialogů a excentrických hereckých kreací. Ne že bych si stěžoval - Hrušínský, Kemr i Höger jsou výborní, ale emocionální plochost a dost plytká dějovost mi nedovolily si snímek užít, nýbrž pouze docela pohodlně a bez následků přežít. A kvůli tomu jsem se na to přeci jenom nedíval.. 65% (05.03.2014)

Žádná sláva tentokráte, posté mohu vyzdvihnout Hrušínského podmanivé herectví, projevit čest hudbě Zdeňka Lišky, kvitovat nezaměnitelnou atmosféru středověkého venkova, již můžete znát třebas i z Vláčilových opusů, Markéty Lazarové či Údolí včel, toť však vše... Chvílemi jsem se pekelně nudil, totiž hořekoval nad tím, že netrávím čas užitečnějším filmem, respektive činností... 50% (05.03.2014)

"Kdo neumí lhát, neumí vládnout..." Tiež mi to občas atmosférou a drsnosťou doby pripomenulo Markétu Lazorovú. Nejde tu o nejaký veľký príbeh, ale máme tu skvelého hlavného predstaviteľa R. Hrušínskeho, ktorý na seba právom strháva všetku pozornosť. Osobne sa mi jeho výkon pozdával ešte lepší než vo velebenom Spalovači mrtvol. Pochváliť treba hudbu Z.Lišku i kvalitné dialógy, ktoré z úst R. Hrušínskeho znejú ako perly. I de o menej známy, trezorový film, ale v žánri historický film ide v rámci bývalého Československa o veľmi vydarený počin. Osobne by som strašne rád videl dlhší film a pár minút navyše by som dal i postave J. Kemra, ktorého B. Bohdanová nazvala "hnusným tvorom". Film 80%. Hrušínský 100%. (12.10.2014)

"Duše zaslepená, věčně štvaná z místa, Bohem opuštěná, žes tam málo čistá....Není spásy, není kudy kam. Běda nám, Bázeň boží je ta tam.“ Už jen za ten úvod se skvělou chorálovou Liškovou hudbou, při níž sledujeme výjev hořícího kříže a zohavených těl okolo a mrtvoly muže zavěšeného hlavou dolů nad doutnajícím ohněm si Hynek Bočan zaslouží absolutorium. Naturalisticky syrové drama, jemuž vévodí hrůzu a absolutní respekt vzbuzující "komandant" Hrušínský. Trošku mě překvapila místy dost jadrná mluva. Úplně jsem se nedokázal ztotožnit s tím, že by český rytíř za třicetileté války mluvil zrovna takto. Ale to je asi tak jediné, co bych tomuto filmu vytknul. Jinak je to naprosto geniální reflexe českých dějin v období třicetiletí války (těsně před uzavřením Vestfálského míru). A taky se zde (asi i s ohledem na to, že film vznikal těsně po okupaci Československa) celá řada jinotajů (např.. "Kdo má schopnost si vybrat, co má jíst, proč by si dal nutit mínění, víru." "Já věřím, co si z toho vyberu, jen to nesmím nikde říkat...") na tehdejší poměry. Asi i proto si tento film musel na svou premiéru počkat až do roku 1991. I dnes se zde najdou výroky aktuální i na dnešní dobu. Minimálně tento: „Jste ovce a svět patří řezníkům, není kam utéct“. A možná i ten o blbosti, jež je "tak trošku Boží dar“. (25.10.2017)