Čest a sláva

Jasně, že člověk se potřebuje zu fressen; jasně, že válka je nevýslovně krutá. Tento film však přináší naprostou adoraci malosti a ubohosti; vydávaje přízemnost za zemitost; touhu po svobodě za salónní revolucionářství, přičemž života běh vnímá pouze a jedině jako malichernou běhnu, která si na člověka zdravého rozumu zasedla, by jej rozdrtila. Tam, kde je Vláčil nadčasový, Bočan ryje držkou v hnoji. S předstihem; nikoliv prorocky.------- Dílko jest výborně obsazeno, jakož i velmi slušně natočeno, což na jeho mrzké podstatě ničehož nemění. (05.03.2014)

Sledujete film, vnímáte, jak je snad po všech stránkách vynikající, ale přesto vás skoro vůbec nebaví... znáte to taky? Já to přesně měl u filmu Čest a sláva. Mohl jsem obdivovat krásnou černobílou kameru Jiřího Šámala, dechberoucí hudbu Zdeňka Lišky i herecké výkony, jakými film obdařili Blanka Bohdanová a Rudolf Hrušínský. To jsem taky obdivoval, ale přes nejednu úchvatnou scénu pojící několik z těchto ingrediencí dohromady, i přes objevující se myšlenková sdělení mě to po dějové stránce nedokázalo moc pohltit. Úvodní scéna s brutálně naturalistickými výjevy v nebývale poetickém nasnímání a ještě za doprovodu Liškova chorálu slibovala velkou pětihvězdu. Jenže zbytek navzdory osobité kameře i dalším zmíněným kladům na mě působil jako omšelá TV inscenace, jsem trochu zklamán. Pokusy o atmosféru zde byly, jenomže když Hrušínský v středověkém kostýmu rytíře čechácky zařve „jděte do prdele!“, jakákoliv autetičnost a atmosféra jdou nazmar. Defitnitivně to Bočan zazdil zcela nevhodným obsazením Lubomíra Lipského do vážné role faráře. Je to nakonec tolik oceňované, protože to bylo dříve zakázané? Soudobé filmy Františka Vláčila zakázané nebyly, možná že některé něměly ani tolik nadčasové podobenství v sobě, ale jako historická dramata mi Ďáblova past, Údolí včel i Markéta Lazarová přinesly daleko působivější a celkově víc fascinující zážitek. 60% (10.12.2020)

V podstate som sa pri filme dosť nudil a celý čas nechápal, prečo rytier Rynda proste nevyhodil zo svojho dvora neočakávanú návštevu. Túto otázku som si celý čas kládol a postupom času som aj zabudol o čo tam vlastne ide a pomaly, ale isto som sa strácal v deji. Avšak beriem si odtiaľ jednu životnú múdrosť: "I blbost je tak trochu Boží dar."... a prečo ich proste nevyhodil? (08.10.2010)

„Posraná rytířská sláva“ Špína na povrchu i uvnitř. Nihilismus absolutní a všeprostupující zde vzhledem k dobovému zasazení nachází větší opodstatnění než v podobně černém Pasťáku. Nemilosrdné črtání národní povahy ruší jenom momenty, kdy scenárista skrze postavy vyjadřuje něco cíleně nadčasového. Do přízemního slovníku se nepřirozeně vkrádají vznešené myšlenky (jakýkoli náznak majestátnosti je jinak okamžitě shozen). Věřím, že Vláčilovi by stačila řeč obrazů. A hudba Zdeňka Lišky, která však prokazuje neocenitelnou službu i Bočanovi, když pomáhá lyrizovat syrové výjevy. 80% (08.05.2012)

Krásně naturalisticky syrové, psychologicky dramatické, herecky úchvatné. Blanka Bohdanová mi vždycky byla hrozně nesympatická a nikdy se mi nelíbila (snad proto, že ji znám hlavně až v hodně starší verzi). Po jejím zdejším výkonu to však budu muset rázně přehodnotit. Úvodní titulky jsou opravdu sugestivní. Jak hudební, tak i výrazovou formou. Pravda, je to lehce idealistické a klasicky českobolševicky adorující husitství, ale přesto je to z mnoha ohledů a stránek velmi silný film. Počínaje hudbou, přes výpravu, herectvím konče. K plnému počtu chybí opravdu málo. (20.07.2014)