365 dní

Nádherný, byť na mne trochu moc tmavej chlap, tuctová ženská, trochu erotiky, trocha vášně, lehce živočišna, jinak o ničem. Za mne lepší než padesát odstínů ničeho, ale jen díky nádherným lokacím a kusu pěkného chlapského masa. Jinak chemie mezi nimi nefungovala a hrát tam neuměl nikdo a ani neměl co. Za mne dvě a půl hvězdy za ty erotické scény. (20.06.2020)

Pořád se tam jenom prcoce. Příběh o ženské se stockholmským syndromem sice na první dobrou zní zajímavě, ale to by nesměl bejt tak kokotsky natočen. Vyvinul někdo, kdo se na tomhle velehovně podílel, alespoň minimální snahu napsat dialog, který by obsahoval více než tři slova? I strkání si voskovek hluboko do nosu zní jako větší zábava ve srovnání s touto bohapustou sračkou. (31.01.2023)

Jedna hvězdička z milosti za povedený soundtrack a prostředí. A jak by řekl klasik - to je všechno, přátelé. Už dlouho se mi nestalo, abych se vyloženě nutila nějaký film dokoukat do konce. Po cca 15 minutách jsem doslova cítila, jak mi u televize umírají mozkové buňky. Tady bylo zkrátka špatně úplně všechno. Od pitomého a naprosto neuvěřitelného děje, přes scénář, kameru, až po herce, co přehrávali, co mohli a dialogy, ze kterých vám šly oči do oblouku... ani jako pornofilm by 365 dní neobstálo. Tady bylo prostě špatně úplně všechno. (30.11.2021)

Tříhodinové porno s velmi průměrným příběhem a stupidním koncem. Vážně to mělo necelé dvě hodiny?! Nj, čas v posteli je relativní... Jedna hvězda za obrazy, druhá za scénu se služkou a třetí z recese za tu subjektivní hodinu navíc :) Kdo si váží svého času, ať si tu poslední hvězdičku radši odečte, ale to by zbyla jen jedna a to by tomuto filmu při poměřování pindíků jistě bralo kuráž... (28.07.2020)

Sice jejich vztah vyhasínal a přítel měl v žebříčku hodnot výš práci a kamarády, každopádně o to, že se nedobrovolně ocitne v domě sicilského mafiána, rozhodně nestála. Laura se stala obětí únosu. Hodně úsměvného. Protože když kulka proletěla srdcem jeho otce a zranila i našeho urostlého makaróna, viděl její obraz. A následující roky ještě mnohokrát. Nyní po pěti letech ji spatřil na letišti a usmyslel si, že bude jeho. Unese ji, ale neudělá nic bez jejího svolení. „Jen“ ji bude 365 dní držet v luxusní vile se služebnictvem, dokud se do něho nezamiluje. Pokud se její city nerozjedou, bude volná. Nekecám. Italsko-polský recept na lásku. Zatímco její postava ještě možná trochu funguje, i když se z únosu velmi rychle oklepe (nejprve na něj ječí, pak ho provokuje, a nakonec nohy přeci jen roztáhne), on je jak z úplně jiné planety. Tváří se ultradrsně, chová se jak sexuální predátor, producíruje se před ní nahej a pronáší věty typu „pořádně se dívej, o co přicházíš“, zatímco ho nějaká lepá děva orálně uspokojuje. Prostě paráda. Živočišný Ital netrestá a nebere si do ruky bičík, ovšem spojitost s 50 odstíny je patrná. Pokud ji někdo nevidí, ať se raději vrátí ke stavebnicím. I tady posloužil román, který cílí na ženy ve středním věku. Odpočinkové čtivo volí lehké porno/erotiku (to je do značné míry subjektivní) obalenou tuctovou romantikou. Líbivé songy, luxus, exotika. Sex se tváří energicky a tak, jak ho žádná divačka nezažila (ale teď už určitě zažije), naše Laura i změní barvu vlasů, asi abychom měli pocit, že těch nahotinek tam pobíhá víc. Nepobíhá. Klišé se kupí, druhá polovina už vůbec nebaví, atmosféra erotického dusna nefunguje, chemie bylo víc mezi Babičkou a Barunkou. Funguje akorát vizuální stránka, která je slušná. Snad bude pokračování (á la v tunelu se všechno odehrálo jinak). Nemůžu se dočkat. (17.06.2020)