Candyman: Ďábelský přízrak

Candyman, nemilosrdný muž s hákem, je zpět. A já jsem mile překvapen, byť ani první film předchozí trilogie, ani tento (jasně, navazuje na ten první) nevytěžil dostatečně předlohu C. Barkera, velmistra hororu. Naštěstí nevznikla bohapustá řezničina, na níž nemusí chodit člověk do kina, ale stačí mu doma na obrazovce. Nešvar mnohých pokračování je právě v tom - dáme tam ještě více krve a mrtvol a bude to lepší. Jenže ono to je většinou horší. I tak zbyl prostor pro řezání či gejzíry z proseknutých hrdel. A jedna z nejhezčích scén je ta, kdy kamera pozoruje zvenku postavu vznášející se do vzduchu a malující krvavou stopu po okně. Candyman je totiž vidět jen v zrcadle. Skvělá hudba připomene několikrát P. Glasse, jenž ji skládal pro první a druhý film trilogie a zde zazní jeho song Music Box. A bzukot včel byl v kině krajně nepříjemný. Pěkná kamera - nejlepší jsou obrácené mrakodrapy tonoucí v mlze a různé nájezdy. Barker sice rasovou problematiku v povídce neřešil, ale zde se vychází z prvního filmu, tudíž se nabízí. OK. Nebyla obtěžující. Snad jen zšenštilý Troy mi vadil, páč v Barkerově světě by se rozhodně neobjevil (ač sám gay, jeho gay postavy byly vždy chlapi, ne směšné karikatury). Fanoušci přímočarých slasherů nadšeni nebudou, já byl spokojen. (31.08.2021)

Překvapivě smysluplné navázání na původní film z devadesátých let a akurátní aktualiazce pro dnešní dobu. Umí to být nepříjemné a znepokojivé, aniž by to explicitně ukazovalo násilí (což ostatně nedělal ani původní film). Zároveň to umí být krásné a estetické (film je hravě natočený tak, aby využíval různých odrazů zrcadel atp.), ačkoli se pojednává o ošklivých věcech. Lepší filmové řemeslo jsme letos na poli hororů asi neměli možnost vidět. (04.09.2021)

Ano, je to silne pročernošské, silne protibelošské. Ale od producenta Uteč, BlacKkKlansman či My nič nové pod Slnkom. Tentoraz na režisérsku stoličku nedosadil sám seba, ale černošku. Predsa len #MeToo. Na prvú dobrú teda na všetky svetové strany cítiť aktuálny americký názorový odér. Candymana z roku 1992 som nevidel, no ničomu to nevadilo, pretože všetky potrebné nadväznosti na originál Vám Candyman 2021 prerozpráva. Nejde o horor, ide o hororovú povídačku. Povídačka, ktorá má neskutočne skvelo zvládnutý vizuál (v tomto smere jeden z najpútavejších filmov za posledné roky). Celý film som si užíval kameramanskú kreativitu a hravosť. Zrkadlá a ďalšie možné aj nemožné odrazové plochy využité pre oživenie Candymana. Všetko sa navyše odohráva v rámci umeleckého prostredia a tomu zodpovedajúcim interiérom. Príbeh dosť jednoduchý. Postavy sú pozéri s ktorými by ste naozaj čas tráviť nechceli a do toho všetkého je zakomponovaná premena pomaly ako z filmu Moucha (1986). Veľké príjemné prekvapenie. Nenechajte sa odradiť nízkym % hodnotením. Candyman 2021 je oku lahodiaci bubák. Nejde inako, musím vidieť originál a doplniť si načrtnuté udalosti. Doplnenie po pozretí originálu: Pokračovanie využíva originál šikovne zvoleným spôsobom a prenáša ho do aktuálnej doby, a dodáva mu o niekoľko levelov vyšší kvalitatívny punc. Výborné rozvinutie, prepojenie kulís, udalostí a postáv, podobne ako to dokázal nedávno Doktor Spánek (ten je samozrejme lepším filmom, ale v tomto smere ide o vhodné prirovnanie). (25.09.2021)

Původní film z 90. let mám celkem rád a v pubertě jsem u něj umíral hrůzou, takže jsem byl na sequel hodně zvědavý. Po stránce toho, jak organicky to navazuje na originál, mě to celkem příjemně překvapilo - naroubování děje nového Candymana na toho původního dává absolutně smysl (btw. zaujalo mě, že postavu Anne-Marie McCoy ztvárnila v obou filmech stejná herečka, Vanessa Williams, kterou jsem po těch 29 letech od natočení prvního filmu vůbec nepoznal, jak se v obličeji změnila; v sequelu rovněž zazní hlas Virginie Madsen z jedničky, což mi přišlo fajn a nevadilo mi to tam, a dokonce se tam v malé roli objeví i sám původní Candyman, Tony Todd). Nicméně moje opatrná očekávání (živená hlavně v úvodu filmu), zda by nový Candyman nemohl být náhodou taková pecka jako kdysi Uteč, zůstala bohužel nenaplněna - na to, že to má jen 1,5 hodiny, se mi to nějak nepříjemně táhlo, místy se mi tam téměř vkrádala nuda, strašidelné momenty jsou strašidelné přesně tím způsobem, který nemám rád (stísňující napínavé ticho, které je ukončeno hlasitým zvukem a nějakou akcí), a někdy cca. od 69. minuty se to zvrhne do něčeho, co už mi nedávalo smysl a co mě vůbec nebavilo, včetně příšerného rozuzlení. A taky mi přišlo, že soundtrack lehce vykrádá geniálního Glasse z jedničky, a bylo mi trochu líto, že z nového Candymana byl téměř kompletně vypuštěn motiv urban legends, který měl v původním filmu zásadní význam pro celý děj. Takže za mě spíš zklamání a nepochopení toho, s jakými pohnutkami ten film vlastně vzniknul. (25.11.2021)

Jordan Peele vyvolal po letech cukrovkáře Candymana, jehož slinivka už za ta léta utrpěla nejeden diabetický kolaps, ovšem stále perfektně slyší na pětkrát opakované zaklínadlo do zrcadla v podobě jeho jména. Skutečným kolapsem je ale tahle revitalizace. Amputace způsobená gangrénou je namístě. Nejprve bych vyhodil režisérku, která se pro režírování hororu vůbec neosvědčila. A pak za ní hned člověka, co schválil tuhle otřesnou interpretaci, která usmrtila jakýkoliv potenciál navázat na klasickou hororovou značku. Začnu tím, co mě iritovalo nejvíc: jakákoliv zmínka o legendě Candyman je doprovázena ultra pitomým loutkovým divadlem, kdy jsem si nebyl jist, zda si režisérka Nia DaCosta tropí legraci, zda včera byla s dětmi na odpoledním dětském představení, nebo ke spolupráci kontaktovala soubor Jaroslava Vidlaře. Sakra, když se ta nevkusná hrůza objevila v hororovém filmu, kde neměla co pohledávat, tak mě bulvy vyjely jak Jimu Carreymu v Masce. To bylo zatěžko tyto sekvence natočit na patřičné úrovni?!! Samozřejmě to není jediná výtka. Film se rozjíždí moc pomalu, tempo nenabere žádné a nenabídne ani příliš extra maso, respektive neblýskne se scénou, co by dostala diváka do varu. Ano, scéna zabití v galerii, která je jednou z prvních, sice vypadá brutálně krvavě, jenže nadlouho zůstane nepřekonána. Další nášup mohla obstarat potenciálně brutální sekvence na školní toaletě, která ovšem převládající sterilní dojem jen umocní. Kapitolu nedobrého pocitu znásobuje herecký casting. Yahya Abdul-Mateen II v titulní roli je absolutně nevýrazný černoch. O moc lépe na tom není ani zbytek herecké osádky. Pochopitelně, jak je už tradicí u pana Peeleho, se naveze do rasistické problematiky, která vlastně v hororu nikoho nezajímá a působí rušivý element. Opakovaný (rasistický) vtip totiž přestává být (pro bělochy) vtipem. Samozřejmě pro znásobení kontroverze je zde přítomen rasově smíšený homosexuální pár. Kdyby si raději pohlídal, co vlastně jeho realizační tým vůbec nezvládl - tedy to nejzákladnější, kdy se nedostavuje žádné napětí, gradace a hororový výkon, namísto blábolivé koketérie s uměleckými prvky a impotentními hororovými scénami, udělal by královsky dobře. Film by to možná na průměrné známky dotáhl, občas se totiž objeví tak trochu tajemný muž z prádelny, který chce nalít trochu náboje do té mizérie, pár scén touží být atmosférickými, jenže je to v součtu přece jen málo, navíc se jedná o film zařazený do kin, kdy tedy není o co stát. Jedná se totiž o vyhozené peníze za vstupné. Candymana po tomhle kvalitativním propadáku, kdy jsou mně mnohem milejší následná béčková pokračování z devadesátých let minulého století, už hned tak někdo nevzkřísí. Peele si může nyní do zrcadla opakovat nejméně stokrát jsem blbec, zazdil jsem šanci vzkřísit něco, co už je, pravda, dávno mrtvé a zapomenuté. 4/10 (06.10.2021)