18 dárků

„Každej rok ty stupidní dárky. Na co?!“ - „Máma to tak chtěla.“ - „Jenže tady není. A nikdy nebyla!“ - „No a co?! To chceš bejt celej život nasraná?“ - „Lepší než věřit na duchy!“ Anna se nedokáže celé své dětství a dospívání vyrovnat s tím, že nikdy nepoznala matku, a tak se proti všemu bouří, zvlášť bezradnému otci. Jenže co když dostane šanci poznat, jak to bylo vlastně s rodiči před jejím narozením…Upřímně, podobnému žánru se většinou vyhýbám obloukem. Ale v tomhle případě jsem podvědomě cítil, že bych měl udělat výjimku…vyplatilo se! 18 dárků není klasický film o rakovině, díky svěžímu nápadu se z toho stává docela jiný snímek. A pokud přistoupíte na hru tvůrců (a „pravidla“ světa, kde není moc místa pro logiku), můžete se poměrně dobře bavit stejně jako já. Jistě, je to dojímačka, co si budeme povídat, přesto jsem se necítil nijak emocionálně vydírán či znásilňován. Naopak jsem si řadu tklivých scén vlastně i užil (vede vaření spolu s krásnou, ale pocitově strašně zvláštní bazénovou scénou). Vidím to na slušné 4* směr Itálie. (18.04.2021)

Film o dievčati, ktorého mama zomrie v deň jej narodenia, mohol byť prehnane dojemný a gýčový. Ale podarilo sa vytvoriť atmosféru, ktorá diváka dostane uveriteľnosťou a spôsobom podania celého príbehu. Trochu som sa bála, že mysteriózna zložka bude bez logického rozuzlenia, ale naopak, dozviete sa, čo vás zaujímalo. V podstate si na konci filmu uvedomíte, aké šťastie ste mali, ak ste strávili dostatočný čas pod maminým ochranným krídlom. Aj keď, dostatočný čas neexistuje. Za mamou plačeme, kedykoľvek odíde. Anna však od života nedostane ani to, na mamu nemá jedinú spomienku a celá jej bytosť kričí utrpením. Film, ktorý vás prinúti sa zamyslieť, je vždy dobrý. (24.04.2021)

Velice zajímavý příběh. Trochu nešťastně brán jako životopisný, protože po prvních několika minutách vám dojde, že toto není úplně reálná věc. A člověk se cítí lehce zvláštně. Přeci jen, máme nějaký ten bod obratu hned dříve, než si zvyknete, že se něco vlastně děje. Jenže on přijde další a mnohem důležitější a logičtější bod obratu. Ten vás vede už tím správným směrem. A obecně příjemným. Film je to dojemný, příjemný, nemusíte se vyloženě bát, že z něho budete mít depresi. Je to asi i důvod, že je film velmi ladně a pozitivně laděn. Navíc obecně velmi originálně zpracovaný. Scénářem rozhodně. Sice se možná mohl film více zaměřovat na hlavní postavu jakožto "vypravěčku", protože přecházení jinam působilo v celku nelogicky. To je ale to málo, co je lehce nebo vyloženě špatně. Evropa se opět ukazuje v dobré světle. (05.10.2020)

Vábivý popis k filmu a premrštené hodnotenia vo mne vzbudili asi predsa len veľké očakávania. U Talianov človek nikdy nevie, lebo majú viacero vysoko nadpriemerných filmov, no oveľa viac, ktoré spadajú napriek potenciálu do šedého priemeru. 18 regali by som zaradil presne do tej druhej kategórie... Zdanlivý potenciál narazil na nevýrazný čiastočne klišovitý dej, ktorý mal síce krásnu pointu a ideu, ale to bohužiaľ na úspech nestačí (aspoň u mňa teda nie). Nie, nevadilo mi, že to nebola citová vydieračka plná sentimentu, ale predsa len mi ten štýl akosi nesadol. Takže u mňa max. 3* (16.05.2020)

Vittoria Puccini alebo Elisa z Rivombrosy, čo je jeden z mojich obľúbených historicko-romantických seriálov, hrá zase paradoxne postavu s menom Elisa. Dnes už sa na tú Elisu až tak nepodobá, má podstatne kratšie a svetlejšie vlasy. Ale na šarme to neuberá. Je jasné, že film je postavený tak, aby bol z toho doják. Žiaľ, čakal som viac. Užívateľ maniacxl tvrdí, že sa tu hodne tlačí na city, ale hodinu a pol sa naozaj tak veľa toho neudeje, dosť to stagnuje. Talianske filmy začínam mať čoraz radšej, ale tento sa nezaradí medzi topky. Vyzdvihujem ale Benedettu Porcaroli, z tej už je výborná herečka a to má len 18. Prínosom je, že aspoň som sa naučil nové talianske slovo. Kravata sa totiž povie "cravatta". (11.05.2020)