Půlnoční nebe

Připadalo mi, jako kdyby někdo vzal celou sezónu seriálu a sestříhal ji do dvouhodinového filmu. Zadání producenta by vypadalo asi nějak takhle. "Seznámení s postavami vynecháme, to jenom zdržuje. Uvedení do děje každý zná, bez toho se taky obejdeme. Sem prskneme tu záchranu na ledu, za něj mou oblíbenou zpívající pasáž a nakonec tam dáme tu scénu z šestého dílu. No tu jak ji všichni probrečeli. Závěr nějak ošolícháme, stejně není čas ukazovat oba dva." A jak řekl, tak se i stalo. Postavy možná mají propracovanou osobnost, ale nemají dost času ji ukázat, nálada skáče nahoru dolů a scény na sebe stěží navazují. Jestli by hypotetická seriálová předloha excelovala v konstrastu mezi optimistickou posádkou vesmírné lodě a zlomeným vědcem na umírající planetě, tak v tom film totálně vyhořel. The Midnight Sky chtěl být nový Interstellar, ale je nový Ad Astra. (01.01.2021)

Dvě různý dějový linie, jedna na lodi ve vesmíru, druhá někde na severním pólu. Na rovinu si řekněme, že ani jedna mě nijak nedojala, ačkoli herci vypadali, že jsou naměkko. To na lodi tak nějak zkopírovalo gravitaci a dost to nudilo. Dokázal bych si představit hodinu a půl koukat na Džordže Clooneyho a jeho malou kámošku, jak se procházejí ve sněhový bouři z bodu A do bodu B. Takhle se to kouskovalo a já si k tý Iris nevytvořil žádnej vztah, tudíž pro mě ten konec vyšel naprázdno. Nápad to byl super, ale upřímně to nudilo a nepřineslo to nic inovativního. Další promarněnej námět na sci-fi. (05.01.2021)

Za poslední dva roky jsem na podobné téma viděl několik filmů a seriálů. Matky ve vesmíru, polárník táhnoucí se se zraněnou ženou přes půl Akrtidy a i nějaké to katastrofické vymření celého lidstva. Půlnoční nebe kombinuje vše dohromady. Na Netflixový počin a režiséra Clooneyho až nezvykle vizuálně nadupaně. Jak scény ze Země tak scény z vesmíru jsou moc hezky koukatelné a nápadité. Sice se párkrát divák dočká slabší chvilky tvůrců, kdy hned po navázání prvního kontaktu přijde roj meteoritů, aby přinesl trochu dramatičnosti do děje, ale tuto lacinost Clooney vzápětí zachraňuje nenásilným a nedramatickým (alespoň ve srovnání s konkurencí) odchodem jednoho člena posádky vesmírné lodi. Tedy i přes pomalé tempo vyprávění si mě Půlnoční nebe drželo v pozornosti tak akorát. A na závěr mě odměnilo za mé poctivé sledivání. To je tak, když scifi napíše ženská. Knihu založí na myšlence, jak jeden vědec bojuje, aby zachránil posádku jedné vesmírné lodi, vracející se z jedné obyvatelné planetky a že je to všechno tak hezky propleteno. Navíc je závěr o to silnější, že nechává otevřené osudy všech zúčastněných. (29.01.2021)

George Clooneyho mám jako herce velmi, velmi rád, a i když s jeho režisérskými aktivitami je to pak už horší, tak pořád ještě ok, ovšem vyloženě tento jeho počin se mu naprosto dokonale vymknul a nemohu to celé označit jinak, než jako kolosální nudný průser, kde se toho skutečně příliš nepodařilo. Snad jen atmosféra arktického prostředí má alespoň nějakou kvalitu a vyvolává jediné oživující momenty v celém filmu, zbytek je ovšem zcela nefunkční podívaná. Film se v podstatě odehrává na třech místech, z nichž jedno, zabývající se minulostí, zabírá sice miniaturní stopáž a smysl dává až v úplném závěru, ovšem i tak se nemohu zbavit pocitu zbytečnosti jeho existence, dále pak na kosmické lodi ve vesmíru a pak ještě právě v Arktidě. To vesmírné dobrodružství je každopádně katastrofální nuda, s otravnými, nezajímavými postavami, bez špetky napětí a emocí, prostě hrůza, a tak poutavým zůstává nakonec alespoň ono nehostinné, zasněžené, mrazivé, zároveň ale nádherné arktické prostředí, které částečně přináší nějaké to vytržení z nudy, pár vypjatějších scén a zmiňovanou působivou atmosféru. Zápletka jinak působí vyloženě nezáživně, zcela bez tempa a ve výsledku divák nakonec zjistí, že je v podstatě i dost o ničem, i když musím podotknout, že pointu v podobě prozrazení skutečných vztahů ústředních postav jsem vážně nečekal a nepůsobila ani emočně vůbec zle, ale mizerný výsledný dojem už stejně nenapravila. Zároveň musím přiznat, že jsem od tohoto snímku čekal absolutně něco jiného, než mdlou sci-fi, plácající se v hromadě nudných dialogů a scén, takže za mě zkrátka opravdu velké zklamání, kdy jsem přesvědčen, že odehrávat se to skutečně jen výhradně v Arktidě, tak by šlo o mnohem výraznější a poutavější podívanou, ale to by pak nemohli tvůrci použít tuto zápletku, což by bylo ovšem jedině dobře. (05.02.2021)

"The Midnight Sky" v skutočnosti nie je až tak zlým filmom, ako to môže vyzerať. Myslím si, že je tu určitá dávka potenciálu, no neviem si reálne predstaviť ako tento príbeh podať správne. Plus na konci nám ostáva viac otázok ako odpovedí. George Clooney sa ukazuje, že rozumie filmovej réžii, no nemá v sebe dostatočne veľký talent na to, aby vedel povedať príbehy, ktoré potrebujú trošku inú víziu. Môj najväčší problém s filmom je, že mám pocit, že rozpráva dva príbehy. A v jednom momente sa dostávam do jednotlivých udalostí a snažím sa to nasať, no film to preruší buď to flashbackom, alebo sa vráti do druhého príbehu. Je tu niekoľko zvratov, ktoré podľa mňa budete schopní celkom jednoducho predvídať a sledovať, no možno ostanete na konci aj trošku prekvapení. Je tu niekoľko silných scénok, ktoré si rozhodne zapamätám ako napríklad Mayina smrť. Je to vizuálne spracované tak silne, že to ako scénka zanechalo stopu. Dramatické momentky sú spracované tiež celkom dobre, no nedá sa povedať, že by sme už v minulosti niečo podobné nevideli. Film sa snaží pôsobiť komorne, no reálne nevie správne podávať jednotlivé príbehové línie tak, aby sme nechceli, aby sa k jednej z nich vrátil. A výsledne film vyšumí trošku do prázdna. Tie dve hodiny sú veľmi únavné a nemal som pocit, že by ma to vysoko obohatilo. A to napriek tomu, že som si od tohto filmu aj niečo reálne sľuboval. Hodnotenie: C (01.01.2021)