Půlnoční kovboj

Ukázka té většiny zlobivé mládeže šedesátých let, které byly celospolečenské ideály šuma-fuk, a která by ráda pomohla akoráť tak sama sobě. Voightův životní postoj je jednoduše kouzelný, myslím si, že naivity je tu až nestravitelně moc. Ale jako studená sprcha pro rozbíjení ideálů to působí spolehlivě. To Hoffmanova postava je už trochu rozporuplnější a tím pádem i mnohem více živoucí. Naprosto skvělé jsou pak vzpomínkové reminiscence, které se úžasně prolínají s přítomnými fantaziemi a budoucími sny. (12.12.2004)

Hodně emocionální film. Chvílemi vám je tak příjemně a chvílemi zase dost smutno. Hlavních hrdinů mi bylo často dost líto a opravdu jsem jim fandil. Skvělá hudba. Herecké výkony jsou naprosto brilantní, dost se divím, že nebyli Oscaři. Přiznám se že některé scény jsem uplně nestihl (ta párty v nějakém drogovém umělecko-intelektuálském doupěti). Výborný film. (13.03.2006)

Schlesingerův obrazově strhující a náladou baladický message picture je rozkladem amerického snu a ideálů let šedesátých na subatomární částice. Ztracené iluze, beznaděj, špína, bída a hnus přelidněného, přezíravého a šíleného velkoměsta, obnažená sexuální intimita, společenské napětí, osamělost, zžíravá osobní traumata - na menší depresi toho vskutku není málo. Ale celý ten hořký index naštěstí neguje pořádný antidote lidství, naděje a síly bojovat za lepší zítřky a změnu. A i když je to triumvirát prosvítající ze dna pustého a neklidného sociálního bahna, ze kterého se zdánlivě nelze vyhrabat, jeho hledání nikdy nepozbude smyslu. A proč? Protože život je přes všechno neštěstí (vyjádřeno jazykem Franka Capry) krásný. Jen mu přijít na kloub... Jo, tomu říkám poselství!_____Za samostatnou noticku jistě stojí fantastická střihová skladba snímku. Vedle objektivní a základní dějové osy jsou nečekaně stavěny střípky dějů z minulosti, obrazy denního snění a "růžových" představ či stylisticky zběsilé vyjádření momentálního rozpoložení hlavního hrdiny - od sekvence změněného stavu vědomí po horkokrevnost honičky soupravou podzemky. Symfonie... (29.12.2008)

Odvrátený pohľad na zprofanovaný americký sen, sociálna kritika, príbeh o osamelosti a pohľad na život v žiarivom veľkomeste, ktorého žiara uhasína tým viač, čím hlbšie sa doňho dostávate. Taktiež veľmi silný príbeh o priateľstve a nádeji. Aby vo vás nakoniec nevzbudil pocit, že bude lepšie ostať niekde v zapadákove, pretože lepšie to vo veľkomeste nebude. Hoffman a Voight na vrchole svojich síl. To bol film, ktorý sa bral vo svojej dobe ako mainstream. Kde tie časy sú....Nie, Joe Buck vážne neprišiel do New Yorku hladať Sochu slobody... (19.06.2012)

Film je to zprvu zvláštní (zmatené vzpomínky), postupem času se však začíná rýsovat úžasně dojemné - a místy absurdní - drama o jednom hodně podivném přátelství a o nenaplněných snech. Upřímně SMEKÁM před výkony obou hlavních představitelů, a kdybych si měla vybrat "toho lepšího", odpověděla bych stejnak OBA JSOU STEJNĚ OKOUZLUJÍCÍ - Voight svou dobrosrdečností a naivitou, Hoffman mimikou těla a roztomilou otevřeností. Amen.:-( (01.01.2011)