Muž z Londýna

Tenhle film je krásným důkazem toho, že i českoslovenští autoři komedií měli právo jednou za čas ustřelit a vytvořit něco podobného. A to i přes dost širokou plejádu kvalitních českých herců, vždyť vidět v jednom filmu Sováka, Fialovou, Lipského, Libíčka, Krampola a další a další skvělé herce se jen tak často nevidí. Bohužel však ani jejich přítomnost nedodala celému "Muži z Londýna" to základní - humor. Ano, film si jen tak plyne vedle vás a vy vlastně přemýšlíte, kdy se aspoň jednou opravdu od srdce zasmějete. Ale abych jenom nekřivdil, párkrát jsem se zasmál (například u Sovákova éteru s "One,... two,... three,...", ale nic zas tak "do kolen nutícího" jsem neobjevil. Tím pádem se jedná o snímek, na který si za pár dní možná ani nevzpomenu. (02.10.2010)

Skoro až s úžasem jsem hleděl, jak se dá s tak dobrými herci natočit tak divný film. Základní zápletka nebyla sice špatná, ale ani nijak objevná, ovšem podané to bylo s nudou a pomalým tempem (kterému napomáhala únavná hudba Zdeňka Lišky). I když nejsem extra znalec hereckého umění, bylo mi jasné, že dotyční umělci mohli podat výkon o dvě třídy lepší. Jediná hláška, jediný solidní vtip, nic, nic, nuda, šeď. A na závěr klasická socialistická moralita. Účet hlavních rolí Jiřího Sováka v první polovině sedmdesátých let je docela smutný. (05.09.2009)

Kterak český emigrant, který se mezitím stal ´buržoustem´ coby profesionální kasař doplatil po návratu do Československa na typickou českou náturu. K námětu se mimo jiné v roce 1981 vrátil Juraj Herz se snímkem ´Buldoci a třešně´, kde na české poměry doplatila pro změnu italská mafie. Snímek začíná slibně jako další socialistická agentská kriminálka s následujícími rozpravy mezi emigrantem Reinerem (Jiří Sovák) Davídkem (Jan Libíček), aby se to pak proměnilo v pokus o typickou českou komedii. Chybí tomu však patřičný náboj, takže sem tam k pousmání sice něco je, ale jinak se jedná o zcela obyčejnou, nenáročnou a oddechovou zábavu. (06.10.2020)

Film má dnes hodnotu hlavně díky dokumentárním záběrům z tehdejší Plzně a také z proseckého sídliště. K oběma místům mám citový vztah. K tomu plejáda našich skvělých herců (byť ne zrovna v nejlepší formě) a povedená hudba Zdeňka Lišky (ta melodie na elektrickou kytaru hodně připomíná legendárního "Jáchyma"). Jako bonus v závěru ukáže Jorga Kotrbová své krásné nohy (není divu, že se ji Jiří Sovák pokusí znásilnit...). Slušný průměr. (06.11.2021)

Jeden z mála filmů, kterému Liškova hudba doopravdy nemohla ublížit. Nevím, na co to měla být kritika, patrně si režisér řekl, pravá levá, vezmu to jedním vrzem. Ale spíš se mi zdá, že se trefoval do socialismu, neboť Sovákovo povzdechnutí, že při investicích do akcií není o co stát, prostý český člověk střádající haléř k haléři ve spořitelně na ubohý úrok nemohl brát jinak než jako výsměch. Podobně jako napravení bývalého zloděje v podání Libíčka, pomáhajícího soudruhům v uniformě dopadnout padoucha, aby jim nahradil čas, který v minulosti strávili chytáním jeho. Myslím, že nad takovým kvalitním vymytím mozku by zbledli i takoví Jehovisté, a to sami používají dokonalé mejdlo že. Nejtragičtější rolí je bezpochyby ta Dvořákova, ukazující bídu socialistického amatérského sportovce. Tehdy bývalo běžné, že se navečer vypotácely z posiloven a tělocvičen mátožné vyhublé neupravené postavy, podobné mírně oživlým mrtvolám (tímto tleskám Bočanovi za šťastnou ruku při castingu, když na tuhle roli vybral zrovna Dvořáka), které trávíc celý den pilným tréninkem, samozřejmě neměly čas na vydělávání peněz. Takže je jasné, že se musely živit drobnými krádežemi, neboť na větší jim síly nezbývaly. Pláču nad jejich osudem... kdo by je chtěl vinit? Kdo? (23.10.2013)