Půlnoční mše

Klasický případ toho, kdy je nutné zatnout zuby a vydržet prvních pár dílů, protože ty další jsou skvělé. Na počátku je to pomalé, sází to jen na malé náznaky toho, co přijde a to může někoho odradit. A vlastně, když to přijde, není to zase tak epické, ale přesto je to svým způsobem uspokojivé. Určitě by ale neuškodilo zbavit se pár zdánlivě filozofických, ale ne zrovna zábavných rozhovorů. Vlastně, pokud by to mělo méně dílů, asi by se zase nic tak hrozné nestalo. (23.10.2021)

Je to tu podhodnocené a chápu to. Flanagan si totiž ukousnul tučný sousto lyriky a jakkoli si Půlnoční mši můžete zgustnout jako sedmidílnej horor, s ušima na dovolený přijdete o půlků zážitku. Tahle věc je o víře. O životě. O smrti. A o tom papírově ujetým twistu jak z Od soumraku do úsvitu to celý je jen tak mimochodem. Palec i za nápaditej casting. Najít mladší kopii Nicka Cavea do hlavní role byl rozhodně majstrštyk. (31.10.2021)

// Nádhera. Flanagan mě nejprve dostal skličující rodinnou ságou, pak natočil hororový příběh o lásce, a teď svoji netflixovskou jízdu doplnil o pojednání o víře, resp. o životě a smrti. Můžu přitom s klidem na srdci říct, že jen málo věcí na světě nesnáším víc než praktikování náboženství. Nicméně zkoumání náboženství, zkoumání víry, a zkoumání věřících - to je můj šálek kávy. Půlnoční mše je pak v tomhle ohledu lehce poetický, a přesto zatraceně důkladný rozbor křesťanské víry a Bible vyprávěný očima malé komunity chytře izolované od zbytku světa (geniální tah), který se naštěstí nikdy nezvrhne v agitku. Naopak. Sedmidílná minisérie celou dobu pomalu graduje skrze opojné dialogy mezi různorodou směsicí skvěle zahraných a napsaných postav (muslimský šerif!) a přibývající varovné signály, že ne všechny zázraky jsou dílem Boží, a pak exploduje v jedno dlouhé noční inferno s dojemnou tečkou na závěr. Bude se to líbit každému? Absolutně ne. Za mě ale Flanagan natočil jeden ze seriálových vrcholů roku, který mi bude v mysli dozrávat ještě dlouho poté, co jsem s ním skončil. P. S. ty záběry na východy Slunce si chci nechat zarámovat nad postel, nic krásnějšího jsem dlouho neviděl. 10/10 (25.09.2021)

Propracovaná, myšlenkově celkem komplexní a scénaristicky vytříbená záležitost, které trochu ubližuje jistá statičnost a absence akčnějšího vývoje postav (všichni jen říkají, jací jsou, nenechají za sebe moc mluvit činy). Nadále pak trochu mrzí, že někdy postavy ani nevedou dialogy, nýbrž na sebe pouze každý monologuje, zatímco ten druhý jen trpělivě a úpěnlivě čumí. Tématický okruh, který se točí hlavně okolo náboženství, demagogie či manipulace skrz víru, je díky mistrnému scénáři důkladně vystavěn a prozkoumán a vše výborně kulminuje v závěrečném Zjevení Janovu. Mnohé odradí pomalejší vývoj či trochu sušší podání, ale jako "konverzačka" s myšlenkovým přesahem mi to sedlo, a vyloženě hororové aspekty pro mě byly více než příjemným bonusem. (26.04.2022)

Ještě to zazní nejspíš mnohokrát, ale tahle minisérie je takové „Best Of Stephen King“, které mistr sám nekomponoval. Ba co víc, ani do něj sám nijak nepřispěl. Ospalé městečko, přemýšlení nad různými formami víry, střet morálky, tajemné zlo a jednotlivci, kteří jsou mu schopni čelit pouze a jen, když mu čelí společně. Z Flanagana se stal jakýsi horrorový Tarantino, který cituje, kde může (aniž by sprostě vykrádal). A i když je tam ta inspirace více než zjevná, „Midnight Mass“ obstojí samostatně jako silné drama s nadpřirozenými prvky, v němž dýchají nejednoznačné (jednoznačné je pouze zlo) z masa a kostí, kterým přes jejich obyčejnost (a v tom je právě ta síla) nelze jinak než fandit. Teto pomalu vymírající ostrůvek tedy rozhodně stojí za návštěvu, a nejlépe víkendovou, abyste mohli pořádně nasát všechny příběhové nuance a prožít opravdovou katarzi. Dospělý příběh v dospělé formě. (03.10.2021)