Plechový bubínek

Tak tohle byl opravdu velmi zvláštní a divný film, čímž bych nechtěl jakkoli srážet na jeho kvalitě, ale říct jsem to prostě musel. Životní příběh Oscara, který je lehce podobný Petru Panovi, od početí jeho matky až do konce 2. světové války, je vskutku originální. Snímek je to strašně dlouhý, ale i tak nemůžu říct, že bych se nějak výrazně nudil. Chvílemi jsem celkem zhnuseně přihlížel několika nechutným scénám (viz všechny s tím šumícím práškem), které vedly až k silně kontroverzním pasážím. Zkrátka film, o kterém nevím, co bych více napsal - kvalitní, ale zároveň úchylný. (11.09.2011)

Film podle předlohy Günthera Grasse. Syrový, trochu drsný, nepříjemný, občas nechutný, ale také zajímavý. Film, který se točí okolo jedné osoby, chlapce Oskara, který se rozhodne, že přestane růst na protest proti všem dospělým, jejich povinnostem, odpovědnosti, touhám, lásce a možná i tomu, aby mu nevzali jeho milovaný bubínek, který mu při narození byl slíben a on kvůli němu zůstal na světe. Oskar zažívá smutné i štastné chvíle. Před smrt jeho matky, jejího milence a možného otce v jedné osobě až po příchod nové slušky a jeho erotickým hrátkám nejen s ní. Jeho život je spjat s jeho bubínkem, jeho křik zabranuje, aby mu ho kdokoliv vzal. Miluje svojí matku, ale také ji nenávidí stejně jako jejího milence. Jeho erotické hrátky se sluškou jsou chvílemi nehorázně nechutné, osobně mě tam velmi vadili z důvodu odpornosti a možnosti jinak vyjádřit takovouto perverzi a hnusotu. Vylovení konské hlavy na kterou se chytali úhoři je silně zvláštní moment. Někomu (třeba jako vedle mě sedící slečny :))se tato scéna bude zdát nechutná, je to fakt, ale je to prostě způsob vyjádření a možná i menší výraz obětování. Celkově vztah Oskara k ženám je dost zvláštní. Jeho tělo odmítne růst, ale mozek a jeho "já" se dost mění. Dospívá uvnitř mladého těla. Jeho názory a to co udělá silně mění ideologie lidí okolo a jeho postupná silná nenávist k mnoha lidem. Jeho útěk za liliputány, kde objeví svou (asi)druhou ženu svého srdce je krátkodobou záležitostí, při které hledá kdo vlastně je a čím má být. Hledání sebe sama , je pro něj velmi těžké. Neni takový jako všichni okolo. Naštěstí potkává svého mentora(docela mě zarazila jak s ním mluví při jeho mládí). Hodně silný snímek s nejspíš životními výkony minimálně hlavní role Davida Benneta. Hraje postavu Oskara s neuvěřitelným vtělením a porozuměním. Běhá mi mráz po zádech, když si vzpomenu na jeho velké oči, jeho křik a bubnování. Pokaždé když vidím postavu chlapce s bubínkem, na půl červeným a napůl bílým, mám zvláštní pocit. Tento film ve vás nenechá žádné příjemné pocity, protože prostě žádné mít nemůžete. Ukáže vám hrůzu, nenávist, odpor, ideologii a myšlení jiných lidí. Ukáže vám trochu drsný, syrový humor připomínající anglické vtípky. Nemohl jsme se rozhodnout kolik dát, ale dám 4*, ikdyž je to někde mezi 4* a 5*. opravdu silný zážitek, který se někomu bude líbíit a někomu hodně znechutí. (16.02.2005)

Poprvé jsem Plechový bubínek viděla tři roky zpátky a tehdy ve mě zanechal hluboké stopy. Po druhém zhlédnutí jsem dospěla k názoru, že se jedná o film, který se může vidět maximálně jednou za deset let, jelikož scény jsou tak nezapomenutelné, že při jakémkoliv menším intervalu budete přesně znát chronologické postavení scén, což je občas trošku na škodu. (03.10.2008)

Velmi působivý film, byť se sleduje nesnadno. Úhoři požírající mozek koně, nůžky otevřené proti těhotnému břichu či odznáček SS zapíchnutý zevnitř do krku.. Odporné, násilné, kruté.. Jak ale vystihnout dobu nástupu nacismu - v technicolorových barvách a muzikálových výstupech? Těžko. Je tu spousta děsivého, ale překvapivě také vtipného a poetického. V knize Güntera Grasse je sice ukryto ještě mnohem více, vše je ještě vypointovanější a krutě vtipnější (např. osudy zelináře Greffa či hráče na trubku - jazzového muzikanta od vedle, ale vlastně vůbec celé zastřešení - ve filmu chybí zaopatřovací ústav, kde Oskar skončí). Snad i proto dávám jen čtyři hvězdy, protože vím, že kdyby namísto celovečeráku vznikla třeba čtyřhodinová minisérie, byla by to teprve síla. Pokud však zapomenu na knihu a budu hodnotit jen co jsem viděl - fascinující jízda po smutném městě Gdaňsku, při níž se spousta obrazů navždy vryje do podvědomí. Například pronikavé a děsivé oči Davida Benneta. Volám: Oscara pro Oskara!! (24.01.2015)

Bezpochyby nevšední film. Má co říct, ale to, jakým způsobem k tomu přistupuje, rozhodně nesedne každému. Jakmile mu šmikli pupeční šňůru, začalo se o bubínku mluvit. Počká si na něj do třetích narozenin a rozhodne se, že přestane růst. V nástroji rezonoval jeho protest a osamělost i obrana proti nepřátelskému světu, ve kterém se ocitl. Přesto začal dospívat, začali se v něm bouřit hormony a nakonec si řekl, zda by nebylo špatné dorůst. Tvůrci představují několik traumat té doby, sází na herecké výkony a řadu bizarních scén. A mnohdy je to síla: v dobrém i špatném slova smyslu. Prostě tenhle klučina, kterého byste nejraději shodili z mnohem prudších schodů, se nechce světu dospělých podobat. Zajímavé a bizarní ano, ale nemusím mít úplně všechno. (30.12.2016)