Nikdo se nebude smát

........zamyšlení nad těžkým osudem slušného člověka, jenž nenalezne sílu jednoznačně odmítnout dotěrnost sebejistého grafomana. Ten totiž plachému kunsthistoriku tak vehementně vnucuje své bezcenné spisky, až mu rozvrátí veškeré pracovní i rodinné jistoty... ............... Já to vidím přesně obráceně.. Zbabělost Dr. Klímy (J.Kačer) říkat lidem pravdu, rozvrátila život lidem kolem něho a nakonec jemu samotnému. Dávám 65 % (12.03.2009)

První Bočanův film, kterým tento režiser velice slibně začal svoji karieru. Vybral si námět od svého profesora dějin literatury / M.Kundery/ a to na velice provokativní tema - neustoupit tlaku okolí, které chce jenom jedno - vrátit svého neposlušného intelektuála do svého stáda. Kunderovi se Juráčkův scénář příliš nelíbil pro komediální odlehčení příběhu. Já si myslím, že naopak humor dodal příběhu potřebné koření / např.scénka v hospodě, kde se hlavní hrdina ukrývá před dotěrným psavcem, je velice vydařená/ . Jen škoda, že současná česká literatura dává tak málo námětů oproti šedesátým létům. (06.09.2008)

Jsem něco jako výtvarný teoretik. Utrpení mladého intelektuála. Juráček, jehož scénář je pro film bezvýhradně určující, v kunderovském Klímovi rozpoznal dalšího ze svých melancholických, společensky nepotřebných hrdinů, který kráčí světem a v důsledku své zdvořilé inteligence není schopen účastnit se lidských vztahů. Oproti Kunderově povídce zaujímá ovšem Bočanův film vůči Klímovi kritičtější stanovisko a rozšiřuje záběr, aby poskytl obecnější společenský komentář. Už úvod filmu lze pokládat za trefnou metaforu podobné lidské přizpůsobivosti, jakou pozorujeme u Klímy. Aby se vyhnuli výkopu u chodníku, vyšlapávají si chodci cestičku sněhem. Stejně jako Klíma, ani oni se vnějším podmínkám nedokážou vzepřít. Raději se jim podřizují. Obětí neschopnosti převzít zodpovědnost za zbabělost přitom není jenom Klíma. Na jeho morální selhání doplácí také druzí, zejména Klára, čímž Bočan s Juráčkem jako jedni z prvních otevřeli v šedesátých letech velmi relevantní téma spoluzodpovědnosti intelektuála za mravní úpadek společnosti. V podání Jana Kačera připomíná Klíma zklamané mastroiannovské intelektuály, dobrovolně izolované od ostatních, což lze vysledovat především v okamžicích jednání uličního výboru. Soudruhu Klímo, co vy si vůbec myslíte o ženách? Nic. Toto jemné a svým způsobem vtipné pozorování každodenní rutiny, sousedství, kde každý ví o každém všechno, rozehrává řadu strun – od sebeironie a smutku až po trapnost, karikaturu, absurdnost, chaos, prázdnotu a entropii. Tím, co potom spojuje Kunderu, Bočana a Klímu s námi, je otázka, jak se chovat slušně mezi špatnými lidmi, jak se vypořádat s dvojím metrem morálky a s poznáním, že lidé jsou vlci. (11.02.2018)

Neprávem přehlížená hořká komedie o tom, co může zavinit založení jednoho nevýznamného lejstra. Ztotožnění s hlavním hrdinou (ač ho hraje Jan Kačer) je velmi snadné a po chvíli budete jméno "Zátorecký" docela nesnášet. Krom povedeného příběhu zaujmou i drobné role Radoslava Brzobohatého, Jana Libíčka, nebo Jiřího Menzela. (22.02.2008)

I Hynek Bočan se v 60. letech krásně rozvlnil a přitom perfektně podchytil společenský úděl doby. Nikdo se nebude smát, protože maloměšťáctví a soudružství dohromady rozhodně není úsměvná záležitost v životě jednice, který si chce žít po svém. Stereotypní cynik a kunsthistorik, volnomyšlenkářská slečna, která má jasný profesní cíl, veřejné schůze, předsudky a jeden otravný grafoman. Humor, drama, ale i dobová satira. (07.08.2013)