Nikdo se nebude smát

Neznaje knižní předlohy, patrně bych se v tomto filmu příliš nevyznal a některé motivy by mi jistě připadaly jen těžko uchopitelné; například důvod, pro který vlastně hlavní hrdina odmítá napsat posudek, jenž je v knize dokonale rozepsán, se ve filmu poměrně ztrácí a nedovoluje tedy vyniknout ani závěrečné scéně "o pravdě". Některý z uživatelů se zde zmiňoval o tom, že se mu film zdá být Kunderově povídce blízko formálně, nikoli však emocionálně, s čímž já tedy rozhodně nemohu souhlasit. Kundera tuto povídku napsal velice povědomým, dalo by se říci až civilním stylem, a na rozdíl od svých románů se zde "nezdržuje" (už jen vzhledem k omezenému rozsahu povídky) prokládáním civilní roviny příběhu rovinou esejistickou či rádoby filosofickou (viz Nesmrtelnost), vůbec by se chtělo říct, že celý povídkový soubor Směšných lásek je čtenáři velmi přístupný, naproti tomu Bočanův film se divákovi formálně vzdaluje: nahodilostí střihu, agresivní prací se světlem a stínem, přesvětlováním, a tak dále. Panu Bočanovi se podařilo dosáhnout jednoho z obecných rysů Kunderových děl: pocitu společenské vyvrženosti, absurdity a osudového motivu náhody, který nicméně může uspět jedině na stránkách knihy, ve filmu působí "kunderovsky" vystavěný příběh jen jako nesourodě poslepovaná slátanina. -- Pokud ovšem tvrdím, že se film z formálního hlediska ani zbla nepodobá knižní předloze, neznamená to, že bych chtěl obhajovat jejich podobnost emocionální. Ta je znovu značně rozdílná. Filmu totiž v porovnání s knihou chybí jedna z podstatných hybných sil povídky: komičnost. Film je po celou dobu schovaný za jakýmsi tragikomicky absurdním hávem, naprosto však postrádá ironii a nadhled hlavního hrdiny a směšný temperament pana Zátureckého, vlivem čehož působí velmi černobíle a jednotlivé postavy neprokresleně. Tvůrci se sice snaží o zapojení komičnosti do příběhu co to jen jde; proto ta hudba, proto vkomponování pravidelně se opakujících sekvencí "cesty do bytu"; nicméně tato komičnost chybí v samotné dřeni příběhu, chybí v hlavní i vedlejších postavách, a především v jinak bezchybném hereckém výkonu Jana Kačera. (27.08.2011)

Vynikající, téměř excelentní vystižení Kunderovy mistrovské povídky. Česká nová vlna mě baví, ale paradoxně více na mě působí tvůrci, kteří jsou spíše ve stínu Chytilové nebo Formana (Juráček, Bočan nebo Máša) nebo režiséři, kteří nejsou jmenováni ve skupince "nová vlna", ale kteří tvořili ve stejné době a jejichž dílo vykazuje některé podobnosti (Vláčil a Jasný)... (15.03.2009)

Aneb jak to může dopadnout, když se budete bát říkat pravdu..Právě dávali k umrtí Jana Kačera, ale nezdá se mi to úplně dokonalé. Stejnomennou povídku Milana Kundery jsem shodou okolností letos četl v souvislosti s maturitní četbou a zhltl jsem ji jedním dechem. Ve filmu se mi zdálo, že nejsou všechny ty stupňující se lži pana Klíma doplňující se stejně tak neunavným zápalem pana Zátuleckého zdaleka tak svižné. Vleče se to. Navíc Kundera dokáže na papíře literalním jazykem lépe vysvětlit Klímovu motivaci, protože čtení dopisu měl přeci jen spojené i se vzpomínkou na pěkný večer, kterou si nechtěl kazit.:o Přiznám se, že některé ,,filmové´´ přidané motivy (jako groteskní schovávání se v hospodě přes bedny s lahvemi nebo opakovaný prvek s obcházením cesty)  jsem asi  ani nepochopil. Zaujaly mě ale některé stylistické pasáže Nové vlny (striptýz před oknem, pohled do jakési šedesátkové tančírny s mládeží), opakující se záběry na špízující ulici a  oslavovaná scéna s uličního výboru. Je to málo? Diskuze bude až potom. (25.05.2024)

Formálně dosti podobné, emocionálně však zcela odlišné od Kunderovy povídky... Filmové podání přesně kopíruje děj knihy, ovšem zatímco v povídce mě baví a odsejpá, ve filmu se vleče a nudí. Obdobně je to i s hlavní postavou, v povídce ji chápu a dokážu se s ní ztotožnit, ve filmu je mi nesympatická a místama mě štve. Bez ohledu na srovnání s knižní předlohou jsou to pro mě jasné 2*. (14.03.2009)

Jan Kačer se zaplétá do labyrintu čím dál nesmyslnějších lží. Film občas hravý, občas mrazivý. A přesto vůbec nepůsobí roztříštěně. A je to zejména zásluha Hynka Bočana a Jana Kačera, kteří mezi protikladně působícími scénami vytvářejí jejich kontinuitu. Velmi funkční byla i drobnost v podobě výkopu na ulici před domem, ve kterém bydlel hlavní hrdina. Třeba chození jen po vyšlapaných cestičkách ve sněhu působí ještě humorně, ale pokud tu trasu dodržujete i poté, co sníh odtál, už to vůbec k smíchu není. (22.03.2009)