The Windermere Children

Tato televizna drama je založena na skutočnom pribehu a odohrava sa v severozapadnej časti Anglicka kratko po druhej svetovej vojne.Film sa sustreduje na poškodenu psychiku preživšich.Toto poškodenie je uplne zrejme vo chvilach,ako su prve ranajky pre deti,ked sa horučkovito chytia kusky čerstveho chleba na stole a ujdu s nim z jedalne ,zvyknute na roky deprivacie a boja o najmenšie zvyšky obživy.Zatial čo deti sa pomaly oslobodzuju prechadzami lesom,jazdou na bicykli,novo najdenym kamaratstvom divaci si ich jazvy na duši vždy uvedomuju.Doležita scena k smerom k sučasnosti sa odohra v meste ,kde sa skupinka anglickych tinedžerov začne vysmievat cudzim utečencom.V šokujucom okamihu tinedžeri dokonca zdvihli ruky na nacisticky pozdrav.Učitel deti Oscar pristupi k miestnym so zmrzlinovym kornutkom v ruke a pokojne im urobi hanbu,aby priznali,že ich spravanie bolo obscenne.Je to povzbudiva a zaroven inšpiračna scena,ktora ukazuje prstom na sučastne publikum.Kto sa postavi za dôstojnost ostatnych a bude Oscarom našej sučastnej chvile? (10.10.2020)

Snímek The Windermere Children popisuje méně známou kapitolu z konce Druhé světové války, která se bez obav může opřít o silný příběh, svižný scénář či o výběr herců. Tento počin nezakalenou optikou ukazuje, že po osvobození koncentračních táborů bylo hodně prázdných a zničených dětských duší, pro něž bylo vážně těžké se naučit znovu důvěřovat a radovat ze života. Samostatnou kapitolou je pak finále, které utahuje šrouby emocí až na doraz, přičemž je ale zároveň i nespoutanou oslavou života a požehnaného stáří. Pokud tedy hledáte snímek z Druhé světové války, který není "jenom" o důležitých bitvách, The Windermere Children režiséra Michaela Samuelse je přesně tím pravým. Skvělá práce! „Unlike carpets madam, children are not improved by beating.“ (10.12.2020)

Na tento film som natrafila úplnou náhodou a som veľmi rada, že som mu dala šancu, pretože to bola zatiaľ najlepšie investovaná filmová hodinka a pol za posledný čas. Nepoznám veľa filmov, ktoré by sa venovali určitej povojnovej problematike tak, ako práve tento. Bola to emotívna jazda, kde sa striedal smútok a súcit s radosťou a nádejou pre decká z koncentrákov, ktoré sa pomaly ale isto adaptujú zo sveta hrôzy do normálu. Chválim aj výber hercov, špeciálne spomeniem Thomasa Kretschmanna, ktorý stvárnil veľmi príjemnú postavu, pre mňa možno až tak sympatickú, ako bol napríklad Liam Neeson v Schindlerovom zozname. (07.12.2020)

Hezky natočený film, kdy si alespoň každý z nás uvědomí, že po válce to vše nekončí, ale problémy přetrvávají dál, které musela naše společnost vyřešit. Dokud jsem film neviděl, nedokázal jsem si představit (což asi nikdo z nás), čím si děti musely projít, a jaké následky to na nich zanechalo. Ať už jsou to běžné návyky, stolování, spaní, strach ze psů apod. Někdy to bylo i bolestivé sledovat, kdy by člověk nad dětmi zlomil hůl, protože jsou na první pohled nezařaditelné do běžné společnosti. Dokážu si představit, že by film šel ještě hlouběji a právě zkoumal psychiku jednotlivých dětí, za to ostatně strhávám jednu hvězdu. Jsem ale ve finále rád, že se těmto lidem podařilo zlomit to prokletí a naopak někteří z nich byli následně v životě velice úspěšní. (25.10.2020)

Většina příběhů z druhé světové války končí na jejím konci. Co se ale dělo potom? O tom se snaží popovídat tento příběh a je to hodně zajímavé vyprávění. Kupa zachráněných židovských dětí je odvezena někam doprostřed anglické vysočiny, kde se jim budou snažit vytvořit lepší podmínky pro život. S tím přichází různé myšlenky a otázky, které se honí hlavou každém z nich. Příběh je to neméně zajímavý a musím říct, že i na konci filmu neméně emotivní. Hezké, komorní, decentní, typické pro anglickou kinematografii. (07.11.2022)