Swannova láska

Intimní opus pokušení miniaturních pláten, dalekých myšlenek nad římsou fyzické přitažlivosti, zarámovaných chvil "triumfu" milostných setkávání. Manýristické boa nostalgického odcházení. O slovo se hlásí oko estétovo. Jeho srdce zaplesá nad prohýbající se tabulí vizuálního básnění, proplétajícího se poetikou i mizérií oněch časů hledaných. Útěk z paláců snobské rutiny do soukromých salónků erotických fanfár pokory i cynismu. Toužení po důvěrnostech, které oslní, obelstí, poblouzní... Dýchánek polibků upravujících dekolt kvítkových ňader, zastavené smělosti sbližování. Chraň svůj "zlatý věk." Nepovol promenádu žárlivosti v čase, který hanobí čest tvou honorovanou společenským žebříčkem. Láska jako svatyně, jako starožitná sbírka, jako výtvarný komplex starosvětského díla galerie existence. (Ne)odtajněná intimní audience zrcadlící a tříštící se v podezíravém "exilu" pronásledovatele rozkoše Jeremyho Ironse, jenž ztrácí moc nad dobýváním chtíče vyšších kruhů, pompézních a intelektuálních "čajů," jimž nepřísluší styky s poskvrněnou partií z podzámčí. Zrádné volání nepolapitelnosti jest zkroceno nocí v rouše Evině, završeno v budoáru s "orchidejí" prostopášných kratochvílí, iluzivní divou, milenkou "umění." Ornella Mutti v nedbalkách, prchlivá, svůdně zapírající, pomrkávající nevěstka tvarů sošky vysněné, bontonu citů hravých. Medailon vzestupů drahouška aristokratické smetánky, oběti zklamání Alaina Delona, hledajícího přízeň nápadníků v pařížských kavárničkách a bulvárech. Bilanční "vitrína" katarze obou filozofujících pánů jest slavností zármutku, na prahu odkryté touhy v mrákotách, inverzi bolesti, v lóži platonického osvobození z neúprosného konání. Zvučný epitaf ohlušující /p/oddanost reprezentantů pochyb. Jen blažená věčnost oprostí naše skutky a ideály. Prožité momentky, opotřebované vteřiny, propastná vznešenost opájená mýtem, tulícím se v honosnosti. Smiř se se svou posedlostí. Nebuď hostem sešlosti povrchní, nesnesitelné proměnlivosti a žárlivých pokynů, které zahubí tvou přecitlivělost. Tuš paní Swannové, pod paraplíčkem kráčí grácie nespoutaná, která své vítězství okusila a na odiv jej dává sebevědomou zdravicí. (02.01.2015)

Swannově lásce by se měl vyhnout divák, který považuje za důležitý příběh a napětí, protože obojího se nejen nedostává, ale doslova totálně chybí. Schlöndorffovi jde o zachycení dobové atmosféry francouzské lepší společnosti poslední čtvrtiny 19. století. Jde o svět, který nikam nespěchá, protože jeho obyvatelé opravdu nemusí řešit materiální záležitosti. Nedotýkají se jich starosti obyčejných lidí a politické problémy francouzské republiky. V tomhle světě je námětem k hovoru milostná pletka přítele nebo účast na mondénním večírku. A politováníhodným skandálem je černá róba v kombinaci s červenými střevíčky. Schlöndorffovi nejde o nějakou sociální kritiku, ale i tak ten intimní pohled na konání francouzské šlechty a zbohatlíků není nijak vábný. Ve vzduchu je cítit antisemitismus a Dreyfussova aféra a člověk tak nějak cítí, že atentáty francouzských anarchistů oné doby sice nemusí omlouvat, ale po téhle exkurzi je aspoň chápe. V každém případě můžete obdivovat róby přítomných dam a půvab zralé, nicméně stále ještě velmi pohledné Ornelly Mutiové. Celkový dojem: 60 %. (04.04.2017)

Pustit se do Prousta je prostě vražedné. Schlöndorff se popral jen s částí Hledání ztraceného času a proto neměl ani tolik práce, jako tvůrci filmu Čas znovu nalezený. Je to jakási studie mužské posedlosti ženou, stravující žárlivosti a neschopnosti vymanit se ze spárů objektu vášně. Takové typy umí Jeremy Irons zahrát opravdu dobře (viz Lolita, Posedlost). Celkově je film hlavně díky dobré kameře spíš pastvou pro oči než co jiného. (01.08.2006)

Těžko říct, jestli tak moc ujel Proust, ale spíš je to nevhodností materiálu ke zfilmování, protože jen těžko budete ve filmovém světě hledat větší nudu. Pokud byla pařížská aristokracie jen z poloviny tak zdegenerovaná, jak ukazuje film, tak teda potěš koště. Kromě skvostného poprsí Ornelly Muti nic zajímavého. (12.06.2011)

Tak to byla lahůdka. Z Proustova románového cyklu mám zatím přečtený právě jen první díl, který mě nadchl, takže filmové zpracování jsem si nemohla nechat ujít. Schlöndorff na to šel chytře, ale stejně si mohl vylámat zuby. Tleskám především scenáristům; převést Proustův nahuštěný text do podoby srozumitelné pro film, aniž by předloha ztratila svou tvář, muselo dát spoustu práce. A pak je tu herecký koncert Jeremyho Ironse v roli Swanna. Ostatní herci rovněž výborní. Celé je to propracované do detailu a na výsledku je to vidět. Silné čtyři hvězdy. (02.06.2011)