Víkend na chatě

Skvělá variace italského Perfetti sconosciuti. Jistě, není to úplně na stejné brdo ale ta podobnost je opravdu velká. Ano, i tady se odloží mobily, ale ty nehrají žádnou významnou roli v tom, jak se příběh bude dál odehrávat. Rozjezd je velmi pomalý, po prvních asi 45 minutách jsem si začal pokládat otázku, čemu se tady mám vlastně smát ? Je to taková nicneříkající konverzačka. Jenže potom se párty začne pořádně rozjíždět, alkohol teče proudem, stačí jedno přiznání a vybuchne atomová bomba. Nerad bych prozrazoval, kdo co, s kým, jak a proč. Jen nastíním, že z nudné konverzace začne být pořádný drama. Poslední půlhodina je takovej vztahovej bizár, že jsem si připadal jak v Beverly Hills 90210, a pak už jsem taky pochopil, proč film nese označení komedie. V tu chvíli jen netrpělivě čekáte, co se zase vyvrbí a posere a opět můžete nevěřícně kroutit hlavou. Víkend na chatě je velmi nenápadným, ale příjemným dramatem s kousky chladnějšího humoru. Nebýt toho začátku, tak tomu dám plnou palbu. (22.08.2022)

Žádná z evropských či amerických konverzaček by mi neměla utéct, od dob Naprostých cizinců tenhle formát absolutně žeru. A přesně proto mi nevadilo zavítat ani do filmově velmi neprofláklého Finska, jehož filmy jsou už jen pro velmi specifickou finštinu v našich končinách skoro až tabu. Na pro mé uši netradiční jazyky jsem si už ale za ty dva tisíce nakoukaných snímků dokázal zvyknout, na až příliš melancholické dramedy ale nikoli. Oproti výše zmíněnému italskému klenotu a řadě jeho remaků je Víkend na chatě konverzačkou, která divákovi nedokáže ve finále doručit vlastně vůbec žádné emoce. Skoro jsem se nezasmál a neměl ani s kým soucítit. A to by měl být účel takového druhu filmu. [viděno v MojeKinoLIVE 27.5.2021] (02.06.2021)

Ve výhledu byla bujará divoká párty staré party u příležitosti půlkulatých narozenin její hvězdy. Jenže jak stoupá alkohol v krvi, padají zábrany, otázky a pozornost a otvírají se staré i novější jizvy... Ty tam jsou postpubertální sny, na paškál přichází třicátnická bilance životních přeshubu (včetně postpubertálních kořenů). Atmosféra houstne a striptýz jede až na samu dřeň... Na začátku (ještě za střízliva) je pro diváka film hodně náročný na orientaci (minimálně v postavách, kdo ke komu patří, koho s kým co váže). Když se aklimatizujete, začnete si to užívat, protože tahle partička vám nedá vydechnout. Škoda jenom samotného závěru - čekal bych, že následky budou citelnější a viditelnější. Takhle to skoro vypadá jakoby ani nezachumelilo... (29.06.2020)

Další skvělý severský vhled do vztahů, komunikací a představ o jiných i sobě samých. Krásná ukázka Finska, kdo je pozorný vidí spoustu ukázek jejich kultury. Líbí se mi tyto vhledy a myšlenkové pochody, včetně vnímání alkoholu a vhled do minulosti. Jak to mohlo dopadnout, jak to mohlo být, co vlastně chceme teď a kam směřujeme, existuje láska, jak komunikujeme a rozhodujeme se. Doporučuju s filmem Nejhorší člověk na světě (Norsko). (31.01.2022)

Vyborna konverzacka o parte dlouholetych pratel, co vyrazi na kazdorocni party na chatu na odlehlem ostrove. A postupne tam vyplouvaji na povrch davne lasky, odmitnuti, krivdy... a budete se u toho naramne bavit, protoze ty situace budete znat ze sveho zivota nebo okoli. A finske lidovky? to je jinej level, skoda ze Spotify nenabizi titulky. :-D (15.07.2020)