Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Příjemná feel good záležitost s rozkošnou Rachel McAdams a poměrně krotkým Willem Ferrelem. Film sice není až tak vtipný, spíše je hodně zábavný, má srdce a silný emocionální náboj a to mi tentokrát i stačí. Nápad s Eurovision se mi líbil, písničky jsou hodně fajn, postavy super a finále, kde Rachel zazpívá jako bohyně a zboří svým hlasem celý sál jsem brečel jak želva. Naposled jsem to takhle cítil u Lady Gaga ve Star is Born. Líbilo se mi i zasazení do Islandu. Bavil jsem se opravdu dobře.Příběh****, Akce>Ne, Humor***, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba*****, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí>Ne. 8/10. (03.07.2020)

Nečakal som to. Veľmi príjemná old school comedy, kde hodnoty na konci zvíťazia a kde držíme postavám palce. Vtipy fungujú (Američania/duch Demi Lovato) a rovnako aj piesne. Will Ferrell presne v tej pozícií v ktorej ho mám rád. Jeho návrat na Island bol Sad Epic. Dobkin dokazuje, že mu nie je cudzí žáner a dokáže v správnej chvíli vystihnúť miesta, ktoré zaváňajú pátosom a zároveň niečim univerzálne nadčasovým. Nelezie to na nervy, a je to v zásade niečo, čo si rád pozriem aj v budúcnosti. A taký film nemal Ferrell už riadne dlho. McAdams mu skvelo sekunduje - a finálna pieseň je pekne zimomriavková. Nuž a potom zaznie Hoppipolla a ja si zrazu uvedomím, že mi po líci stekajú slzy a usmievam sa ako slniečko na hnoji. P.S. Dr. Horrible - súhlasím s tebou. Krásna improvizácia. (08.07.2020)

Tak tohle zabolelo, můj oblíbený komediální herec, který umí být často trapný a afektovaný přesně v tom správném poměru, aby mě jeho komedie bavily se tentokráte převtělil do zoufale nevtipného, vlastně obyčejného zpěváka z Islandu, který chce stůj co stůj uspět ve fenoménu Eurovize. Místo třeskuté zábavy, jsem byl svědkem něčeho čeho jsem se vždy trošku obával. Ferrell dospěl, zestárl a já vždy tak nějak tušil, že tento vlastně inteligentní člověk, dává svým fanouškům přesně to po čem touží, takže právě proto před kamerou ze sebe dělá idiota. ... nebudu to nějak protahovat, dle mého soudu natočil komediálně možná svůj nejhorší film. Má vize byla, že si padesátník spolu se čtyřicítkou udělají srandu z těch dětských pop hvězdiček. Místo toho to naši dva hrdinové berou smrtelně vážně. 20% (25.07.2020)

Příznivci (hudebního) nevkusu mají žně. A všechno to má na svědomí (tentokrát nezvykle umírněný až krotký) Willl Ferrell. Ten dal vzniknout pěvecké dvojici Fire Saga z Islandu, co ve své zemi nepatří zrovna k uznávaným umělcům a spíše jen sklízí posměch. A vypadá to, že si se svým hudebním repertoárem nesplní svůj velký umělecký cíl: účastnit se proslulé pěvecké soutěže Eurovize. Najde se však skulina v pravidlech, která dvojici účast umožní. A nic není nemožné, ani probojování se do velkého finále. Ferrell se podílel na scénáři i produkci a za parťačku si vybral Rachel McAdams, s níž utvořil originální pár. Vesměs se jeho vize ubírá očekávaným komediálně/parodickým směrem, ovšem frenetických gagů je na dvě hodiny, co film trvá, přece jen odměřené množství, takže vznikly prolákliny, které tu délku občasně až křečovitě vyplňují. Jsme třeba svědky, kterak na párty najednou všichni začnou jeden po druhém spontánně zpívat směs známých písničkových hitů, řeší se neexistující monogamie ústředního páru, ten totiž ještě nepřekonal hranici mezi přátelstvím a milostným poměrem, tudíž mně i tohle přišlo poměrně nadbytečné, dokonce se snímek pokouší brát se i vážně, což se neukázalo jako vyloženě špatné pojetí. Našince bude asi nejvíce zajímat, zda se soutěž neobešla bez české účasti. Na tabuli se skutečně objeví nápis Czech Republic a rádoby český zástupce českého tábora udělí soutěžícím body nutné k postupu do finále, ovšem čeština z pódia nezazní. Zato jsou k vidění jiní bizarní umělci, z východního bloku i ze Skandinávie, mezi nimiž vyniká favorizovaný ruský zpěvák v podání Brita Dana Stevense čí řecká bohyně v řeckém podání sympatické Melissanthi Mahut. K vidění je také Demi Lovato coby islandská top zpěvačka i jako její duch. Asi nejtrapnější je téměř vše, co přímo nesouvisí se soutěží a odehrává se na Islandu - uctívání elfů, zabití jejich rukou či pobyt na rybářské lodi s otcem, toho ztvárnil Pierce Brosnan. Ferrellovi jdou ješitné a egoistické postavy, kterým se dá fandit jen díky tomu, že má za protějšek někoho tak neodolatelně sympatického, jakou je Rachel McAdams, k duhu. David Dobkin režíruje celkem na jistotu. V minulosti točil tak úděsné komediální záležitosti, až je přímo zázrak, že to má inteligentní koncept, co v podstatě devalvuje klišé jednoduchých příběhů a nenápadně inklinuje k tomu převrátit naruby staré známé "není důležité zvítězit ale zúčastnit se" a dává nový význam heslu "sláva vítězům, čest poraženým". Poměrně zamrzí, že film v závěru ignoruje výsledkovou listinu soutěže a úplně chybí závěrečná ceremonie. Will Ferrell a spol. dal vzniknout (hudebním) outsiderům, se kterými je trapně, nevkusně až originálně komediálně. A alespoň jednou ta nemožná Eurovize byla zábavná. 7/10 (15.07.2020)

Pokud by člověk chtěl, vypískat tenhle film by bylo velmi snadné. Jádro zápletky prošlo přes mnohokrát použitý scenáristický kopírák a některé dějové body, jako třeba činy a motivace zdejšího záporáka, byly opravdu extrémně nahodilé a napsané úplně na pěst. Přesto když sledujete ty mimózní charaktery Willa Ferrella a Rachel McAdams v honu za letitým snem a o severský přízvuk marně snažícího se Pierce Brosnana, musí vám celá ta outsiderská popová blamáž do jisté míry obměkčit srdce. Nenáročná, bezmyšlenkovitá a zároveň v pohodě sledovatelná hudební blbina, nic víc, nic míň. (15.02.2021)