Eurosong: Příběh skupiny Fire Saga

Nechci lakonicky říct, že závěrečná skladba islandské post-rockové skupiny Sigur Rós byla tím nejlepším, nicméně tenhle projekt hudebního souznění napříč Evropou byl vždycky docela průšvih. Vnímám jej jako průměrnou estrádu s nenápaditými popovými songy, ve kterém hraje značnou roli politika a jsou v něm patrné historické i jiné sympatie. Komika Willa Ferrella, jehož manželka je Švédka, prý tenhle eurovizí guláš zaujal a protlačil ho (snadné to prý nebylo) u zaoceánských producentů. A vlastně proč ne? Dva prosté vesničany z islandského pobřeží drží jisté hodnoty, mají své sny, srdce na správném místě a najednou jsou jednou nohou ve velkém světě. Právě na tom (a na islandském mnohé parodujícím úvodu) to solidně ubíhá, těží to z až satirického potenciálu, jenže pak měl přijít někdo povolaný a minimálně čtvrt hodinu vystříhat, nakopat ty, kteří vymysleli množství debilních vtipů, a nechat tam to, aby byl výsledek svižný, nápaditý a vtipný. Bohužel není. Vaty je moc, vysvětlování už vysvětleného zrovna tak. David Dobkin (Nesvatbovi, Soudce) řemeslo zvládá, ale nic navíc nepřidává a asi měl do výsledné podoby (a Ferrellova scénáře) víc mluvit. Právě Ferrell nijak nepřekvapí, Rachel McAdams je tradičně skvělá (ač částečně přezpívaná), neheterosexuální Rus Dan Stevens s rozepnutou košilí výborný a Melissanthi Mahut kočkoidní. (04.01.2021)

"Příběh Ohnivé ságy" coby hraný film o nejznámější hudební soutěži na světě je v podstatě jedna velká ptákovina s typicky afektovaným Willem Farrellem a roztomile potrhlou Rachel McAdams - obsahuje však několik povšimnutíhodných scén a momentů, které nenuceným způsobem pobaví i mile překvapí. Základní příběhová kostra je klišé na entou, zde je to však ozvláštěno prostředím Eurovize a nádhernou krajinou Islandu. Stopáž mohla být o něco kratší a některé scény by úplně v klidu snesly zkrácení - avšak za camea vítězů z předchozích ročníků Eurovize, linii se skřítky a Demi Lovato jsem byl vážně rád. Vedle toho si film vtipným způsobem střílí (někdy i možná nevědomě) z evropských zemí - viz "nulový" výskyt 4%-lidí v Rusku, nenávist Evropanů vůči Američanům či zmínka o Východním bloku. Hudební vystoupení byla povedená a diváci si vlastně mohli aspoň v jistém slova smyslu užít Eurovize, když byla letos zrušena. (03.07.2020)

Co napsat o tomto filmu? Čekal jsem střeštěnou pitomost v duchu Ledově ostrých, kde se Ferrell vysmál krasobruslení. Jelikož nesleduji a nemám v oblibě Hlasy, X-faktory, Superstáry a podobné hovadiny, byl jsem celkem zvědav, jak se s tím popasuje v tomto případě a co to zas bude za šílenost. Musím však upřímně přiznat, že to bylo docela fajn a ač je Ferrell synonymem pro nekoukatelné slátaniny, tady zřejmě lehce stáhl nohu z plynu a vznikl veskrze příjemný komediální kousek, prošpikovaný opravdu hezkými písněmi. Děj a příběh celkově je vykalkulovaný a pitomý, ale určitě je to něco jiného, s čím jste se u Ferrella příliš nesetkali a už to je důvod k tomu se na to podívat. A pokud některá z písní nezíská zlatého bludišťáka, tak už nevěřím, že je spravedlnost v tom prohnilém Holém Údu. Překvapivé čtyři sluníčka, kterým výrazně dopomohla svým hlasem Molly My Marianne Sandén. Všechna čest. 75% (27.06.2020)

Takový šedý tuctový popkulturní průměr, asi jako nadpoloviční většina soutěžních kousků každého ročníku Eurovize, ale jakmile dojde na diskvalifikační píseň, tak ta urve gumu od trenclí či jiných libovolných spoďárů. Rachel McAdmas je v mnoha ohledech hodně dobrá a hlavně vcelku uvěřitelná, úplně v pohodě bych jí věřil i ten zpěv, kdyby to opravdu zpívala ona. Naneštěstí se tohle nedá říct o Ferrelovi. Možná se snažil až moc, každopádně jeho výkon a přehrávání až bije do očí. Jak ho mám rád, brát Fire Sagu za skutečnou kapelu, Sigrit by ho měla kopnout do prdele. Potěšilo mě zasazení na Island, který minimálně v roce 2018 do Eurovize vyslal vcelku netypickou a zajímavou kapelu Hatari. 2.5* (03.07.2020)

Bavil som sa síce menej ako na iných strelených Ferrellových komédiách, no zato sa nemôžem ubrániť pocitu, že celý príbeh nesie so sebou aj odkaz. Tiež nebolo na zahodenie, ako si autori dokázali urobiť srandu z podobných speváckych súťaží. Len to mohlo byť trocha satiricky tvrdšie a samozrejme aj bláznivejšie. Podobne ako tomu bolo pri Ľadovo ostrí (2007). Lepší priemer. 65/100 (01.07.2020)