Otec

Filmařsky neskutečně svěží sonda do problematiky stáří a pomalého odcházení jak fyzického, tak primárně psychického. Zcela unikátně otočená a do detailu rozebraná z perspektivy pacienta, nikoliv lidí kolem něj. Nedočkáme se tedy žádných kýčovitě uslzených scén, ani jiných podobných dolování emocí. Zeller na to jde sofistikovaně, místy až detektivním způsobem a fenomenálně hrající Anthony Hopkins nedá divákovi šanci vydechnout. V rámci žánru netradiční atyp, který stojí za to vidět, i když jednoduché pokoukání to není. (25.04.2021)

„CO SE DĚJE TATI?“ … „DĚJE SE TADY NĚCO DIVNÉHO, VĚŘ MI, DĚJE SE TADY NĚCO DIVNÉHO…“   Když jste starej a nemocnej, jste na obtíž. Ale to není hlavním posláním tohohle dramatickýho kusu (ano, divadelní předloha je na tom kurevsky znát – což je vlastně dobře). Hlavním cílem tohohle „zmatečnýho“ příběhu je ukázat svět očima člověka, kterej trpí stařeckou demencí. Hodně zajímavý… navíc v dojemným závěru spatřuju onen pověstnej koloběh života… Hopkins by měl dostat Oscara!     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru od Floriana Zellera, neznám. 2.) Čekám, až si pro mě přijde Kemr.  ///  Thx za titule „Saurix“.                PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (09.01.2022)

Na vše se díváme ne očima druhých, ale stáváme se přímo starým mužem, jehož dny tvoří nesouvislé vzpomínky, mezi kterými probleskují útržky reality. Ve výsledku sami nevíme, co je skutečné a kde jsme, zažíváme zoufalství a cítíme se jako malý kluk, který chce prostě domov a bezpečí. Tohle by neměl zažívat nikdo. Hodně silný film. (03.08.2022)

Převedení alzheimrovských trablí do filmové řeči vytváří postmoderní horor po vzoru Lynche či Wheatleyho. Já si dokonce myslím, že se tak děje neplánovaně, což je na něm nejstrašidelnější. Budeme kolem tohohle filmu hodně poslouchat o hereckých koncertech a proč ne, když Hopkins si ve svých 83 letech vezme na bedra tak trýznivou roli, mně každopádně nejvíce imponuje předložená pravda o tom, že stáří jednoduše nemůže mít šťastný konec. (04.04.2021)

Pochopil jsem režisérovo pojetí o nemoci. Veškeré dění z perspektivy hlavní postavy je vlastně rovněž inovativní v rámci žánru, kdy se divák nestane svědkem slzopudných scén a emocionálních ždímaček. Bohužel je to ale k ničemu, když mne po celou dobu projekce pronásledoval úhlavní filmový nepřítel s názvem NUDA! Přes všechny nezpochybnitelné kvality včetně bravurního Hopkinse jsem se jednoduše vůbec nebavil a ono závěrečné "rozuzlení" mě nechalo zcela chladným. Takže se s poklidem řadím k těm, kteří přece jen dají přednost klasičtějšímu formátu v podobě Still Alice. (04.05.2021)