Otec

Ano, léky jsem si vzal, ale vy jste jako kdo? Náladový, vztahovačný i vystrašený důchodce Anthony Hopkins žije v prostorném londýnském bytě. Na scéně se střídavě objevuje jeho dcera, její manžel, pečovatelka. Informace, které se k divákovi dostávají a které se opakují, jsou ze začátku matoucí. Záměrně. Anthony totiž trpí stařeckou demencí. Ačkoliv jde o adaptaci divadelní hry, výsledek je naštěstí víc filmový než divadelní. Popisuje vliv nemocného člověka na jeho blízké okolí, a to tím, že se mu dostáváme tak nějak přímo do hlavy. Jeho psychická frustrace je pak hmatatelná hlavně díky legendárnímu Hopkinsovi, který na nás sype další hereckou krasojízdu. V detailech je až mrazivě přesvědčivý. Nominace na hereckého Oscara je zcela zasloužená. Na výsledek se dívá velmi příjemně, ovšem zároveň je u něj divákovi (který tuší, že něco takového bude brzy třeba u svých rodičů také řešit) tak nějak smutno. Přesto gradaci ve finální části bych čekal malinko zajímavější. (06.04.2021)

Anthony Hopkins předvádí herecký koncert ve snímku, v němž jeho postavu pomalu ale jistě sžírá postupující demence. Režisér Florian Zeller se zde vyjma hereckých výkonů může opřít o vrstevnatý a propracovaný scénář, který si s myslí Anthonyho a s námi pohrává, takže si nikdo nemůže být jistý, zda to, co se právě odehrává na scéně je skutečné. Ve finále tedy dostaneme nekompromisní a syrově pojatou sondu do rozpadající se mysli stárnoucího člověka, jejímž aktérem se jednoho dne může stát kdokoliv z nás. The Father je zkrátka delikátní filmový zážitek, který mohu jen a jen doporučit! „I feel as if I'm losing my all leaves...” (27.08.2021)

Pochopil jsem režisérovo pojetí o nemoci. Veškeré dění z perspektivy hlavní postavy je vlastně rovněž inovativní v rámci žánru, kdy se divák nestane svědkem slzopudných scén a emocionálních ždímaček. Bohužel je to ale k ničemu, když mne po celou dobu projekce pronásledoval úhlavní filmový nepřítel s názvem NUDA! Přes všechny nezpochybnitelné kvality včetně bravurního Hopkinse jsem se jednoduše vůbec nebavil a ono závěrečné "rozuzlení" mě nechalo zcela chladným. Takže se s poklidem řadím k těm, kteří přece jen dají přednost klasičtějšímu formátu v podobě Still Alice. (04.05.2021)

Filmová výzva, žánry - divadelní adaptace. Mistrovský výkon Anthonyho Hopkinse - v 83 letech sehrát takový divadelní výstup plný dialogů a mimik znázorňujících a zdůrazňujících absolutní duševní zmatek, si zaslouží respekt, obdiv a ocenění. Snímek je navíc natočen tak, aby byl divák pohlcen tím všudypřítomným vnitřním chaosem, jenž se zarývá silně pod kůži a vyvolává v něm pocity paranoi, schizofrenie, bludů i halucinací. Při tom všem si musí každý klást otázky - kdo je kdo, kde se nachází pravda, která z těch postav skutečně žije či se v okolí Anthonyho vyskytuje a jak to bylo vlastně s druhou dcerou. Tvůrci museli Anthony Hopkinsovi nutně přihrát skvělou herečku, jež zvládne part jeho dcery. Olivia Colman nemůže být špatnou volbou. Konečně jsem mezi těmi Oscarovými snímky nalezl svého osobního favorita, kterému neváhám nasázet plný počet hvězdiček, a kterému budu z celého srdce za pár hodin fandit, aby urval co nejvíce to půjde. Anthony, Olivia a celý tým si zaslouží. (25.04.2021)

Občas úplne strhujúce, inokedy emočne devastačné, miestami príjemne ľudské. Navyše Hopkins si to dáva ako najväčší frajer a strháva k životným výkonom aj zvyšok osadenstva. Pri finále alebo scéne s fackou som sa chvel a nedokázal som zadržať slzy. Silný a nesmierne smutný film.Jediné, čo chýba k dokonalosti je silnejší audiovizuál a tým pádom ešte trochu vôčší odklon od divadelnho pôvodu. 9/10 (23.04.2021)