Rytíři spravedlnosti

Nevím, kam Jensen na ty nápady chodí, ale funguje to. Někdy vyloženě potěší, nikdy ale vyloženě neselže. Znovu ukazuje, že mu nic není svaté, a dokáže spojovat zdánlivě nespojitelné hrdiny, žánry i emoce. Rytíři spravedlnosti jsou černou tragikomedií o hodně nepovedené cestě za pomstou. Mimo jiné se divák dozví, proč nemáme věřit konspiračním teoriím, ale i to, proč severské země nepotřebují trest smrti. Jensen divoce mixuje absurditu s nahodilostí a pokud jste ochotni skousnout nějaké to násilí a cynický humor, který kašle na společenskou korektnost, je slušná šance, že si tuhle jízdu s partou pošahaných outsiderů užijete. Celkový dojem: 80 %. (28.01.2021)

Mads mi tu strašně připomínal, jak ve tváři, tak v chování Stathama. Vsadil bych se, že v americké verzi, by  hrál právě on. No každopádně, celkem povedený film, kde se střídá Komedie, Drama a Thriller, jak na kolotoči. Bylo to občas dost vtipný, smutný, napínavý, nechyběla ani lehce krvavější akce a je to celkem příjemně obsazený. Celou dobu jsem cítil z filmu nádech Vánoc a závěr mi to jen potvrdil. Čtvrtá hvězda právě za to finále, s krásným "Rapapampam" songem. (30.03.2022)

Štatistická pravdepodobnosť, že by sa mi nepáčila kombinácia trileru, gangsterky a komédie zo škandinávskej produkcie je zhruba 1:246 524 a so započítaním biometrie tvárí Madsa Mikkelsena a Nikolaja Lie Kaasa sa ešte strojnásobuje. Od dokonalosti v mojich očiach filmu chýbali elegantnejšie prechody medzi filozofickými úvahami nad náhodou, kauzalitou a osudom, ultra drsnými scénami ako z vojnového dielka či videohry a vtipnými vsuvkami. (03.02.2024)

Hybrid, která má skoro všechno. To by nebylo až tak neobvyklé, ale krajně nestandartní je fakt, jak mrštně a sofistikovaně dokážou tvůrci kombinovat jednotlivé aspekty filmu dohromady a jaký celek z toho dokázali vytvořit. Trochu chlapské drama plné podivínů, trochu John Wick, občas jen černá komedie s typicky severským, humpoláckým humorem a chrochtavými herci. (27.04.2021)

V rámci pohyblivých obrázku naprosto DOKONALÝ průvodce kauzalitou, do perfekce dotažený manuál obsedantních poruch a zároveň tak nějak heteroseksuálně teplý, totálně zábavný a lidský film, kterým Jensen vyhodil na kompost i své už tak geniální Adamova jablka, a jen tak se nepřekoná. Vlastně klidně i velkohubě prohlásím, že takovou sqěle zahranou a pevně porežírovanou scénáristickou jasnozřivost, jejíž hlavní síla leží v především v tom přibaleném miliónu úžasných a vtipných mikrodetailů, překoná jen máloco. Teď zas abych, kurwa, přemýšlel, co vyhodit ze svých VRCHOL 10. Když jeden uváží, co za prvoplánové kýčovité sračky tu vedou homožebříčky, jaké povrchní svinstva soutěží o nejprestižnější filmové ceny a že se dokonce najdou přechytřelí buzeranti nebo totální vypatlanci, kteří jsou schopni tomu dát pouhé tři, je mu až smutno, že tento nesporný klenot světové kinematografie patrně záhy také pohltí žluklé bahno instáčové debility, konzumní hlouposti a rozumbradáčství artových hnědopichů, přičemž ani Foresta Žumpa, Žlutohnědou míli, ba ani Assvendžry asi na smetiště nepošle, byť zaslouženě. Fňuk. (11.03.2021)