Na veliké řece

Celé trilogii je po právu vyčítána absence syrovosti, uhlazenost a kostýmní či dobové nepřesnosti. V tehdejší době padlo vše za oběť cílové skupince nezletilé mládeže a Bartoškova holá hruď skutečně vzbuzuje rozpaky. Ale dále už jsou jasná pozitiva. Výborná Liškova muzika navozuje tíseň a brání sentimentu, ve druhém dílu trilogie např. skvěle podtrhuje zahánění smrti a dodává mystický význam. Schmidt byl nadějný režisér, kterému Normalizace ubrala svobodnému rozletu, v pojetí detailů podtrhuje jeho práci i velezkušený Macák. V neposlední řadě je dobrá i dějová linka, které notně ublížilo rozdělení na tři díly. Dohromady působí konzistentně a trilogie by se měla promítat po sobě, nebo sestříhat do jednoho celovečerního díla. Souhlasím s tím, že poslední část je pak nejlepší, navzdory neuchopené příležitosti reálného zobrazení pravěké "bitvy" odhaluje syrovost i jiným způsobem. Je to mrazivý chlad v mezilidských vztazích, rodová nevraživost, kmenová nepřátelství, lidská tvrdost. Inu, homo homini lupus. (25.05.2022)

Příběh z dob, kdy byla žena na oslovení "krávo" ještě velice hrdá, neboť to znamenalo, že nemá hodnotu pouhopouhého berana či dvou ovcí. Ovšem když se Havranům narodí Veveřice, musí milovník bizarností zalovit hluboko v ohradě, pokud ji chce získat, protože v tomto případě ani ta jedna kráva nestačí. Jinak já jsem byl s příběhem i zpracováním spokojený, dokonce ani Liška coby tvůrce hudebního doprovodu nevadil, protože se krotil a u svých trýznivých skladeb výrazně ubral volume, takže si člověk nebyl jistý, jestli se ty tiché zvuky opravdu linou z televizoru nebo sousedi pět pater pode mnou připravují řízky. I Bartoška zahrál svou roli věrohodně, i když pravda, při přípravě na tenhle film měl věnovat čas a úsilí spíše chození do posilovny než depilování hrudi. Noo a závěr taky potěšil, žádný hepijend se nekonal, neboť Bartoška odolal dívce s velice lákavým jménem "Šťastná chvíle", nasedl do svého keňu a odfrčel do dáli. Palec nahoru! (15.03.2015)

Hned jsem si vzpomněl na Cestu do pravěku, která se taky odehrávala na loďce a jenom tak mimochodem, byla ve všem o dvě třídy lepší. Dobrodružnější, zábavnější, nápaditější, akčnější, lépe zahraná, režírovaná a i přes 22 let rozdílu vypadala lépe. Talent neokecáš. Jan Schmidt zdaleka není Karel Zeman a druhý díl je slabý, i v porovnání se zbytkem trilogie. Scénář je ještě víc prostoduchý a úplně předvídatelný. Film tak pokulhává i v dobrodružné složce. V té vzdělávací ani nekulhá, ale jen se lopotně belhá o berlích. Stačí se podívat na herce. Masky jsou bezpochyby fiasko, stejně tak kostýmy. Ti co se zálibně dívali na pečlivě depilovanou Raquel Welch pobíhající v kožešinových bikinách mezi dinousary, ví o čem mluvím. Casting je taky kapitola sama o sobě. Jak může takový lovec jako Sokol stát o vyzáblou Veveřici, je mi záhadou. Marie Sýkorová je bezpochyby krásná, ale pořádný chlap z pravěku by radši bral babu typu věstonická venuše. Skutečnost, že ve třetím díle skončil s Gábinou Osvaldovou, ovšem ještě v její štíhlé podobě, je jen slabou náplastí. (07.04.2014)

Druhý díl Štorchovy středověké trilogie se odvíjí ve dvou dějových líniích. Tou první byla romantická nabídka nevěsty za co největší věno pro rod. Tímto způsobem se už v době bronzové bránili příbuzenským vztahům v rámci rodu a degeneraci potomstva. Druhá línie se zaměřila na lidskou pověrčivost,  která umožnila z rodu vyloučenému Divousovi díky zděšenými rybáři přinášeným obětinám, přežít. Pravdu měl pan Pištěk, že ve filmu máme jedno nej.. a to nejhezčího pračlověka Bartošku, i když kupec Luťanský taky není marný. Získaný ostrý nůž předznamenává přicházející dobu železnou. (07.08.2023)

Vztah téměř nostalgický velí čtyři *, ale realita je s bídou 3. Štorch byl hitem povinné školní četby v dobách mého mládí a Bartoška pak idolem mnoha dívek, slečen a žen. Leckteré to doteď neminulo, mne tedy ano, ale to je jiná kapitola. A o tom až jindy a u jiného filmu. Luťanského je škoda, ještě mohl něco ukázat, myslím herecky, ne odložit více oblečení J A vzpomenout si na mladinkou Osvaldovou je fakt úsměvné, copak si asi o svých začátcích před kamerou teď myslí? Jasně je dnešníma očima film starý, přešlý, ale když mi bylo –náct, tak to byla bomba. V socialistických blábolech rozhodně. (23.05.2008)