Na veliké řece

Hned jsem si vzpomněl na Cestu do pravěku, která se taky odehrávala na loďce a jenom tak mimochodem, byla ve všem o dvě třídy lepší. Dobrodružnější, zábavnější, nápaditější, akčnější, lépe zahraná, režírovaná a i přes 22 let rozdílu vypadala lépe. Talent neokecáš. Jan Schmidt zdaleka není Karel Zeman a druhý díl je slabý, i v porovnání se zbytkem trilogie. Scénář je ještě víc prostoduchý a úplně předvídatelný. Film tak pokulhává i v dobrodružné složce. V té vzdělávací ani nekulhá, ale jen se lopotně belhá o berlích. Stačí se podívat na herce. Masky jsou bezpochyby fiasko, stejně tak kostýmy. Ti co se zálibně dívali na pečlivě depilovanou Raquel Welch pobíhající v kožešinových bikinách mezi dinousary, ví o čem mluvím. Casting je taky kapitola sama o sobě. Jak může takový lovec jako Sokol stát o vyzáblou Veveřici, je mi záhadou. Marie Sýkorová je bezpochyby krásná, ale pořádný chlap z pravěku by radši bral babu typu věstonická venuše. Skutečnost, že ve třetím díle skončil s Gábinou Osvaldovou, ovšem ještě v její štíhlé podobě, je jen slabou náplastí. (07.04.2014)

Bartoška se vysmál lidské pověrčivosti a "zažehl světlo rozumu", budiž. Že se tak zákonitě musí stát, stejně jako identita "Vládce údolí" je však jasné každému, kdo kdy slyšel nějaký příběh. K čekanému konci se navíc film proplétá estetikou pionýrského tábora hrajícího si na pravěk (jak jsem zmínil v komentáři k prvnímu dílu) a vlastně má i podobnou dramatickou výstavbu jako táborová bojovka. Účastníky by to asi bavilo, ale radovat se z vypárvění pak mohou jen sami mezi sebou. Přiřazení pozbytí lásky za účelem nalezení nové je možná jak ze života, ale určitě ne jak z umění. (29.09.2009)

Na veliké řece nasednete do pramice a Sokol s Havranpírkem vás dovezou až k ryčícímu Divousovi. Ve druhém díle známé trilogie z doby bronzové se to dějově dost zaseklo na jednom místě. Počáteční volba Veveřice mezi ženichy ještě měla něco do sebe, zvláště, když se ze dvou nápadníků stali sokové v lásce. Co moc nenadchnulo bylo, jak děj skomíral a pokračoval k historce o lesním "monstru", kterému je nutné nosit zásoby jídel, aby nezlikvidoval nedalekou vesničku. Divák věděl kdo to řve jak na lesy a tím pádem to bylo jen zbytečně natahované a veskrze legrační, když Divous řval jak tur. Z hlediska časového období a kostýmů to byl docela naivní blábol, protože pokud jste si prohlédli "ohoz" Bartošky s Hradílkem, tak jste si všimli jak například Lutanský byl vyfiklý naprosto z jiné doby, Veveřice byla jak kočka z přehlídkového mola a všichni ve vesnici byli podivně staří až na dívku "Chvilku". Nesmyslů tady bylo dost. Oproti tomu se povedlo kamerové snímání, nesmrtelná hudba mistra Lišky a také herecké výkony byli kvalitní a to zejména atleticky disponovaného Bartošky, který ve filmu pomalu zvládal desetiboj. Když to shrnu, tak tahle pramice nebyla natolik děravá ba ani strouchnivělá, aby se hned po odražení od břehu potopila. A i po letech tenhle film dokáže bavit, ale jít tenkrát v sedmdesátých letech do kina na pouze hodinový film, tak to nevychytali. Mé hodnocení: 60% (21.07.2013)

Jak málo stačí zkazit dobrý dojem z prvního dílu – vítězství synťáků nad flétničkami a nahrazení iniciačního příběhu mladého lovce šestákovou lovestory s neumělými akčními vložkami. Třetí hvězdičku zachraňuje jednak nostalgie, jednak Havranpírkův smutek nad osudem lesní příšery – aspoň náznak pokročilejšího materiálu k šrotování pro dětskou hlavičku. (30.05.2015)

Nikdy som nemal rad normalizacnu trilogiu Volani Rodu -Osada Havranu - Na Velike Rece. Vo vtedajsej ceskoslovenskej televizii film presumel a nevyvolal vacsi ohlas. Hraju tu neherci, tudiz herecke vykony su priserne, dejova linia dokonale nudi ..... s takouto normalizacnou vyplachovou tvorbou uz problem mam. 5 % (26.08.2014)