Na veliké řece

Celé trilogii je po právu vyčítána absence syrovosti, uhlazenost a kostýmní či dobové nepřesnosti. V tehdejší době padlo vše za oběť cílové skupince nezletilé mládeže a Bartoškova holá hruď skutečně vzbuzuje rozpaky. Ale dále už jsou jasná pozitiva. Výborná Liškova muzika navozuje tíseň a brání sentimentu, ve druhém dílu trilogie např. skvěle podtrhuje zahánění smrti a dodává mystický význam. Schmidt byl nadějný režisér, kterému Normalizace ubrala svobodnému rozletu, v pojetí detailů podtrhuje jeho práci i velezkušený Macák. V neposlední řadě je dobrá i dějová linka, které notně ublížilo rozdělení na tři díly. Dohromady působí konzistentně a trilogie by se měla promítat po sobě, nebo sestříhat do jednoho celovečerního díla. Souhlasím s tím, že poslední část je pak nejlepší, navzdory neuchopené příležitosti reálného zobrazení pravěké "bitvy" odhaluje syrovost i jiným způsobem. Je to mrazivý chlad v mezilidských vztazích, rodová nevraživost, kmenová nepřátelství, lidská tvrdost. Inu, homo homini lupus. (25.05.2022)

Nikdy som nemal rad normalizacnu trilogiu Volani Rodu -Osada Havranu - Na Velike Rece. Vo vtedajsej ceskoslovenskej televizii film presumel a nevyvolal vacsi ohlas. Hraju tu neherci, tudiz herecke vykony su priserne, dejova linia dokonale nudi ..... s takouto normalizacnou vyplachovou tvorbou uz problem mam. 5 % (26.08.2014)

Tohle není Boj o oheň, nýbrž čistá sedmdesátá léta. Projekt zjevně provázely didaktické ambice - na scéně, architektuře a některých artefaktech, jimiž se kamera na úkor tempa vyprávění fetišisticky věnuje, je znát práce lidí, kteří stran historické věrohodnosti nebyli úplně mimo. S ohledem na diváckou přívětivost byly ale věrohodnosti stanoveny jasné, relativně úzké hranice: Sokolí oko Jiřího Bartošky je vyvoněný, zjemnělý a oholený metrosexuál s dobovým paťourem. Pralidé defilují v rákosí s kožených modelech od Teodora Pištěka, k popukání je sledovat něco jako Balet československé televize (v čele s Ljubou Skořepovou) křepčit okolo totemu. Nemenší haluz představuje soundtrack Zdeňka Lišky, který zní zajímavě, ale do autenticity se trefuje asi jako do androše Bičem Božím. Tímto oslím můstkem se dostávám ke hluboké ideologické stopě. Hlavní hrdina je nejen šlechetný, uvědomělý materialista, ale i vůbec daleko před mytickým myšlením své doby. Muselo dojít i na očerňování prehistorické buržoazie; ideologové nedbali, že měla v době bronzové kladnou historickou úlohu před sebou. Bizár. (23.10.2015)

A zase: "Mně se to nelíbilo, protože příběh byl moc jednoduchej." Jasně, tak příště budem v pravěku řešit záhadu zastřelenýho klenotníka v zamčeným pokoji, ne? "Dobové kostýmy neodpovídají realitě." Jasně, protože tehdá v pravěku, jak si pamatujou všichni, kdo onehdy žili, byly všechny kmeny na stejném stupni vývoje. A nemohlo se stát, že by náhodou nějaký obchodník, co cestuje po světě, mohl mít bronzové předměty, zatímco u Havranpírků ještě svištěj na kameni. ... V podstatě jediný, co mi u těchhle tří filmů chybí, je drsnější sexuálno. V momentě, kdy si Sokol odvádí zajatou Veveřici k vodopádu, nebojím se, že by si ji tam před zraky všech přihlížejících "neohnul". Čili: podřezaný prase ukázat můžem, ale že by přišla na přetřas nějaká koza, to věru ne. Nu, tyhle naučné filmy pro mládež, že? (25.08.2014)

Z vnitročeského pohledu - pro objektivnější názor by patrně byl užitečnější pohled z vnějšku - je štorchovská trilogie výborná. Výčitky nebo nepochopení romantického rázu, určité zastaralosti obrážejí úroveň doby, ve které tyto popularizační prózy vznikaly, i jejich dominantní zaměření na mládež. (Skutečnou kvalitu Štorchova díla odhalí teprve důkladné srovnání s dobovou dobrodružnou a věceckopopulární literaturou vesměs rodokapsové úrovně). Zdánlivě snadné zfilmování právě takovýchto literárních předloh je ve skutečnosti obtížným oříškem. Postavy Sokola a Havranpírka jsou vytvořeny výstižně a ve všech ohledech odpovídají standardům žánru. Tyto filmy kulturního dědictví oživující jinak mrtvé archeologické prameny jsou živé i dnes. A přes veškeré pokroky vědy zřejmě - mluvit mohu jen za svou generaci, pro kterou byly v jejích dětských letech zjevením - živé zůstávají stále i pro ty, kterým byly určeny. Ty mladé a ještě mladší. (17.09.2007)