Na veliké řece

Na veliké řece nasednete do pramice a Sokol s Havranpírkem vás dovezou až k ryčícímu Divousovi. Ve druhém díle známé trilogie z doby bronzové se to dějově dost zaseklo na jednom místě. Počáteční volba Veveřice mezi ženichy ještě měla něco do sebe, zvláště, když se ze dvou nápadníků stali sokové v lásce. Co moc nenadchnulo bylo, jak děj skomíral a pokračoval k historce o lesním "monstru", kterému je nutné nosit zásoby jídel, aby nezlikvidoval nedalekou vesničku. Divák věděl kdo to řve jak na lesy a tím pádem to bylo jen zbytečně natahované a veskrze legrační, když Divous řval jak tur. Z hlediska časového období a kostýmů to byl docela naivní blábol, protože pokud jste si prohlédli "ohoz" Bartošky s Hradílkem, tak jste si všimli jak například Lutanský byl vyfiklý naprosto z jiné doby, Veveřice byla jak kočka z přehlídkového mola a všichni ve vesnici byli podivně staří až na dívku "Chvilku". Nesmyslů tady bylo dost. Oproti tomu se povedlo kamerové snímání, nesmrtelná hudba mistra Lišky a také herecké výkony byli kvalitní a to zejména atleticky disponovaného Bartošky, který ve filmu pomalu zvládal desetiboj. Když to shrnu, tak tahle pramice nebyla natolik děravá ba ani strouchnivělá, aby se hned po odražení od břehu potopila. A i po letech tenhle film dokáže bavit, ale jít tenkrát v sedmdesátých letech do kina na pouze hodinový film, tak to nevychytali. Mé hodnocení: 60% (21.07.2013)

Z vnitročeského pohledu - pro objektivnější názor by patrně byl užitečnější pohled z vnějšku - je štorchovská trilogie výborná. Výčitky nebo nepochopení romantického rázu, určité zastaralosti obrážejí úroveň doby, ve které tyto popularizační prózy vznikaly, i jejich dominantní zaměření na mládež. (Skutečnou kvalitu Štorchova díla odhalí teprve důkladné srovnání s dobovou dobrodružnou a věceckopopulární literaturou vesměs rodokapsové úrovně). Zdánlivě snadné zfilmování právě takovýchto literárních předloh je ve skutečnosti obtížným oříškem. Postavy Sokola a Havranpírka jsou vytvořeny výstižně a ve všech ohledech odpovídají standardům žánru. Tyto filmy kulturního dědictví oživující jinak mrtvé archeologické prameny jsou živé i dnes. A přes veškeré pokroky vědy zřejmě - mluvit mohu jen za svou generaci, pro kterou byly v jejích dětských letech zjevením - živé zůstávají stále i pro ty, kterým byly určeny. Ty mladé a ještě mladší. (17.09.2007)

K celé trilogii z jedné vody načisto: báječná a nestárnoucí klasika mého dětství. Jednak je to originální nápad, pročež člověk "promine nedostatek moderních audiovizuálních efektů" (jen trouba by tohle bral jako určující měřítko), druhak to má atmosféru (a hudební, resp. zvukový doprovod je skutečně skvostný), třeťak je to komorně natočeno a přitom to i odsejpá (nejde o superoriginální zápletku, resp. že by ji to mělo mít - odehrává se to, sakra, V PRAVĚKU!) Zkrátka je to něco, co člověk v klidu pustí dětem, nemusí se (jako u spousty jiných, mládeži určených děl) bát, že by zblbly, a přitom i sám po očku kouká :-) (25.01.2011)

„Vystajlovaní“ jako Bartoška nechodili v době kamenné ani ti největší metrouši a hladce oholených tváří by asi těžko dosáhl pazourkem, takže z hlediska autenticity nesmysl, nicméně příběh sám o sobě není špatný. Co mě však naprosto dostalo, je soundtrack. Použít jednoduché synťákové zvuky ve stylu předpotopních herních konzolí tipu DIDAKTIK M nebo ATARI u filmu odehrávajícím se v pravěku, by si dnes asi už nikdo nelajsnul. Hodně hustej digi nářez místy evokující legendární hru Prehistoric. (01.09.2014)

Zajímavé kostýmy, ... ve filmu jistě nezvyklé a neokoukané. Kdy až někdo natočí příběh z doby pravěku, že? Ale tím to končí. Víc poutavého na snímku bohužel není. Herecké výkony nezajímavé, příběh nepoutavý, fádní a pamatuji se, že ve svých mladických letech natěšen – byl jsem zklamán. Knižní předlohy Eduarda Štorcha byly poutavější. Těžko volím hvězdičkové hodnocení mezi dvě a tři. Vzhledem k tomu, že tři hvězdičky dávám slušnému průměru, hodnotím tedy dvěmi. (30.12.2008)