Nevěsta s nejkrásnějšíma očima

Pohádka, které by slušelo podobenství scénáristicky převést do druhého plánu, aby nevyznívala jako poeticky samoúčelná. Televizní herectví s hezkými silnými náznaky i vedlejšími rolemi domorodých neherců. Liška si vyzkoušel ♫ široký rejstřík od smyčcové lyričnosti přes balkanizující názvuky až k expresi 50.-60.let. slabší 3* (28.10.2013)

Poeticky (kamera se přímo mazlí s každým záběrem) pojatá etnografická pohádka, tak jak uměl v českém filmu jen Jan Schmidt (nebo Václav Krška), problémem je jen dabing, v těch dobách předimenzovaně používaný i na slovenské herce, a typická Liškova hudba (syrový folklor by byl ještě více umocňující). Symbol slepičky ve folklorním pohledu na sexualitu je celkem průhledný - a je koneckonců důkazem nesmyslného chápání pohádkového folkloru jako dětského žánru (přesto mě už v dětství dokázala baladičností a fantazijní imaginárností tato pohádka získat do svého světa). (31.03.2013)

Ted pri opakovane projekci jsem si uvedomil, ze uz jsem to kdysi videl... Cikan dostane za ukol se ozenit, a protoze se mu zadna cikanka z vesnice nelibi (coz se trochu divim), vyrazi do sveta... Neni to spatne, ale zadnou moc velkou pohadkovou atmosferu to nema. Je to spis jako takova letni balada o cikanech (kteri ani nejsou opravdovi cikani). Na druhou stranu uznavam, ze Elena Dimitrova byla opravdu velmi krasna. 3- (28.12.2014)

Chlapec hledá, hledá, jde po hezkých očích z pohádky a zamiluje se do slepice. Člověk by se skoro urazil. Zrovna slepice jsou navíc pověstné krásou svých očí. Taky je brilantně vysvětleno, proč je ta slepice slepice. Chlapec se aspoň naučí plést košíky a kvalitně opravit střechu, což se i cikánovi ze Slovenska může hodit. Ostatně, to se může hodit každému. Vlastně bych sama docela ráda uměla plést košíky. Slepici bych nechtěla, a to ani luxusní černou. A protože se tu dvakrát objevuje, že se pohádka nelíbila, navzdory tomu, že autorem scénáře byl dědeček, zdůrazňuji, že žádný můj předek s touhle pohádkou nemá nic společného. (17.01.2012)

Velmi jednoduchý příběh, čekáte pointu, nějaký háček, ale žádný tu není. Mladý Milan Knažko se ráno probudí a od staršiny horské vesnice se dozví, že je čas, aby se oženil. Protože slyšel o krásné neznámé dívce, ohrne nos nad Eržikama, co se o něj perou ve světnici a vyrazí do světa. Cestou vykoná několik dobrých skutků na stále stejném kouzelně mizejícím starečkovi, aby nakonec došel do idylické chaloupky u řeky (nebo rybníka, ze záběru nebylo vidět), kde potřebují opravit slaměné došky. Milan tohle sice nikdy nedělal a tak první opravu trochu podcení, protože ale konal dobro, dostane druhou šanci a tu beze zbytku a s vděčností k obyvatelům chaloupky, stařečkům a la Filemon a Baucis využije. Pak jim s jejich dovolením uzme černou slepici, začarovanou dívku s nejkrásnějšíma očima (Dimitrova opravdu pěkná), vyslechne radu, že prokletí ji zbaví jedině právoplatným sňatkem s onou slípkou, bez mrknutí oka nechá koně na protiúčet, a vyrazí zpátky do rodné vísky, kde si přes posměch místních obyvatel slepici vezme. Tvůrci vtipně a chytře obešli situaci, kdy má slípka odpovědět staršinovi, že si Milana bere za manžela, a pak už můžeme slavit se všemi bulharskými cikány (a že jich v záběrech v komparzu uvízlo bylo hodně) až do rána bílého.___ Hezké lokality, kamera, příběh. Neuráží a není v tom politika. (28.11.2016)