Osada Havranů

Nedávno jsem měl možnost snímek opět vidět a docela mě překvapilo, jak se mu podařilo zestárnout. Bude to asi i tím, že dnes už mám vyšší požadavky a hysterické přehrávání (se Štorchovou literaturou vůbec nesouvisející) mně spíš otráví. Na Jana Schmidta kardinální pokles, není to přece jen tolik let, co natočil společně s Pavlem Juráčkem kultovní Postavu k podpírání a v Osadě havranů naproti tomu nemá filmařsky co zdělit. Pro zaryté milovníky dané historie lze doporučit, ostatní ať nehází do jednoho pytle s knihou, jenž je podstatně lepší. (20.10.2005)

V závěrečný titulcích se jako jeden z odborných poradcu objeví jeden z popředních českých archeologů a autor knih o archeologii, Karel Sklenář. Což v zkratce hovoří vše. Kromě faktu, že se jedná o film mého dětství, dokážu dnes s odstupem ohodnotit přesnost a autenticitu filmu. Konec doby kamenné a začátek zemědělství je uvěřitelný v kostýmech, životním prostředí, stylu života. Nevidím zásadní chybu. Téměř 70%. Nedostatky se dají nalézt jedině v příběhu samotném, na druhou stranu se toto dá omluvit dobou, ve které film vznikal, možnostmi a cíly tehdejší kinematografie. ★ Zajímavosti: V rozhovorech o filmu (viz. DVD) je zmíněno, že problém s filmem neměli ani tak archeologové, jako spíš učitelé, kteří si představovali dobu kamennou zřejmě trochu jinak :). ★ Film byl od začátku zamýšlen jako třídílný, dokonce se uvažovalo o dílech čtyřech. Všechny tři díly se točily najednou. ★ Natáčení trvalo rok, protože zachycovalo různá roční období. ★ V době kamenné u nás nebyl rozšířen jehličnatý les, proto se filmovalo v lese lužním, což znamenalo v létě komáry. Jiří Bartoška uvádí, že byl přivezen repelent z Rakouska, na který si však komáři zvykli během jedné vteřiny. ■ Po osmi letech zvedám hodnocení na 4. Celková nálada si to zaslouží. (07.02.2010)

Tenhle film spolu s dvěma dalšími díly nemá v české kinematografii obdoby - ale na to bych kašlala, kdyby se mi tolik nelíbil z jiných důvodů. Předně Sokol i Havranpírko jsou prostě borci a pravděpodobně to byli i mí první sex-idolové nebo jak se tomu nadává, takovým těm hercům, jak je mladé dívky oddaně a tajně milují. Je docela možné, že v předkusu a vystouplých lícních kostích Ludvíka Hradilka pramení můj patologický obdiv k právě této části mužského těla.Taky mě hypnoticky fascinuje hudební doprovod a celkově zvuková afektovanost filmu. Dál se mi líbí atmosféra a celkové ponoření se do mrtvého světa z "druhého břehu". Naivita a efekt oživlých exponátů mi ani příliš nevadí. Když ukážou píšťalku a řeknou, že je dvě stě tisíc let stará, tak je prostě dvě stě tisíc let stará a už jen to samo stojí za zamyšlení. Napadá mě heslo, co jsem si přečetla nad vraty jaroměřického hřbitova: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." ♥♥♥ (22.08.2010)

Kniha i film mého mládí. Na tuto trilogii ze středovéku se vždy, když ji opakují, ráda znovu podívám. K některým věcem z dobové výpravy bychom mohli mít připomínky, ale historických snímků byla natočena řada, a kdo by s určitostí mohl tvrdit, že to tak skutečně tehdy bylo. Nejedná se o dokument, ale o dobrodružný příběh určený pro mládež, jímž se snaží Eduard Štorch přiblížit tehdejší tvrdé primitivní a mnohdy kruté životní podmínky. Zasvěcuje studenty do reálií, tradic a zvyků doby, jako byl lov, začínající zemědělství a směnný obchod. Je to vzdělávací film a děti si z něho zapamatují víc než ze strohých stránek učebnice. (07.08.2023)

Pouštěl jsem si to teď předem smířen s pádem další ikony mého dětství – a ikona to kupodivu docela ustála. Taková dětská verze Vláčila, samozřejmě v prvé řadě díky Liškově muzice (a Špaljovu kouzlení s Echolanou), s nesrovnatelně ordinérnější kamerou, minimalistickou výpravou atd., ale ty úsečné dialogy, „primitivní“ herectví i pomalé plynutí kratičkého příběhu či spíš série epizod mají pořád svoji atmosféru. (20.05.2015)