Osada Havranů

Spíše než film pojednávající o životě v pravěku, jeví se mi tento (troj)počin jako nikdy nekončící hra trampů nebo ještě spíše pionýrů na táboře na to, co všechno mohlo se odehráti v době kamenné (až bronzové). Máme tu zkoušku odvahy (v druhém díle), letní lásky, všudypřítomný duch kolektivizmu, rychlokvašenou mytologii (aby se děckám na táboře ta hra líbila) a náčelník Velký Havran taky vypadá a jedná jak pravý táborový vedoucí. Ve srovnání s Bojem o oheň ani v těch nejtěžších chvílích kmene Havranů nelze pocítit ani to, co zažívá člověk při čtení suše popisné knihy o pravěku. Dýchl na mě duch pomíjivého nadšení pro věc, spontánního, ale mělkého, které zanechá v člověku stopu jak noha na pláži za odlivu... počkáte si šest hodin a.... (29.09.2009)

Dobrodružný film inspirující se podle mě nejlepší knihou Eduarda Štorcha (přeci jen v Lovcích mamutů se již Štorch několikrát opakoval) dopadl v porovnání s knižní předlohou velice špatně. Sice je to film určený mládeži, ale tohle je až moc dětinské. Ty děcka tu knihu znají, tak vědí, jak to bylo se zloději dobytka a Veveřice a především se zrádcem rodu. Tak proč to tajit ve filmu. Sice ti zloději byli zabiti z dálky do zad vystřelenými šípy, ale to je bohužel málo. Stejně jako celá tahle filmová adaptace, která je opravdu oproti knižní předloze hodně slabá. [2574. hodnocení, 67. komentář, 63%] (09.12.2020)

Osobitost tohoto dílu filmové storchovské trilogie spočívá v slovanském postižení rodového mýtu bronzové doby. Omezovat působivost díla jeho dobou nepovažuji za šťastné. Až dodatečně jsem si uvědomil, že jsme v tomto ohledu časově poněkud předběhli Poláky (ZAKLÍNAČ) i určitá díla "fantasy" západního okruhu. Pokud budeme srovnávat uvnitř takto vymezeného žánru (obsahového zaměření), tato trilogie obstojí víc než čestně. A navíc posouvá storchovskou naučně ilustrativní retroscifi směrem ke konci minulého století a naší současnosti. Je jisté, že potenciál těchto dětských filmů, zajímavých i pro dospělé, zjevně není vyčerpán. (nemůže - a nesmí - nás mýlit jeho zdánlivě prvoplánově popisné filmové ztvárnění. Spíše naopak. (17.09.2007)

Hra na pravěk, k níž jsem nikdy nepřilnula. Hudební doprovod navozuje poněkud psychedelickou atmosféru, která jen podtrhuje divnodivné počínání všech zúčastněných - dezorientovaný vzorec chování, v němž nelze hledat žádný funkční systém nebo řád, který by umožnil přežití rodu. Rozhodují se spíše zmateně, jen na základě momentálních pohnutek, jakoby ani netvořili jedno společenství. Myslím, že vaši i moji předkové museli být daleko lépe organizovaní, jinak by lidstvo dávno vyhynulo a na Zemi by nastal svatý pokoj a klid a mír ... ne že by se zvířátka mezi sebou nepožírala - a že by jim matka Příroda průběžně neuchystávala rozličná překvapení v podobě nadměrného sucha či všudypřítomného mokra, úmorného vedra či mrazivé zimy, žhnoucích požárů či ničivých vichrů, destruktivního zemětřesení či vroucí lávy. Přesto trvám na tom, že soužití s lidskou rasou je pro matku Přírodu téměř nemožné a má pro ni zničující důsledky. Neoddiskutovatelnou výhodou matky Přírody je ovšem ČAS, který stojí jednoznačně na její, nikoli na naší straně. Jinými slovy - má ho dost, na rozdíl od nás si klidně může počkat, vůbec nic jiného dělat nemusí. Ale zpátky k věci: Výsledek je neoslnivý, takový poloamatérský, vidím to na 2,5* (02.09.2020)

Už keď som videl prvý krát tento film ako malý chalan, zhruba vo veku osem rokov, bolo mi na ňom niečo čudné, podivné. Bolo to síce dobrodružné, ale niečo sa mi na tom nepozdávalo. Teraz už presne viem čo. No to, že to s pravekom nemá absolutne nič spoločné. Je to totálne nevierohodné. Režisér Jan Schmidt natočil úplny nonsens, naivný nezmysel. Len z čistej nostalgie tomu dávam dve hviezdičky. A ešte asi aj preto lebo vždy keď niekde vidím Jiřího Bartošku, tak si spomeniem na to ako sa strapnil v tejto hlúposti. ** (21.11.2017)