Superšéf 24 hodin do pekla a zpět

Tak česká verze Ramsayho "nové" show. Tam jde vlastně o zkrácení Kitchen Nightmares, ve které se i dříve dělali rekonstrukce interiérů. To je u nás v rámci formátu Ano šéfe novinka. Bohužel je to už vyčerpaný formát, jelikož jsme za ty roky už všechno co může kuchyň nabídnout viděli a v tom časovém presu navíc nemá Zdeněk čas vyperlit moc hlášek. Klasická reality, která neurazí ani nenadchne. 40% (08.02.2020)

Koncept o ničem, Mádle, který točí jen samé extrémní srance prostě nemá schopnost dát dohromady cokoliv kloudného. Že se Pohlreich pod vidinou peněz nechává do něčeho takového uvrtat je zoufalost, navíc po posledních sériích Ano Šéfe kde to šlo kompletně do háje. Nakonec ještě Pohlreichovo kolečko médii kde říkal jak je tenhle děs super, jak nikdo z hospody nevěděl, že se to natáčí a jak ho to hrozně bavilo.. jo jasně :) (22.02.2020)

Zdeněk Pohlreich v X rozhovorech, proč nepokračoval úspěšný formát Ano, šéfe!: „Už se cítím unavený – přestává to mít smysl – a bla bla bla a bla bla bla“. Takže se převléknu za Rakosníčka, kolem mne bude tancovat televizní štáb a všichni se budeme tvářit, že nikdo neví, že jsem to já. Chápu, že původní pořad už přestával pozbývat na platnosti a sledovanost klesala. Chápu, že náš nejznámější šéfkuchař léty spadl do závislosti na televizní obrazovce. Ale tohle je hodně špatné ochotnické divadlo a já si raději dám „kluka s kamením nebo řetízek z druhého hrníčku“. (23.02.2022)

Zdenda tehdy prohlásil, že je unavený a ztratil chuť dál kafrat hospodským do života. Bral jsem to, dávalo to logiku. Jeho kývnutí na podobný formát, který je hlavně rychlejší, už tolik ne. Roky měnil zaběhnuté pořádky a oblibu ve smaženém sýru i mdlé obloze, byl u toho trefný, ultravtipný, svěží, zrál jako víno. A právem se stal největším tahákem pořadu, který měnil, pulzoval, zlepšoval čtyři dny v kuse plus se vrátil, aby zjistil, co se (ne)povedlo. Všechno jde nyní stranou a přichází daleko dynamičtější pojetí, u kterého superšéf s partou profíků změní lokál i zavedené zvyky a pohledy na věc, aniž by se majitelé a personál zase tak úplně snažili. Buch, bác, rychlokurz a hned tu máme reakce nadšených hostů á la „jídlo je exkluzivní, prostředí úchvatné, personál ochotný“. Samoúčelné, umělé, bez napětí a tempa. Takový Pohlreich v prášku. PS: Musím uznat, že s druhým a třetím dílem se můj dojem trochu spravil (takže jsme někde mezi dvěma a třemi hvězdami). (13.02.2020)

Tři hvězdy, ale tak tak. Nebejt Zdeňka, tak to bude někde kolem nuly. Superšéf, ať si šéf říká co chce, je taková mnohem mnohem slabší verze Ano,šefa! Tu jsem ale miloval natolik, že jsem i za toho bídného Superšéfa relativně rád. Zatím jsem alespoň všechny díly dal. Jak to bude dál těžko říct, ale vracet se k nim, tak jako k některým dílům Ano, šefa!, skoro s jistotou nebudu. Není totiž důvod. Během tak krátkého časového úseku, v kterém je Zdeněk v kontaktu se svými momentálními "učni", se totiž nemá šanci odvíjet žádný příběh. Není možné jít do hloubky. Poznat nové "postavy", nahlédnout do nového kraje, poodkrýt nějaký nový společenský nebo jiný problém a tak dále. Důvodů ke sledování Ano, šéfa! bylo zkrátka, krom kuchařiny, dost. Jenže Superšéf připomíná spíš stupidní akční seriál. Výbuch, honička, přestřelka, jeb jeb jeb a konec. Jen s tím rozdílem, že Pohlreich jede každý díl podle stejného pořadí. No a o tom, že ty přepadovky v převleku a oficiálně utajená špionáž v podniku působí krajně nevěrohodně, ani nemluvě. (22.02.2020)