Nightlife: Na tahu

Povedená (prý typická německá) komedie. Připomíná mi styl Guy Ritchie. Navíc se mi k ni vaze vtipná historka, kdy jsme po 15 minutách sezení v autokine, a divení se, ze nic neslysime, pochopili, ze zvuk se posloucha přes rádio pomoci FM frekvence. Naštěstí prvních 15 min se ve filmu nic podstatného neděje. (31.05.2020)

Na tuhle bláznivou komedii mě nalákal Elyas M'Barek, pro kterého mám tak trochu slabost. Ovšem bavil mě tady i Frederick Lau coby hlavní strůjce převážné většiny průšvihů... Nejde sice o kdovíjak duchaplnou a sofistikovanou zábavu, ale když přihlédnu k povedenému soundtracku, tak jako nenáročná oddechovka to docela funguje. (55%) (25.01.2023)

Odvěcí kámoši Milo (Elyas M´Barek) a Renzo (Frederick Lau) táhnou za všech okolností vždy za jeden provaz. Tak nějak chtějí seknout s prací barmanů a zatouží otevřít si konečně vlastní podnik. Sílu jejich dlouhověkého přátelství prověří jednoho dne nepředstavitelný malér, do kterého spadne Renzo, když chce pomocí nelegálního výdělku realizovat jejich společný sen o podnikání. Poté, co svěřená zásilka drog nenadále zmizí a nedorazí na místo určení, mají rázem v zádech ruskou drogovou mafii a zločinecký gang. A noční Berlín zažije s nimi bláznivé dostihy. A nesmím opomenout, že Milo má na sobotní večer domluvené osudové rande. Sličná Sunny (Palina Rojinski) vyznává přísnou monogamii, což nebyl případ její poslední známosti, takže nepromiskuitní Němec s arabsko-italskou vizáží má dvířka do jejího klína otevřené dokořán. Největší slabinu představuje skutečnost, že většina situací má velký náběh i potenciál být co možná třeskutě nejvtipnější, jenže se tak děje málokdy. To ale neznamená, že film trpí nezábavností. Má to sice vlažné proluky, začátek je takový celkem roztahaný až utahaný, od 45 minuty se ale děj začne stupňovat a nabírat na spádovosti. A dostaví se i jeden malinký závěrečný zvrat. Spolehlivě zábavný tandem M´Barek a Lau přibral do své stíhací jízdy sympatickou Palinu Rojinski, která dodala romantické rozpětí. A občasné vtipe vylez skutečně po čase začne v přiměřeném měřítku fungovat. Rezignovalo se na fekální a přisprostlý humor, prostor dostávají povětšinou poněkud infantilní vtípky, ovšem jejich komické podání je zdárné. Režisér Simon Verhoeven od posledně razantně změnil žánr, a neudělal žádný velký komediální přešlap. Smíchy sice nezemřete, dobrá nálada po tomto kousku dramaticky neklesne. 8/10 (26.04.2022)

"Doktor říkal, že mi nemáš nějakou dobu strkat jazyk do oka." Na tahy už dávno nechodím, ale to asi není jedinej důvod, proč jsem se nebavil. Ten nejzásadnější je Renzo. Takovýho kreténa, a to výjimečně nemyslím v dobrým, bych do svý blízkosti nikdy nepustil. Pokud by se tam přesto nějak vetřel, tak bych ho mafiánům prodal na orgány. Tak to bylo zlý. Na druhou stranu mezi piráty Milem a Sunny to celkem zajiskřilo a vítězství trpaslíků taky stálo za to. Mimo to mě zaujalo už jen užívání slova suboptimální, který jsem nikdy v životě neslyšel a tady mě přepadlo hned dvakrát. Ještě jednou a podívám se do slovníku. (19.12.2021)

Německá odpověď na Noční hru, která mi však svým humorem a příběhem sedla o trochu méně než její americký protějšek. M'Barek a Lau si po výtečných Téměř dokonalých tajemstvích střihli tentokrát komedii se špetkou gangsterské akce a spontánní romantiky, u které jsem se sice vyloženě neválel smíchy - byť mě sekvence s herním večerem vskutku pobavila - ale i tak se jednalo o sympatickou oddychovku, kterou snad jen trochu zhyzdil (na můj vkus) odfláknutý konec gangsterské linie. P.S. Bacha na asijské jídlo a koktejlová paraplíčka! (20.06.2021)