Farářův konec

Výborný film na motivy stejnojmenné knihy Škvoreckého, kterou jsem měl tu čest číst a byla skvělá. Film je sice o chloupek slabší, ale když se dívám na Vlastíka Brodského, tak knižní farář jako by mu z oka vypadl. Ta role mu zkrátka sedla a moc se mi to díky němu líbilo. Docela jednoduchý příběh o jednom snu, který se prý kdesi dokonce skutečně odehrál v podobné verzi, se tu tedy stává slušným filmovým dílem, které pobaví. 90% (09.03.2011)

Další televizní repríza pamětnického černobílého filmu, který potěší v každé době. Brilantní kostelník Vlastimil Brodský se jako samozvaný farář v této mistrně natočené satiře utkal s neméně skvělým učitelem Janem Líbíčkem v roli idealistického budovatele lepších zítřků ve vesnici, kde hřích jen kvete. V roli svůdné neřestnice zazářila mladinká Jana Brejchová. Řekla bych, že zde Zdeněk Troška čerpal inspiraci pro svou Hoštickou trilogii. (22.01.2013)

Pokud bych měl jakkoliv charakterizovat osobnost Evalda Schorma, bylo by to filmem Farářův konec. Tam jsou všechny Evaldovy hodnoty, poselství a symbolické obrazy s lidským srdcem citlivě natočeny v jedno silné podobenství. Miluju tento film. Scénář napsal spolu s autorem stejnojmenné knihy Josefem Škvoreckým, kde pár detailů pozměnil, nicméně kniha je stejně dobrá jako film. Co ale naplat, tohle soudruzi nemohli překousnout a tak snímek okamžitě stáhli do trezoru, idioti! Ten film má v sobě duši Evalda Schorma, já ji tam opravdu cítím, takový režisér a člověk byl a je nenahraditelný. Bróďa, Jan Libíček, Jana Brejchová. Obsazení jakékoliv role či roličky je unikát. Nejvíce si vždycky užívám scény s babičkou v podání Josefy Pechlátové, to je totální nářez!! Když hraje s farářem karty : "Ale babičko, šetřte znamení kříže" "Ale co, dokavaď voni sou se mnou, jinak se na mě každej vysere, dvacet! Už jim ani pánbůh nepomůže". "Voko". "No sakra, voni to ale hrajou, no Honza aby zase šel pro nový pětníky. Tak a teď vo televizor!" "No tak to snad ne babičko". "Ale jo, stejně ty programy tam stojej za hovno!" "No tak to už hraničí s neřestí babičko, tady si vemte všechno zpátky, já se neobohacuju karbanem, já jsem kněz!" "Voni sou kněz? Za všechny prachy!!" :D :D. Farářův konec je pro mě srdcovka a jeden z nejlepší českých filmů lét šedesátých. (25.04.2021)

Nebudu předstírat, že jsem unešen ze Schormovy „kožené a suché“ filmařiny, nepřetržitého sledu metafor a alegoriíí jen proto, abych neztratil tvář. Úsměv a humor je intelektuálně zakódován a skryt za unylé cukání koutky a ospalé mžourání Evalda Schorma i Josefa Škvoreckého a příliš ho neuvolňuje ani precizní kamera Jaromíra Šofra. Z„nové vlny“ je mi Schormova tvorba nejvzdálenější, přestože jsem si dobře vědom její hodnoty. Farářův konec není výjimkou. Má všechny atributy kvality, ale já je ocenit nedokážu - až na jediný :-) Zbožňuji scény s babičkou v posteli, ostatně jako Josefu Pechlátovou ve všech filmech. (06.02.2009)

Výjimečné zpracování Ježíšova příběhu velmi po lidsku. Příběh falešného kněze jako téma člověka, který na sebe bere úkol, na nějž nemá, ale po kterém hrozně touží. Scénář vycházející ze Škvoreckého frašky, inspirované notickou v novinách oznamující, že kdesi v Orlických horách skutečně tařka rok působil muž vydávající se za kněze, doznal pod Schormovým dohledem podstatných změn a jeho metaforičnost a alegoričnost je až zarážející. Vedle tohoto "vesnického" evangelia jde samozřejmě i o konflikt víry a "zdravého rozumu"; snímek, jehož poslední exteriéry byly nasnímány 20. srpna 1968, se tak stal labutí písní kulturního a politického uvolňování šedesátých let. Vlastimil Brodský ve své typicky nejisté roli je naprosto kouzelný, uznání si pak pochopitelně zaslouží i Jan Libíček, jehož latentně homosexuální postava vesnického "osvíceného" kantora tvoří Brodského kostelníkovi podařený protějšek. (10.09.2006)