Reklama

Reklama

Farářův konec

  • angličtina The End of a Priest (více)
TV spot 2

Obsahy(1)

V jedné malé horské vsi neměli faráře. Děda, bába a mladičká matka s nemocným dítětem v náruči se proto vypravili dolů do města, aby tam novorozence dali pokřtít. V sakristii kostela nalezli kaplana. Téměř násilím ho museli přesvědčit, aby provedl požadovaný úkon. A stal se zázrak – dítěti se ulevilo. Radost a vděčnost vesničanů neznala mezí. Zazněla zde nabídka, aby s nimi kněz odešel do hor, kde je ho víc potřeba. Kdo by tehdy tušil, že jde o pouhého kostelníka, který si převlečen do kněžského roucha zkoušel žehnací gesta? Protože jde o kostelníkovo životní přání, vydává se do hor, kde ho obyvatelé přijímají s radostí. Kostelník probudí v lidech nejen činorodost, ale vede je také k zamyšlení nad životem. Velký souboj však musí svést s místním kantorem, který je ztělesněním licoměrnosti… Námět na svěží komedii s prvky satiry a skrytého podobenství pochází z pera Josefa Škvoreckého. „Jeden má glejt, ale ve skutečnosti to učitel není, druhý glejt nemá, ale kněz to ve skutečnosti je.“ Tak charakterizoval Josef Škvorecký hlavní postavy filmu, který v roce 1968 natočil režisér Evald Schorm s Vlastimilem Brodským, Janem Libíčkem, Janou Brejchovou, Helenou Růžičkovou, Zdenou Škvoreckou a Josefou Pechlátovou. (Česká televize)

(více)

Videa (2)

TV spot 2

Recenze (109)

Slartibarkfast 

všechny recenze uživatele

Výborný film na motivy stejnojmenné knihy Škvoreckého, kterou jsem měl tu čest číst a byla skvělá. Film je sice o chloupek slabší, ale když se dívám na Vlastíka Brodského, tak knižní farář jako by mu z oka vypadl. Ta role mu zkrátka sedla a moc se mi to díky němu líbilo. Docela jednoduchý příběh o jednom snu, který se prý kdesi dokonce skutečně odehrál v podobné verzi, se tu tedy stává slušným filmovým dílem, které pobaví. 90% ()

topi 

všechny recenze uživatele

Pokud bych měl jakkoliv charakterizovat osobnost Evalda Schorma, bylo by to filmem Farářův konec. Tam jsou všechny Evaldovy hodnoty, poselství a symbolické obrazy s lidským srdcem citlivě natočeny v jedno silné podobenství. Miluju tento film. Scénář napsal spolu s autorem stejnojmenné knihy Josefem Škvoreckým, kde pár detailů pozměnil, nicméně kniha je stejně dobrá jako film. Co ale naplat, tohle soudruzi nemohli překousnout a tak snímek okamžitě stáhli do trezoru, idioti! Ten film má v sobě duši Evalda Schorma, já ji tam opravdu cítím, takový režisér a člověk byl a je nenahraditelný. Bróďa, Jan Libíček, Jana Brejchová. Obsazení jakékoliv role či roličky je unikát. Nejvíce si vždycky užívám scény s babičkou v podání Josefy Pechlátové, to je totální nářez!! Když hraje s farářem karty : "Ale babičko, šetřte znamení kříže" "Ale co, dokavaď voni sou se mnou, jinak se na mě každej vysere, dvacet! Už jim ani pánbůh nepomůže". "Voko". "No sakra, voni to ale hrajou, no Honza aby zase šel pro nový pětníky. Tak a teď vo televizor!" "No tak to snad ne babičko". "Ale jo, stejně ty programy tam stojej za hovno!" "No tak to už hraničí s neřestí babičko, tady si vemte všechno zpátky, já se neobohacuju karbanem, já jsem kněz!" "Voni sou kněz? Za všechny prachy!!" :D :D. Farářův konec je pro mě srdcovka a jeden z nejlepší českých filmů lét šedesátých. ()

Reklama

LeoH 

všechny recenze uživatele

Tuším třetí zhlédnutí, cca po dvaceti letech; tenkrát v prvních letech po revoluci silnější zážitek, dnes lehce zaskočen množstvím prototroškovského jednoduchého až primitivního humoru, nezapravenými dějovými a stylovými švy (viz gudaulin) i závany samoúčelného hračičkovství ve struktuře (dobře vystihla před půlkou svého komentáře belldandy). To hlavní ale oslovuje pořád – souboj „církevního tmářství“ v osobě Brodského falešného faráře-realisty („lidi jsou v podstatě zlí, mají jenom své dobré vlastnosti“) a „vědeckého materialismu“ ztělesněného Libíčkovým dobrosrdečným partajníkem-idealistou („lidi by se měli mít rádi“), nevykořenitelnost člověčí potřeby duchovní autority s osobním rozměrem („zkuste někdy udělat něco ne pro všechny, ale pro někoho“) a za mě nejvíc Brodského vnitřní konflikt (co začíná jako neschopnost odmítnout naléhání, futrovaná trochou marnivosti, mění se v poslání a současně z pohledu oficiálních církevních struktur v čím dál strašlivější herezi – a co si s tím teď má nebohá věřící dušička počít?). Nejsou to Všichni dobří rodáci ani Den sedmý, osmá noc, ale stejně je to osobitý obraz své doby, který má pořád co říct. ()

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Další televizní repríza pamětnického černobílého filmu, který potěší v každé době. Brilantní kostelník Vlastimil Brodský se jako samozvaný farář v této mistrně natočené satiře utkal s neméně skvělým učitelem Janem Líbíčkem v roli idealistického budovatele lepších zítřků ve vesnici, kde hřích jen kvete. V roli svůdné neřestnice zazářila mladinká Jana Brejchová. Řekla bych, že zde Zdeněk Troška čerpal inspiraci pro svou Hoštickou trilogii. ()

Mylouch 

všechny recenze uživatele

IHS - aj, král tvůj béře se k tobě sedě na oslici - dnešní optikou lacinější pokus o převlek dobových epických motivů ( v návaznosti na Jasného Procesí k panence a Podskalského Bílou paní ) do jinotajných rouch duchovní lyriky a pout'ové frašky, ♫hudebně oscilující mezi Matuškou, vesnickými odrhovačkami a exploatací hloubky Dvořákových Biblických písní. Škvoreckého vlažná hra na lidičky bez výraznějšího režijního pointování, střih bez citu pro rytmus, pouze nahozené herecké výkony, vše navíc srážené množstvím zúčastněných neherců - nic co by v dobové produkci přesvědčivěji nezazářilo v jiných opusech. Překvapivě tu ale nalezneme základní kameny celé Troškovy Hoštické anabáze. 2-3* Škoda nedotaženého tvaru ()

Galerie (9)

Zajímavosti (18)

  • Den po konci natáčení se při automobilové nehodě zabil africký student Gueye Checick, který ztvárnil roli Černého biskupa. (carott)
  • Recenzentka významného newyorského týždenníka považovala učiteľove (Jan Libíček) najpustejšie partajné frázy za citáty Čechova. (Raccoon.city)
  • Posledním natáčecím dnem byl 20. 8. 1968, den před vpádem sovětských vojsk. Jelikož zbyl filmový materiál, byl použit na dokumentaci události. Film si poté odbyl premiér a následně byl na dvacet let „umístěn do trezoru“. (carott)

Reklama

Reklama