Pasťák

Bezpochyby zajímavý příspěvek Hynka Bočana do zlatých šedesátých, který v kontextu naší kinematografie nemá obdoby. Na takovou depresi u nás jen tak nenarazíte. Kromě sugestivní atmosféry musím vyzdvihnout kameru, která zabíráním detailů či pohledů z první osoby zajímavě dotváří dojem. A nikdy by mě nenapadlo, že mladý Jiří Krampol může vypadat tak zlověstně :). Jediné co mi trochu nesedělo je fakt, že na celý ústav byl jediný vychovatel, což snad nebylo možné ani v tehdejší době... (14.02.2009)

Velice příjemné nahlednutí do instituce zvané Pasťák. Tohoto pojmu jsem ještě já jako malé dítě slíchal jako hrozbu. Šlo o místo kam údajně posílali zlobivá a neposlušná děcka. V dnešní době již zařízení podobného typu dá se říci není, protože školství prošlo jistou reformou a žáci jsou rozřazovány do škol podle příslušné mentální úrovně a pro žáky s poruchami chování jsou pak vyhrazeny samostatné zařízení. Zde je zřejmé, že dříve tomu tak nebylo a žáci s různými typy postižení (samozřejmě spíše lehčí) končili z důvodu nedostatečné a nesprávné výchovné a vzdělávací péče ve stejném zařízení jako žáci s poruchami chování, s neústou k autoritám a se špatným hodnotovým systemem. Taková zařízení tudíž měla velice problematickou klientelu dětí a od vzdělávání a výchovy se opouštělo a vše se řešilo prací. Taková malá exkurze do toho jak to dříve chodilo s dokonce velice pro mě šokujícím koncem. (Předchůdce filmu Bastardi) ZA zmínku stojí i hvězdné obsazení a asi nejlepší role Jiřího Krampola! (07.01.2012)

Výborně obsazený snímek, jemuž se úspěšně podařilo převést do filmové podoby syrovost a fatalismus Misařovy předlohy. Všeprostupujícího marasmu (zejména ve scénách mimo pasťák) je chvílemi možná až moc, ale, byť nepatřím k pamětníkům, nemohu se zbavit dojmu, že právě takhle se tehdejší dobu podařilo vystihnout nejlépe. Od úvodní znamenité scény se školní kronikou až po samotný (téměř) nevyhnutelný závěr (který se od svého literárního předobrazu ovšem diametrálně liší) je celý příběh prodchnut důsledným - a tudíž dobově nepohodlným - realismem a právě díky tomu dodnes neztratil téměř nic ze své aktuálnosti i divácké atraktivity. O režijní zručnosti Hynka Bočana jistě není pochyb a i celá řada jeho novějších snímků a seriálů si určitě zaslouží uznání, ale pro mne zůstává vrcholem jeho tvorby právě "Pasťák" a stejně ponurý (a také trezorový) historický film "Čest a sláva" natočený rovněž v roce 1968. (06.02.2009)

Jeden z nejpodnětnějších i obsahově zvlášť závažných Bočanových režisérských počinů byl navíc v době svého skutečného vzniku objevem nejen československým, ale v mnohém i evropským a světovým. Způsob, jakým pojednal situaci v sociální sféře po pádu Novotného režimu (doba děje filmu je odhadnutelná do let 1961-1963), navazuje na podobné publicistické dokumentární filmy režiséra Jindřicha Fairaisla (prvního polistopadového generálního ředitele Československé televize) roku Pražského jara MILION VE ZVLÁŠTNÍ PÉČI, INSERÁT a VÍTÁNÍ NEMLUVŇÁTEK, které PASŤÁK předcházely. Autentičnost příběhu posiluje i pojetí hlavní postavy, která v mnohém sdílí některé rysy svých odpudivých svěřenců válcovaných znormalizovanou sociální péčí, která nesměla mnoho stát a od vlastního vězení se lišila spíše kosmeticky než podstatně. Osiřelý, bez kořenů, s ideály, ale bez naděje na jejich dosažení a materializaci (scéna se slzami), bez bytu a ubytování značně nabourává dobové fráze o péči o člověka. Jeho tragicky osudový konec (další zmarněný nadějný lidský život) nedosáhne na přátelský, milostně zbarvený úsměv a viditelnou sympatii obvodní (dětské ?) lékařky v kultivovaném podání půvabné Karolíny Slunéčkové. Tíseň, kterou cítíme z propasti mezi virtuální představou bodrého ředitele a skutečnosti, v mnohém připomíná alegorii normalizační okupace (film vznikal po 21. srpnu 1968). Ano, i takový dokázal být poúnorový komunistický režim, zbavený propagandistických příkras a idylizací. Hudba i tempo odpovídají době a jejímu vnímání času. Dílo nepoškozují; naopak, docelují je. PASŤÁK je dílem, na které se nezapomíná. (12.09.2014)

Příběh natočený na motivy novely Karla Misaře. Po tragikomickém úvodu na venkovské škole, kde je pomocí listování v kronice vykresleno překabáťování starého učitele (František Kovářík), následuje krátká kritika byrokracie (učitelovo putování po úřadech) a pak už film syrově zobrazuje komunitu v pražském ústavu ochranné výchovy mládeže. Název U Dobrého pastýře působí opravdu kontrastně k řádění chovanců. Učitel v podání Ivana Vyskočila se sice snaží humánně napravovat hříšníky a pomáhá slabším, ale závěrečným střetem s vůdcem rebelů - Holubem (Jiří Krampol) - vzájemná fackovaná spouští čůrek krve, který je pak startovacím mechanismem definitivního lynčování v samotném konci. Na chvíli jsem věřil, že další vůdčí chovanec Topol (Václav Sloup) podá učiteli pomocnou ruku, ale nepřekvapil. V davu je síla. Jedinec je bezmocný. Silný dojem umocňuje výborná kamera Jiřího Šámala i hudba Vladimíra Klusáka. (15.02.2009)