Courage for Every Day
Režie:
Evald SchormScénář:
Antonín MášaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jan KlusákHrají:
Jana Brejchová, Jan Kačer, Josef Abrhám, Vlastimil Brodský, Jiřina Jirásková, Olga Scheinpflugová, Václav Trégl, Jan Libíček, Jan Cmíral st., Josef Krameš (více)Obsahy(1)
Existenciální studie mladého dělníka, který našel smysl života v politické angažovanosti a po kritice kultu osobnosti hledá východisko z těžké morální krize, vypovídá o roztrpčenosti generace "podvedené historií". Schormův debut byl intenzivní provokací k zamyšlení se nad morální zkažeností doby (po osobních výhradách prezidenta Novotného se film dostal do kin s ročním zpožděním, cena kritiky, jež mu byla poté udělena, byla na příkaz oficiálních míst utajena, nesměla být publikována a film byl odstaven). Celý svět kromě Jardy je mravně a lidsky zpustošený, protože na lži a sebeklamu není možné nic lidsky hodnotného vystavět. Z prázdna deziluze se šklebí jiná víra, jež jakoby zvyšuje nihilistický výsměch jakémukoliv nadosobnímu cíli. Schorm přitom svým hrdinou nepohrdá, neboť i přes jeho omyly rozumí jeho trápení. Historie krutého vystřízlivění z ideálů, jež se ukáží být vírou v šikovně namalovaný plakát, je výstražným mravním apelem: kdo potlačuje hlas svědomí, sám se odsuzuje k trpkému osudu ztroskotance.
Mimořádným talentem 60. let se ukázal být Evald Schorm, který hned svou prvotinou Každý den odvahu rozbouřil veřejné mínění. Poprvé se s takovou otevřeností někdo dotkl hroutících se ideálů. Hrdinou je mladý dělník Jarda (Jan Kačer), někdejší svazácký funkcionář, který si zvykl schematické, černobílé uvažování, jedině v práci viděl smysl svého života. Zastihujeme jej však v situaci, kdy přestává rozumět dění kolem sebe, nechápe, proč jeho víra a nadšenectví se stává předmětem nepochopení a výsměchu. Nechápe, že kolem něho se změnil svět, zatímco on ustrnul v dávno překonaných frázích. Stále by chtěl jít příkladem, avšak svými snahami provokuje, zůstává nepochopen i svými nejbližšími, na holičkách jej nechávají i někdejší spolustraníci, kteří si z něho udělali výstavní praporek svých úspěchů. Schorm se však dívá nestranně. Shledává, jak "švejkování" a ležérnost se stávají bezděkým životním stylem, jak opovržlivě projevovaný nesouhlas se zprofanovanými metodami vůbec nemusí vést k hodnotnější nápravě.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (84)
V první řadě zajímavá chemie mezi Kačerem a Brejchovou, která je tady skvělá. K tomu frackovitý Abrhám, sem tam vtipné momenty. Problém ale je, že ta hlavní struna příběhu narážející na tehdejší dobu a režim je vedená dost v náznacích a dnes už tolik neřekne. Rozervanost Kačera mi taky přišla místy moc na sílu. Lze souhlasit s tím, co jsem odposlechl při odchodu ze sálu, že jde o těžký film. Nepřekvapuje, že ho moc často v tv programech nevidíme. A nejspíš to nezmění ani restaurovaná verze ( díky všem, kdo na ní mají podíl ). 57. KVIFF ()
Tam, kde by z tématu rozčarovaného proletáře udělal méně citlivý tvůrce útok na komunistický režim a tvůrce prorežimní zase socialisticko-realistický pamflet, kráčí (v té době již vyzrálý) Schorm zlatou střední cestou. Ač proletářské myšlenky nepodporuje, nestává se jejich soudcem. Dělá to, co málokdo v jeho době. Snaží se projevit empatii s mužem, jež vidí, jak se jeho mladistvé ideály z počátečního zápalu pozvolna mění v pouhý popel, a který zůstává rozkročen mezi lživou iluzí a krutou pravdou. Kačerův protagonista je poté mezi těmito dvěma póly trhán na kusy a divák s ním nejen soucítí, ale je mu na záda naložena bezmála stejná zátěž, jako hlavnímu hrdinovi. Film, který srazí člověka až k zemi a tam ho nemilosrdně nechává tápat až do samého, bezvýchodného konce. ()
Kdybych žil v té době, nebo kdykoli potom během dalších pětadvaceti let, asi bych tenhle film chápal mnohem víc. Na tohle totiž školská moudrost o tom, že jsme tu měli čtyřicet let komunismus, že byl kult Stalina a v šedesátých letech přišlo mírné uvolnění, které skončilo pod pásy tanků spřátelených armád varšavské smlouvy, prostě nestačí. Formanovy ranné filmy ke mně promlouvají mnohem, mnohem více. Moje první celovečerní setkání se Schormem nedopadlo zrovna nejlépe... ()
"V poslední době se rádo zapomíná. Na moc věcí se rádo zapomíná." Vidět tenhle film někdy v sedmdesátých letech, byla by to bomba. Pro Ty, kdo nezažily, bude zřejmě nudný a skončí někde v odpadu. Zde nejde o nějakou agitku nebo alibistický film. Je tu sice líčen mladý soudruh, ale především jako člověk se svými vztahy. Reálie šedesátých let jsou pro mne navíc cenné, protože mi ukazují, jak vypadal svět, když jsem se narodila. ()
To nemá nič s kritikou komunistického režimu! A kto to bude tvrdiť, je slepý alebo pokrytec... a hlavne o nič menší hlupák, než papaláši, ktorí túto prvotriednu štúdiu rozorvaného charakteru vyplašene šupli do trezoru. Každý den odvahu nie je o dobe. Je to o človeku. Stále tom istom, nech je doba akákoľvek. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (7)
- V závěrečných titulcích mezi herci je Jiří Menzel uveden jako Jiří Mencl. (bomber7)
- Podle vzpomínek Jana Kačera se coby začínající herec s tehdejší hvězdou čs. filmu Janou Brejchovou viděl poprvé právě při natáčení postelové scény. (hippyman)
- Pôvodne bolo v prológu a epilógu použité motto z bájky "Sup" od Franza Kafku, neskôr však bolo z distribučných kópii vystrihnuté. (dyfur)
Reklama