Lítost

Mladí sa vždy v puberte vymedzujú voči rodičom a ich hodnotám. Tí sa ich snažia v rámci hľadania správnej cesty navnadiť na to, čo považujú pre svojho potomka za najhodnotnejšie. Na niečo, čo dokáže uspokojiť ich vlastné nenaplnené predsavzatia a životné plány. Smutné je, že to často robia prostriedkami a príkladmi, ktoré vyznievajú skôr odpudivo a trápne. Lítost ukazuje jeden z týchto príbehov. Spevák reštauračných a barových kapiel a bývalý čašník zachraňuje syna pred nihilistickou zábavkou. Klan Hrušínských exceluje, Chramostová do toho zapadá, no napriek téme a perfektnému zobrazeniu partičky znudených mladíkov - flákačov, je jej spracovanie veľmi urozprávané, inscenačne monotónne a tým pádom čiastočne vyplnené prebytočnou vatou. Ako televízna jednorazovka ideálne. (16.02.2014)

Manipulující, velkohubý, narcistní, zamindrákovaný do sebezahleděný neposlouchající srab - tak se mi jevila postava otce, když "láskyplně" osahával syna, měl jsem pocit hnusu...Film je to ovšem zajímavý s nezvyklým střihem... Scénárista Hubač psal roli "Zárubeckého"na tělo" Rudolfu Hrušínskému.Ten roli vzal, ale chtěl aby úlohu jeho filmového syna hrál jeden z jeho synů, toho se režisér Evald Schorm i scénárista lekli, ale když přijeli domů k Hrušínskému a uviděli jeho syna Jana věděli že je to ten, kterého hledají. (09.07.2012)

(2x) ,,Když člověk vždycky dělá to, co nemá." ... ,,Člověk není to co je, ale co si o něm lidé myslí." Silná výpověď v rodinném dramatu mezi prozřelým otcem a synem v problematickém období puberty. Mladému člověku obyčejně dlouho trvá, než s odstupem času alespoň částečně docení nějaká ta dávno zažitá rodičovská kázaní. V tomto případě lhostejná klukovská mládež, kteří si pravidelně každý pátek pouští plyn, to byla docela síla! Až se v samotném konci divím tomu optimistickému závěru a tak náhlému projevení lítosti a poslušnosti ze strany Pavla v podání Jana Hrušínského... Jako celek velice nadčasový snímek ze života, který má tolik co říct v každé době a pro diváka jakékoliv věkové kategorie (což ostatně platí o většině filmů, ke kterým psal scénář renomovaný Jiří Hubač). Skvěle sehraná rodinná trojka Hrušínských na čele s mistrem Rudolfem, opět neustále vyprávějícím někdy až protivná moudra, je zde zárukou kvality, stejně jako Hrušínského další spojení s Vlastou Chramostovou v zcela odlišné poloze nerozhodných partnerů a současně pěvecké dvojky místní dechové kapely. Jeden z těch ztrávitelnějších filmů režiséra-podívana Evalda. Vidět po sobě v jeden večer jeho o rok starší Rozhovory a pak Lítost byl docela nářez – každopádně lepší než obráceně :o). Zde jsme si snad poprvé se Schormem takříkajíc padli do noty, snad ne naposled. (90%) (06.04.2018)

Hrušínský nejst. tady hraje velmi podobnou postavu jako o rok dříve ve vynikající Šotolově a Bělkově Bellevue. Ovšem Hubačovy texty jsou trochu jako špatní herci - přehrávají. A z Schormovy režie jsem vždy - s vyjímkou tvorby z let 68-69 - bezradný. To nic nemění na tom, že vás ve svém průběhu tento film přenese přes několik vrcholných momentů. U každého diváka budou asi jiné, u některých dokonce probíhají celou stopáží; ani u mě nevyšel umělecký záměr naplano a jestli je pro Schorma jeho součástí mnohost a různost resonancí jednoduchého tématu, pak jeho tvorbě začínám rozumět. Jednu z hlavních kvalit díla vystihl svým komentářem Trucker: "Naprosto nudná záležitost složená výhradně z prázdných keců o ničem. Celým "dějem" je jen změna lokací, kde se ty zbytečné rozhovory odehrávají." (17.04.2017)

Jsem o něco málo starší než Jan Hrušínský, a snad proto se mi vybavili všichni někdejší fotrové mých známých - tvořili jednolitou řadu, která se o své potomky zajímala velice málo, a pokud to měli ve škole dobré, pak vůbec ne. A snad proto mi také byla postava "šahavého" a kecavého" fotra zpočátku dost nepříjemná. Psychologická zkušenost je ale trochu jiná; kvalita otce se počítá jeho dobou strávnou s dítětem. Nejhorší je ten, který vůbec není. U toho, který je, má malý význam to, zda ho hladí nebo políčkuje. Pokud ho hladí, nemá dítě jistotu vzhledem k vnějšímu světu, a může být neurotické, pokud ho políčkuje může sice tušit, že otec je silný a kdykoli se ho zastane, ale může to také přivodit jinou újmu. Rudolf Hrušínský st. je ten první typ, je, a to nadmíru intenzivně. Přitom vyprávění o úspěšné budoucnosti tomu, kdo má dosud jen samé mindráky, může vzbudit pouze účinnou lítost. Ale právě ta je nakonec i spásná. Pozn.: Zajímala by mě historie televizního vysílání. (25.02.2017)