Pět holek na krku

Na Schorma je tenhle příběh příliš doslovný a neimaginativní, nedivím se tedy prokládání děje výjevy z operního Čarostřelce, které filmu dávají alespoň náznaky osudovosti či podobenství. Morálky utopené v socialistickém balastu a pozdní prozření mladé holky se měl raději chopit Hynek Bočan (Pasťák), to by pak byl filmový očistec se vším všudy. (02.05.2013)

Útlá stejnojmenná knížka Ivy Hercíkové, která byla předlohou filmu, byla v mé dětské knihovně jednou z prvních. Evald Schorm udělal z tuctového holčičího románku, cosi neuvěřitelného. Změnil vyznění a dostal tam dobovou atmosféru. Na tomto filmu jsem pochopila podstatu režisérské práce. Film je úplně jiný i když jeho obsah je totožný s knihou. Realizoval svou vlastní představu a vytvořil ze stejné látky velmi emocionální příběh. Výběr herců i výprava – vše bylo dokonalé. Knihu jsem četla i film jsem viděla kdysi v mládí, ale teprve s odstupem času ho mohu plně ocenit. Je to o dětské osamělosti a touze někam patřit. Film bude zajímavý pro starší generaci a i když se jedná o snímek nadčasový, pochybuji, že dnešní mládež ještě osloví. (25.07.2012)

Jeden z nejkvalitnějších "mládežnických" filmů - nejen českých. Vsuvky z opery Čarostřelec se mohou po celou dobu filmu jevit jako zbytečné či jen jaksi prvoplánově efektivní, ale právě toto paralelní vyprávění dvou "příběhů" v závěru přináší další skrytou pointu a rozšiřuje vyznění filmu o další roviny (podobně jako vsuvky s pohybujícím se masem v Švankmajerových Šílených, kde ale jde více o onu paralelnost a přirovnání - u Pěti holek jde spíše o princip kontrastu). Stylově je film jakýmsi přechodem od "naturalističnosti" Schormova předchozího geniálního Návratu ztraceného syna k pozdějším stylizovanějším a alegoričtějším filmům Farářův konec a Den sedmý, osmá noc. V podstatě docela veselá hudba u vezkrze ponurého příběhu působí lehce ironizející náladu celého filmu. Nakonec bych chtěl ještě upozornit na velice pěknou kameru Jana Čuříka. (15.10.2006)

Nedávno jsem v jednom brněnském antikvariátu čirou náhodou narazil na stejnojmennou novelu Ivy Hercíkové z roku 1966 za pouhých 5 Kč. S vědomím toho, že podle ní natočil film sám Evald Schorm, jsem knihu zakoupil a v rámci přípravy ji během pár hodin přečetl. Nejedná se o žádné veledílo, pouze o lehce nadprůměrnou dobovou literaturu pro zejména dívčí mládež a otázka, proč se ji Schorm rozhodl zfilmovat, tak zůstala stále do jisté míry otevřená. __ Po zhlédnutí filmu mám však utkvělý pocit, že kdybych předlohu nečetl, zážitek ze samotného filmu by nebyl zdaleka tak velký. Není to však, jak už bylo řečeno, ani kvůli kvalitě předlohy a dokonce ani proto, že by poté divák lépe vnikal do vztahů a pocitů jednotlivých postav ve filmu. Nikoli, oním obrovským bonusem je právě sledování práce velkého režiséra takřka v přímém přenosu, kdy si ještě čerstvé scény a dialogy z knihy porovnáváte s filmovými a přesně vnímáte jaké větší změny a i malé, ale podstatné detaily Schorm udělal tak, aby dovedl celkový tvar filmu přesně tam, kam chtěl. Aby zůstal věrný předloze a zároveň zcela změnil její povahu a vyznění. Výtečné a nápomocné jsou v tomto ohledu také zdánlivě zcela nedůležité dialogy mimo obraz. Nejvíce překvapující v porovnání s předlohou je však to, jak režisér film velmi podstatně přitvrdil. Nejlépe je to vidět na oné skupince čtyř děvčat - jejich činy, směřované k hlavní hrdince Nataše už tady nejsou pouhými pověstnými "hloupými žerty" vyvěrajícími z "nezralého mládí", ale docela promyšlenými útoky s jasným cílem. A co je nejpodstatnější - páchanými zcela bez skrupulí a se zlým úmyslem. Dokonce i černé svědomí po činech se zdá býti zcela chybějícím elementem. Čtyři dívky tak nepůsobí jako čtyři individuality (opět i díky záměrné absenci jejich typizování a rozlišování, ať už jmenného nebo povahového, jako je tomu v předloze), ale pouze jako jakási krutá smějící se masa - ovšem zcela konkrétního tvaru. Na této rovině - navíc v kombinaci s tvrdým a bezvýchodným závěrem - nenajdeme myslím mezi československými filmy s náctiletými hrdiny absolutně žádné srovnání. Divák musí chtě nechtě trpět s hlavní hrdinkou - Schormovo pojetí je totiž prosto jakéhokoliv poetizování a změkčování (a přitom není nihilistické) a snad i to je jeden z důvodů, proč tento fantastický film v českém prostředí zcela zapadl. (24.08.2013)

No vida, i Evald Schorm měl ve své neúspěšnější dekádě odlehčenou chvilku, kdy nabídl dívčí ("teenagerskou") tragikomedii podobnou Zmluvě s diablom. Schormova režie s konfrontací psychologického příběhu s útržky opery Čarostřelec je znamenitá, působí originálně, herecké výkony mládeže na čele s Andreou Čunderlíkovou hodně přirozené, příběh poutavě odlehčen vtipem a vrcholící v slušné psychologické drama. Nebýt toliko hromadného holčičího křepčení (zejména v scéně s oslavou) a občas prázdných míst, dal bych i plný počet. Československá nová vlna byla rozhodně obrovským filmovým fenoménem, z jehož bohaté studnice si každý divák vybere a najde to své. 80% (12.12.2018)