Barfly
Štamgast
Režie:
Barbet SchroederScénář:
Charles BukowskiKamera:
Robby MüllerHudba:
Jack BaranHrají:
Mickey Rourke, Faye Dunaway, Alice Krige, Jack Nance, J.C. Quinn, Frank Stallone, Sandy Martin, Roberta Bassin, Pruitt Taylor Vince, Leonard Termo (více)Obsahy(1)
V roce 1987 natočil režisér Barbet Schroeder hořké komediální drama, jež vychází z novely legendárního Charlese Bukowskiho. Mickey Rourke zde hraje opileckého básníka Henryho Chinaskiho, který se setká s alkoholičkou Wendy (v podání Faye Dunawayové). Jejich společným životním cílem se stane upít se k smrti… (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (278)
Překvapivě skvělý film, plný originálního humoru. Skutečně jsem se u něj smíchy prohýbal, Štamgast je prodchnutý odzbrojující bezstarostností, která je velmi nakažlivá. A já osobně jsem strašně rád, že mi se mi konečně podařilo vidět tento jediný film, který kdy vznikl podle Bukowského scénáře. Zhlédnutí Štamgasta beru se zpožděním i jako takovou malou soukromou satisfakci po dost mizerném snímku Factotum z r. 2005, který vznikl jako filmová adaptace stejnojmenné Bukowského knihy a ke kvalitám Štamgasta měl hodně daleko. Byť Štamgast není bez chyb - tou největší je asi samotný představitel hlavní role, Mickey Rourke. Sám Bukowski, který se ve snímku mihne v cameo roli chlápka u baru, se k tomuto filmu stavěl v dokumentu "Bukowski: Born into This" z r. 2003 relativně kriticky: "Mickey Rourke to opravdu přeháněl. Víš jak, zplihlé vlasy... a pochybuju, že kdy byl v chudinský čtvrti, chápete?... S ním to bylo takový přehnaný, nepravdivý, trochu se předváděl, takže, ech, nebylo to povedený." Už proto nemohu jít se svým hodnocením na maximum, byť bych strašně chtěl, protože jsem se už dlouho u nějakého filmu tak nenasmál. A teď bych si mimochodem fakt dal panáka. ()
Neznat poměrně dobře dílo Charlese Bukowskiho, asi bych 4* nedal. Ale z jeho knih jsem si takto nějak představoval život Henryho Chinaskiho. Opilce, vandráka, spisovatele, nezaměstnaného chlápka, který se nebojí porvat, vykopnout ženskou z jejího bytu a občas má nějakou opletačku se zákonem. Mickey Rourke hraje hlavní postavu skvěle, je radost jej sledovat, avšak troufám si tvrdit, že Sean Penn by se do role hodil o jednoho panáka whisky víc. Diváka potěší i další postavy, cameo Charlese Bukowskiho, prostředí a hudba. Snímek rychle plyne a nenudí. Plný počet dát nemohu, neboť se domnívám, že dílo tohoto spisovatele poskytuje ještě daleko více možností (a lepších) ke zfilmování. ()
Po dlouhé době příjemné překvapení z amerického filmu. Role pro Mickey(ho) Rourka jako ušitá na tělo. Nevím do jaké míry je to autobiografické, ale trošku mi nebyla jasná jeho chůze "jakoby s ustřelenými koulemi "(a přitom mu očividně dost dobře fungovaly). Dobré téma na zamyšlení i o té naší honbě za "zlatou klecí". ()
„Nenávisť. To je jediné, čo pretrvá.“ Bukowski vedel dobre písať. To, o čom písal, nebol tak úplne môj štýl, ale veľmi sa mi páčilo, aký dokázal byť stručný, priamy a jasný. Nemám ktovieako v láske spisovateľov, ktorí píšu 300 a viac stranové romány a aj tak to stojí za hovno a nič nepovedia, lebo nemajú čo, alebo to nevedia. Oveľa radšej si prečítam krátku, ale dobrú poviedku. V tomto smere písal Bukowski podobne, ako Hemingway. Žiadne zbytočné slová, ani rušivé vedľajšie dejové línie, ktoré nikam nevedú. To sa mi na ňom páčilo. Bolo to ale nielen to prvé, ale zároveň aj to posledné, čím ma pozitívne zaujal. Inak šlo o strašného, nechutného človeka (viď. hororový dokument Bukowski: Born into This z roku 2003). A taký je aj Štamgast. Je v ňom odporné všetko. Ženy, jedlo, sex, aj alkohol. Je zaujímavé, že Bukowskému (ktorý k filmu napísal nič moc scenár) sa tento film resp. Mickey Rourke nikdy príliš nepáčil. Rourke je pritom podobný stratenec, akým bol Bukowski. Mal ťažké detstvo a to z neho urobilo komplikovaného muža, ktorý zničil život všetkým, ktorí ho milovali, vrátane seba. Rourke nie je síce až taký stratenec, ako Bukowski a ja ho mám rád. Napriek tomu sa Bukowskému nepozdával. Nakoniec je ale Mickey jedným z mála plusov tohto temného, zlého, škaredého filmu. A už ani on nie je žiadny zázrak. Miestami mi bolo až trápne pozerať sa na to, čo stvára ako Bukowského alterego Henry „Hank“ Chinaski. Matt Dillon, stokrát nenápadnejší herec, bol v o 18 rokov mladšom Faktóte oveľa lepší, než Mickey Rourke, ktorý sa síce veľmi snaží, ale podľa mňa je až príliš vidno, že to všetko len “hrá“, predstiera. Potešil ma výber štamgastov, agresívny barman (Frank Stallone!), pár WTF scén a expertka na pošahané úlohy Alice Krige (Sleepwalkers, Star Trek: Prvý kontakt, Solomon Kane, Silent Hill) s Faye Dunaway. Inak ale dosť hrozný film. Nie som si istý, čo tým chcel producent Menahem Golan dosiahnuť; jeho polom pôsobnosti boli skôr snaživé béčka s Van Dammeom, Stalloneom a spol. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (23)
- Film, byl natáčen v Los Angeles. (Kulmon)
- Při natáčení scény v baru, kde je skutečný Bukowski, se naléval pravý alkohol. (raininface)
- Bukowski po premiére filmu Mickeymu Rourkovi (Henry Chinaski) povedal, že jeho herecký výkon bol fantastický a bol s ním veľmi spokojný. (JančiBači)
Aniž bych o to žádal, nasdílel mi Barfly (nelegálně) jeden milý známý, o němž nepochybuji, že by chtěl být jako hlavní hrdina. (Ostatně on takovým do značné – do jisté - míry je, ale přece jen patří k nám, kteří chceme mít na nájem.) Nedivím se mu. Být takovým musí být velmi krásné a Henry se okamžitě přiřadil k mým vzorovým filmovým hrdinům. Henry je krásný člověk a Barfly je krásný film, navíc s uvěřitelným koloritem, který se mě dotýká i jako v Praze žijícího Evropana (na opačné straně není myslím náhoda, že slečna vydavatelka jezdí v Mercedesu). Problém mám jen s uvěřitelností samotného Henryho. Tedy ne, že bych nevěřil, že by mohl někdo takový existovat. Existují, dají se potkat. Ale nevěřím ho jemu samému. Nevadí. Asi právem si tu někteří stěžují na to, že film Barfly je (parafrázuji) trochu moc jemný, ale tento problém se mě netýká. Netřeba mi „realistického popisu“, ale netřeba mi ani víry v Chinaskiho, jaký je. (Dál trochu spoilery.) Neboť od okamžiku, kdy ve svém špinavém nuzném (z podstaty dočasném) bytě usedá ke stolu, aby napsal jednu větu (o strašných životech lidí, kteří nikdy neblázní), stává se jeho osobnost jen médiem, skrze který mluví film Barfly ke mně, dlícím hluboko pod Henryho úrovní. Ne, toto není film ze dna, toto je film z výšin. Výšin, na nichž se posléze odehrává lítý souboj dvou složek všehomíra, zápasících o básníka (jakkoli probíhá dole, kam jedna z obou musela sestoupit ze své výsosti, což naznačeno i polohou jejího domu), a to v zástupné podobě souboje odmítnuté bohyně vznešenosti s bohyní chlastu. Tully představuje ideál („Proč žiješ jako flákač?“ „Jsem flákač. Co jako chceš, abych dělal?“), Wanda reál („Obstarám chlast.“ „Jak?“ „Seženu si práci.“). Tully není nějaká naivní cukrová panenka, ona excelentně zosobňuje omne optimum: je krásná, inteligentní, bohatá, má vkus, vydává časopis a miluje básníky – jde jí o pravost, jenomže tu nelze nahmatat, vlastnit, preparovat, „vydat“. Má-li Tully představovat povrchnost, pak ve smyslu povrchní složky pravosti. Vždyť pokušení, jímž pro Henryho je, se jmenuje „to lepší“, či „správný život“ – bez ironie. To je ta zlatá klec pro Henryho – nikoli přepych a pohodlí, ale „správný život“, jehož nemožnost je vyjádřena ve výše citovaném dialogu (jenž takto bez dovětku o „utrpení vyšších vrstev“ vystihuje lépe, oč v Barfly jde). Co jako chceš, abych dělal? Vymezit to by bylo Henrymu kamenem úrazu. Naznačené subtilizace jsou dokladem, že nejde o nějakou černobílou volbu mezi životem s Tully a životem s Wandou (ať už bílou přiřadíme té či oné). Základní problém je, že režim "Wanda" a režim "Tully" se při vzájemné vztaženosti zásadně vylučují. Ani Wanda nepředstavuje „pravost života“, Wanda představuje flákání a chlast. Nedívejme se tedy na Henryho jako na hrdinu pravosti (to bych musel hvězdičku ubrat), ale jako na autentického nositele čehosi nerozsouditelného. Předkládá se zde sice cosi velmi podobného volbě Héraklově, ale jako její trochu zvrácená a velmi konfůzní verze. Film končí přesně tam, kde začal, jen mezi tím proběhla jedna theomachie. () (méně) (více)