Král Richard: Zrození šampiónek

I když se moc snažím být při sledování filmů objektivní, mívám prostě vždy problém s hlavními hrdiny, se kterými nějakým způsobem morálně nesouzním. Někdy si takové postavy získají moje sympatie svým charismatem či smyslem pro černý humor (jinak bych se asi nemohla dívat na žádnou gangsterku), někdy ale ne. Tenhle snímek pro mě bohužel spadá do druhé kategorie. Životopisný snímek vypráví o Richardu Williamsovi, který připravil neprůstřelný tréninkový plán pro své dvě talentované dcery (dětí měl daleko více) a díky své houževnatosti a vytrvalosti z nich skutečně vychoval jedny z nejlepších tenistek v historii. Film je výborný ve vyobrazení tréninkových scén i samotných zápasů (těch ale bohužel není mnoho), jeho hlavní protagonista je ale prototypem ambiciózního otce, který bere své dcery hodně zkrátka a následně je po vyhraném zápase okřikuje, aby se o výhře už nebavily. Neštítí se v různých etapách filmu lhát a podvádět lidi, kteří by jeho dcerám mohli potenciálně pomoci. Jeho úsilí sice přineslo kýžený výsledek, ale co si budeme, Venus a už vůbec ne Serena nejsou zrovna vzorem ctnosti a sportovního chování. Na film se ale koukalo dobře, to zase ano. (12.03.2022)

"Někoho tak tvrdohlavýho jsem v životě nepotkal. A to trénuju McEnroea." Sportovní pohádky mám rád. Tahle navíc vychází z reality a ty drobný nepřesnosti je třeba brát jako uměleckou licenci. Třeba to, že egoistickej kretén Richard je vlastně logistickej sympaťák. Nebo to, že věčně nakrknutí bratři Williamsovi jsou tady předváděni jako vyřehtaný holky. Ano, nikdy jsem je neměl rád a na každým turnaji jsem oslavoval jakoukoli jejich prohru. Ale ve filmu jsem jim fandil, protože byl evidentně natočenej o někom jiným, kdo se jenom stejně jmenoval. A já fandím každýmu, kdo se dokázal vyhrabat z ghetta a začal žít život běžnýho bílýho miliardáře. Navíc tam ani nebylo moc brečení kvůli tomu, jak bílí zmetci potomkům otroků pořád ubližujou. Měl jsem z toho takovej povznášející pocit a hrdost na to, že jsem černej. Teda nejsem, ale mohl bych být. Tohle je totiž dost motivační film na to, abych to dokázal. (04.07.2022)

Není všechno rasismus, co se bělá. Hlavní postava však vidí rasismus téměř ve všem, co se mu nehodí do jeho plánu. A je tak postavou obtížněji stravitelnou, i když se film evidentně snaží jeho postoje mírnit a zobrazovat sympaticky. Přesto je jasné, že otec Williams byl nepříjemně umanutý, autoritativní a sebestředný. Na druhou stranu, co si zamanul, toho s holkami dosáhl. …….  Film nese všechny stopy „oscarového“ životopisného dramatu. Soustředí se pouze na rodinu Williamsovic a na pár trenérů. Na nudně snímané zápasy a homevidea rodinné pospolitosti Williamsových. Nikdo jako kdyby nežil jiný život než tenisový. Vše je podřízeno dřině vedoucí k budoucím úspěchů. Malá williamsovic tenisová monstra nakonec dosáhnou z nuzných poměrů a za ústrků svých neuvěřitelných cílů. ….. Jde o oslavný snímek bez větší invence, který má jako podprahovou linku boj proti rasismu a zdůraznění, jak dvě chudé dívky otevřely bílý sport bílých elit i ostatním etnikům. SHRNUTÍ: Tenhle snímek křičí už zdálky: Já chci Oskara! (03.05.2022)

Skutečně idealisticky ztelenovelizovaný „skutečný“ příběh moudrého, laskavého, skromného a sveřepě odhodlaného čokotatínka, jenž nechtěl nic jiného než jen lepší budoucnost pro své milované něžné, skromné a pokorné dcerušky mimo komptonský Chánov, a tak je snahou o idylické dětství, trpělivým vedením k lásce ke sportu, jemným charakterním mentorováním a hodnotným domácím vzděláváním universitou života nakonec dovedl jakožto citlivé intelektuálky až na výsluní Mumulendu, navzdory všem těm zkurveným bílým rasistům a jejich zasraným předsudkům. No, standardně dobrý Kovářovic Vilík vystřihnul toho přitroublého huhňavého despotického kokota, lidového jehovistického rozumbradáče, naprostou osinu v prdeli a vyhlášeného ghettového inseminátora, který pro svou vlastní touhu po 43+1 na jakýchkoliv Hillsech či Springsech bitchem vyprojektoval ze svých dvou šeredných dcer vysteroidované, agresivní a arogantní mužatky, proti kterým nemělo ve své době jakékoliv něžné pohlaví absolutní šanci, opravdu s citem. Celou hrací dobu mě neskonale sral! Sportovní drama rozhodně ne, spíše místy až otravná džonbraunovská báchorka a dost přibásněné (jakože děsně prefíkané) tupopolitikaření dětského otrokáře a kuplíře napříč rasistickými tenisovými kluby s asi patnácti minutami tenisu, během nichž se privilegovaná xenofobní mrdka Sančézová skákla nepovoleně na deset minut vychcat a zhatila tím Venušákovi jeho premiérové velkolepé antré. A Serenin si pomalu ani neškrtnul. Takže dvě s hodně prověšeným výpletem za film a jednu navíc za Vilíka, jenž ve mně svým výkonem neustále vzbuzoval emoce. Měl jsem totiž permanentně neodolatelnou chuť vyskočit z gauče a nakopat ho do koulí. Ovšem na toho tolikrát tu zmiňovaného zlatého prdeláče to zas až tak nebylo, to bych měl teď praskliny ve spodní části televize. (28.12.2021)

Williamsky nemusím, a proto jsem se trochu nutil i do filmu, ale po skončení můžu říct, že tak intenzivní drámo jsem opravdu nečekal. Filmařsky velmi povedený kousek, který dokonale kombinuje všechny aspekty, které by sportovní drama mělo mít - smekám nejen před prací celého tvůrčího týmu, ale současně před skvělými výkony obou mladých sester, Smitha, který zahrál otce naprosto přesvědčivě a autenticky, ale v neposlední řadě pak hlavně před všemi reálnými charaktery v čele se sestrami Williamsovými, protože tahle životní cesta je pro nás nezasvěcené objevná, šokující a překvapivá. Film jak lusk a na 140 minutách jsem se snad ani minutu nenudil. Důkaz toho, že není drama jako drama, ale když se přidají šikovné ruce filmařů a hravý nápad, je vyhráno. (05.04.2022)