Já to tedy beru, šéfe...!

Komédia, ktorá je založená na tom, že v socialistickej spoločnosti je toľko práce a nemáme kvalifikovaných pracovníkov. Tak sa vytvorila náborová skupina, ktorá mafiánskymi praktikami presvedčuje robotníkov, aby išli pracovať k nim. Taký je v skratke scenár... No dvojica Sobota a Nárožný urobili tento film pozerateľným. 50%. (24.11.2010)

Obsah filmu je sice silně přitažený za vlasy, ale některé situace jsou vpravdě komediální. Marie Rosůlková je skvěle vlezlá baba a oba manželské páry v hlavní roli jsou také vynikající. Líbí se mi, že film je složen z většího množství příběhů vedlejších postav (mimochodem velmi kvalitně obsazených), na druhou stranu, kvalita je velmi kolísavá. Duo hlavních představitelů mi nefunguje tak dobře, jak bych očekával. I tak se jedná o pohodovou nenáročnou zábavu, na kterou se pravidelně dívám. **** i z nostalgie. Jooo, v západní Evropě jsou stovky tisíc nezaměstnaných a my nemůžeme sehnat ani jeřábnici :-) (18.04.2012)

Je pravdou, že za socialismu bylo víc pracovních míst než lidí. Proto podniky nabízely lidem náborové příspěvky plus další výhody včetně bytů. Když se člověk podniku „upsal“, že tam bude pracovat určitý počet let, tak prostě dostal byt – ne do osobního vlastnictví, ale s nájemní smlouvou na dobu neurčitou, takže tam potom klidně mohl žít až do smrti. Nájemné tehdy bylo oproti dnešku směšně nízké. Tento film je míněn jako satirická komedie pojatá s obrovskou nadsázkou. Tehdejším divákům to bylo naprosto jasné, současným mladým divákům to může přijít jako báchorka o něčem, co snad ani nemohlo existovat. Kvůli těsné spjatosti s dobou svého vzniku dnes už toto filmové dílo ztratilo aktuálnost. Co na hodnotě neztratilo, jsou dobré herecké výkony Ivy Janžurové a dalších. (20.06.2023)

Film z časů, kdy personalistika byla [nebo kdy se chtěla tvářit jako] jiný sport. Vlastně docela zajímavý film. Vší tou propagandou o 15-ti milionech nezaměstnaných na Západě prosvítá jakýsi úšklebek - jako když dojatý nárožný vrthává na poradu vedení podniku, aby řediteli slavnostně sdělil, že sehnal mzdovou účetní. Schulhoffovi se povedla zjímavá věc - scéna jde vykládat jako svěděctví o ráji, kde se u dělnických profesí podniky předhánějí s nabídkami platů a kupóny na benefity, ale i jako čehosi perverzního. Mezi oběma headhuntery to jiskří přinejmenším stejně, jako mezi Sobotou a Janžurovou, což je v rámci Sobotova obvyklého rejstříku docela dost. Luděk si většinou jede svého obvyklého ňoumu, ale když se vymlouvá z nevěry v Popradu slovensky [já naozaj...], jeden si ten skvost nemůže nepustit víckrát za sebou. Nejpřekvapivější je ale zjištění, že personalisté jsou i ve filmu nejspíš kurvy [psychologické metody] jaksi nutně - ať už pracují pro kohokoliv. (03.08.2014)

Oproti Fešákovi Hubertovi, kterého jsem viděl včera, jsem se tentokrát o poznání lépe bavil. Dílem je to zásluha dobře napsaného scénáře a svižné režie a pak samozřejmě účastí osvědčených herců. Kdo má nějaké zkušenosti HR, nebo managementem obecně, ten ocení jistou míru nadčasovosti; shánění kvalifikovaných zaměstnanců jde ztuha i v kapitalismu, takže mu pravděpodobně nebudou vadit ani ty občasné socialistické narážky. Kdyby se toho námětu chopil Svěrák se Smoljakem, byla by to pecka, ale v tomto podání je to jen lehce nadprůměrná jednohubka pro sobotní večer u TV. (12.05.2021)