Hodíme se k sobě, miláčku...?

Co si budeme povídat, cáklá komedie, nijak zvlášt' nevybočující z řad tehdejší české tvorby, ale člověku je milo si u ní občas odpočinout, obsazena je výborně. Mám ráda Janžurčino střelený "HAHAAA!" a jak ukončí telefonát s naprosto cizím člověkem: "Nazdar!" :-). Taky je hezký: "Dobrý večer, promiňte, dovolte, abych se představil, jsem hudební skladatel Petr Karát." "Rimskij Korsakov." (23.10.2011)

Klasicka normalizacna komedia, ktora sice nema na snimky typu Jachyme hod ho do stroje, ale pobavit dokaze. Vyborni herci : Brodsky, Zazvorkova a Mensik /Spalovac Mrtvol, Happy End/ ...... a stale si radsej pozriem tuto fajnu komediu nez hrozy typu Panelak, Ordinace, pripadne Bratislavafilm a podobne "klenoty" : 74 % (23.03.2013)

Rozhodně to není nejlepší česká komedie. Já jsem se kupodivu nudil. Tématika je trefná, úderná, ale na sedmdesátá léta až příliš kořeněná. Vlastimil Brodský hraje vážně bravurně a tím pádem je velmi světlou stránkou celého filmu. Ostatní výkony jsou pochybné, leč s nimi nejsem příliš spokojen. Řekl bych že na naše komedie slušný průměr. 5/10 (22.12.2013)

Spojení Brejchové s Brodským je vynikající, ale kdykoliv si vybavím tenhle film, nelze si nevzpomenout na zelenou Ivu Janžurovou a trabanta Františka Peterku. Vztahová komedie, kterých se dnes točí plná pr.. přehršel, ale téměř žádnou z nich nemusím vidět víc než jednou a u většiny z nich pak ani jednou. (05.01.2022)

Hodíme se k sobě, miláčku...? je komedií partnerských vztahů. Přívlastek satirický lze v intelektuálním opojení použít, i když je spíše využit jako ochranná známka. Zápletka je jednoduchá, herecká sounáležitost sází na souhru dokonalosti a doplňování a pozorovat ji je diváckou slastí. Díky vyvážené chemii jsou vymýcena hluchá místa a klokot bizarního sledu událostí a vystřelovaných slov není k zastavení, ani k utahání. Romantický idealismus je chvilkové zanícení ducha, ale omamný stav nedisponuje trvalým charakterem a každodenní všednost po kousíčku vnáší pochybnosti, pokušení i odvahu ke zvratům. Nevyzpytatelnost lidského srdce nedokáže zkrotit ani logická přesnost počítacího stroje. Soulad principů duší vytrhne ze stereotypů a laškovně si pohrává se směrováním cest. Konečné zúčtování ukazuje jasného vítěze, život. Rozverná hravost rozpaluje, ponouká a zakončuje. Hlavní postavou partnerských hrátek zlomyslného osudu je vedoucí železářství Viktor Tomáš (velmi dobrý Vlastimil Brodský), znuděný z bláhového romantického vydírání partnerky. Pragmatismus je účelný ve všednosti, zasnění dává vznešený pocit mámení. Tíhnutí pouze k jednomu způsobu nazírání ochuzuje vlastní vnímání života. Hlavní ženskou postavou je fotografka Marta (skvělá Jana Brejchová), Viktorova choť. Hlava, zasněná v oblacích nekompromisně vyžaduje pozornost a důkazy jedinečnosti vztahu skrze patetická gesta a slova. Souznění uchvacuje a dává vyniknout vlastní malosti. Postava s nejcyničtějším dopadem je lékařka Soňa Brčková (zajímavá Regina Rázlová). Náhoda, růžové brýle a náprava vlastního zadostiučinění berou průběh pevně do svých dlaní a s uspokojením škádlí. Důležitou postavou je hudební skladatel Petr Karát (dobrý Josef Bláha), ušlechtile vznešená osoba i spásná cesta vysvobození. Z dalších rolí: Martina kamarádka ve třetím vysněném manželství Alena Kučerová (velmi zajímavá Iva Janžurová), její spřízněný manžel Kája Kučera (dobrý František Peterka), dotěrný loudil a instalatér Franta Vencl (příjemný Vladimír Menšík), Viktorova zachraňující tetička Emilka (Stella Zázvorková), zmatená lékařka Marie Tuchlová (sympatická Eva Jiroušková), zvědavá zdravotní sestra (půvabná Stanislava Bartošová), či dobromyslný asistent u počítače budoucnosti (příjemný František Filipovský). Nejde o strhující komedii, přesto eskapády slov i událostí s rozvernou hravostí nahlíží do lidských srdcí a upřímnosti. Partnerské vztahy se časem opotřebovávají, panika je často na místě a tento film dokáže v bláznivém rytmu pobavit. (07.09.2017)