Po stopách krve

Spoilery! Snímek jsem si užil zhruba stejně jako předešlý díl. Vraždění dětí je totiž srovnatelně zábavné s vražděním žen a vždy se u toho rozplývám radostí. Líbí se mi, že takhle stará kriminálka dokázala v minulém díle nakousnout téma incestu a v tomto díle téma pedofilie. Úplně bych to v této době nečekal. Hrušínský je standardně výborný. Atmosféra dílu byla skvělá. Případ znovu zprvu příliš nezáživný, ale s postupem času se nádherně rozvinul. [80 %] (04.10.2023)

Skvěle natočený film s výborným Rudolfem Hrušínským, velmi autentickou atmosférou, jistou a přesnou režií, poutavou kamerou, výborně fungující zápletkou... Asi lze skutečně tvrdit, že jde o "český kriminální film". Člověk si skoro říká, jak je možné, že pan režisér Schulhoff nenatočil víc filmů, nebo přesněji, jak je možné, že po roce 1970 už točil jenom střeštěné, nijak zvlášť zajímavé a povedené komedie. Zajímavé komentáře:Cival, Tosim, Pohrobek, sud, Kimon, triatlet Celkový dojem: 90% (03.11.2009)

Kalaš jede za prací, tohle skončí kastrací.. Honba za pedofilním deviantním vrahem a explicitní zobrazení mrtvých dětí rozhodně nepatří mezi časté filmové jevy v československých kriminálkách a tak tu máme Schulhoffovo odvážné píchnutí do společenských tabu. Vedle skličující atmosféry a širokoúhlé kamery Emila Sirotka je nedílnou součástí mozaiky i suverénní výkon R.Hrušínského. Jeho major po maigretovsku spoléhá na svou vytříbenou dedukci, když je potřeba, přitlačí na podezřelé či naklade past a co je nejdůležitější, při vyšetřování nepotřebuje žádné moderní CSI metody, protože dobře ví, že kdo se moc ptá, moc se dozví. V té souvislosti jsem jen čekal, kdy se na něj jeho chvilková bytná v podání Milady Ježkové obrátí se slovy: „Já když vám to neřeknu, tak neusnu..“ (16.06.2017)

Netroufám si tvrdit, že jde o nejlepší československou kriminálku všech dob, ale každopádně jde o film, který u nás patří do špičky příslušného žánru. Černobílý klenot se opírá o výborné obsazení v čele s Rudolfem Hrušínským starším, který si zahrál kriminalistu maigretovského typu, lidského a empatického se silným smyslem pro spravedlnost. Jeho vyšetřovací metoda je založena na dedukci a vyšetřování a celková atmosféra filmu prakticky není ovlivněná ideologií, což je častý nešvar kriminálních filmů komunistické éry. Film je natočený s maximálním smyslem pro autenticitu, kterou podporuje i obsazení naturščiků nebo neznámých herců v řadě vedlejších a vlastně i zásadních rolí. Režie není ovlivněná lacinou honbou za efekty a šokujícími zvraty, nicméně vyšetřování přináší řadu nečekaných momentů a směřuje k překvapivé pointě. Československý detektivní žánr neměl za éry budování reálného socialismu na růžích ustláno, řada ve světě oblíbených témat, jako je korupce státních a policejních složek nebo zobrazení organizovaného zločinu, se v něm z pochopitelných důvodů nemohla vyskytovat a např. akční prvky by v naší produkci působily spíš směšně. Zkuste si představit scénu, kde se budou pronásledovat dvě stodvacítky a jejich osádky po sobě budou střílet ze samopalů... Kupodivu ani po listopadu se v příslušném žánru neurodilo nic, co by Po stopách krve výrazně přebilo, byť má tento žánr u nás slušnou tradici a inspirace z reálného života je víc než dost. Celkový dojem: 95 %. (06.04.2010)

Dobře napsaná kriminálka, kde divák často těká mezi podezřelými a říká si, že teď už je to přece jasné, kdo to udělal, aby se za chvíli ukázalo, že tam pořád zůstává strašně moc pochybností. Samozřejmě tu exceluje Hrušínský s tím lehce podmračeným výrazem a občas nějakým náznakem humoru. Tichým hercem je tu zbídačená a polorozpadlá severočeská vesnice, ve které všechny ty místní podivné existence fungují - obyvatelé cikánské osady, samotářský podivín s domkem u lesa nebo čerstvě propuštěný chovanec pasťáku. Ale vlastně i všichni ti "normální". (19.04.2020)