Strach

"Jinými slovy: páčili zámek, zamčeno nebylo … vloupání je fingované." Tak to byl zapeklitej případ - sraženej chodec, nahotinky, špionáž a věšení bulíků na nos soudruhům kriminalistům. Jenže ti dumají a dumají až to vydumají. To mne samozřejmě potěšilo, ale ještě větší radost mi udělali orlové. Tedy vlastně Orlové. Samozřejmě Orel 1 a Orel 2, protože slyšet ve vysílačce: "Tady Orel" mě vždycky dokázalo pobavit. A taky mě dost bavilo závěrečné soudní jednání, protože to byla neuvěřitelná taškařice, kterou kazily jen zbytečně zachmuřený tváře všech zúčastněných. (12.11.2018)

Zápletka vychází na půl cesty vstříc ideologickým potřebám své doby, což ovšem není úplně neobvyklé ani u těch filmařských počinů, které tehdy vznikaly na opačné straně železné opony, takže kvůli tomu není třeba mravokárně pozdvihovat hlas. Nicméně pointa jakoby byla do děje dostrkaná spíše hrubou silou nežli racionálními argumenty, což celkovému vyznění zrovna dvakrát nepomáhá. Na druhou stranu ústřední dvojice kriminalistů Rudolf Hrušínský + Radoslav Brzobohatý funguje na jedničku s hvězdičkou a atmosféra se taky nikde zbůhdarma nepoflakuje a má se čile k dílu, takže nakonec za 3,5* (09.11.2018)

Rudolf Hrušínský a Radek Brzobohatý jako kriminalisté vyšetřující vraždu mladého muže se mi moc líbili, už jen dívat se na ty dva stojí za to.. Příběh dvou spolužáků ze střední propletený s fotografováním, minulostí otce i učitele, vyloupením chaty, to vše mě zaujalo a byla jsem docela napnutá, jak to kluci rozlousknou.. (26.10.2020)

Tak tých sto minút na tak pomaly prebiehajúce vyšetrovanie je trochu moc. Väčšinu stopáže vypĺňajú dialógy s podozrivými, kávičkuje, sa, pofajčieva a s výrazným zameraním na ruchy pri dupote, klepote topánok o dlažbu či po vŕzgajúcich parketách. Nakoniec sa prípad dostane do celkom neočakávaného vyústenia, akému v podstate vopred nič nenasvedčuje. A aj celý film viac menej zachraňuje. Ak tu máme ale takto charizmatický vyšetrovací tandem, tak ten by si zaslúžil trošku viac rozpohybovaný film. (18.02.2019)

Stačilo mi,abych na jeden okamžik viděla jednoho herce a už mi bylo jasné, kdo určitě bude pachatelem vraždy. Ten k tomu byl totiž přímo předurčen svou vizáží a pichlavýma očima. Všechno ostatní šlo potom stranou, i sympatický Rudolf Hrušínský a já se chtěla přesvědčit, jestli jsem se strefila do černého. Ladislav Potměšil byl klučíček. Málem jsem ho nepoznala. (07.01.2014)