Vrah skrývá tvář

Ponurý a na svou dobu až neočekávaně kvalitní. Všechno zde běží tak jak má. Napětí je promyšleně stupňováno až k závěrečnému odhalení. Ostatně Schulhoff patřil k těm režisérům, jejichž filmy mě osobně skoro pokaždé zaujmou. A to navzdory i tomu, že je to detektivka zrozená v éře socialismu. Najít dnes kvalitní českou krimi se stává stále větší vzácností. (02.10.2017)

Česká detektivka to v dobách reálného socialismu neměla jednoduché a byla ve své převážné většině postižená úlitbami režimu a ideologii, nehledě na to, že spousta motivů oblíbených v rámci žánru se v panujícím systému vůbec nedala použít. S odstupem doby si myslím, že jen dvě detektivky a shodou okolností obě od téhož režiséra si zaslouží absolutní hodnocení, a to je vedle Po stopách krve právě tenhle snímek. Je to prostě film, který od začátku do konce má atmosféru, kterou vytváří černobílá kamera, typově přesní herci, kteří opravdu hrají a ztotožňují se se svými postavami, a především je to prakticky dokonalá hudba, která skvěle ladí s exteriéry plnými špíny, bláta, zchátralosti a primitivismem některých postav. Je to drama, které se místy dotýká v českých podmínkách jen zřídka využívaného žánru psychohororu a snad s výjimkou trochu teatrálního útěku-neútěku padoucha v samém závěru na něm neshledávám žádný kaz. Napínavé, realistické a české. Ono je typické, že zatímco britské detektivky se odehrávají často na šlechtických sídlech a ve snobské společnosti, ta česká se odehrává v rozpadajícím se státním statku.:-) Celkový dojem: 95 %. (29.03.2011)

Jedinečná detektivka s ponurou až děsivou atmosférou. Rudolf Hrušínský a Radoslav Brzobohatý v dlouhých pršipláštích jsou neskutečně styloví, nevlídné prostředí zapadlého venkova nahání až hrůzu, obyvatelé s drsnou tváří ošlehanou větrem (hlavně Ferdinant Krůta a Zdeněk Kutil) k atmosféře jen přidávají. Vznikl tak vynikající film, který spolu s "Po stopách krve" v našich končinách nemá obdoby. (14.10.2006)

„Předpokládám, pánové, že jste taky muži, ne?“ - „No to doufáme. A co?“ Tomu říkám detektivka! Podařilo se již obsazení hlavního páru sympatických a přitom pořádně dotěrných kriminalistů, zvláště Kalaš je tu ztvárněný s opravdovým gustem (svým způsobem vyslýchání a vtíravými jen-tak-mimochodem otázkami vzdáleně připomíná Columba). A právě toto duo čeká pořádně zapeklité vyšetřování na místě, kde příjezd policistů budí zvědavost, ale rozhodně ne nadšení. Místní lidé, povětšinou nepříjemní a příkří, nechtějí mluvit, podezřelých postupně přibývá (i ubývá), objevují se nové lži a zjištění, kruh se pozvolna uzavírá. To vše je provázeno solidní porcí napětí a parádní atmosférou (na které má lví podíl výborná hudba). A závěrečné odhalení vraha se mi moc líbilo (už méně pak následná „honička“). Velmi mile mě překvapila přítomnost nevtíravého humoru. Celkově to vidím na silné 4*. „To má kliku.“ - „Co kliku? To má paměť. Já si z čísel pamatuju akorát 097.“ - „Co to je?“ - „Jó, to už sem zapomněl.“ (25.05.2017)

Trojica detektívok, ktorú s trojročným odstupom nakrútil Petr Schulhoff v šesťdesiatych rokoch je závanom sviežeho vzduchu do tohto žánru. Realisticky a civilne ladená dvojica detektívov nepredstavuje verziu Holmesa s Watsonom, ani iných z klasických predchodcov. Šedivé a ponuré reálie nahradzujú obvykle kašírovaný socialistický štandard, atmosféra nepostráda napätie a hudba trochu hlučne a násilne dotvára to, čo sa scenáristovi nepodarilo. Zmienené klady trochu znižuje obvyklý nešvár, ktorým je preľudnenosť postáv, postupné odpadávanie podozrivých, ako pri šúpaní cibule, aby sa v úlohe vraha krátko pred záverečnými titulkami ukázal ten najnenápadnejší. Tri hviezdičky sú za ten závan, pretože súčasného diváka už film nemá čím zaujať. (27.08.2011)