S čerty nejsou žerty

Nejlepší čertovská pohádka, jakou kdy svět viděl. Takhle mají vypadat pořádní čerti, ne jako ta uřvaná karikatura z Princezny ze mlejna. Výborný Heřmánek jako Lucifer, výborný Preiss jako správce, výborný Nárožný jako kaprál, výborný Kemr jako kníže a to nebudu vypisovat další menší či věší role (např. Drápal). Btw nejlepší hláška - Viktor Preiss: Který z v....(který z vás je nejbohatší) (29.11.2008)

Jediný opravdu povedený film Hynka Bočana. Vynikající, vtipný scénář Jiřího Justa (Pátek není svátek, Babičky dobíjejte přesně!), krásná hudba Jaroslava Uhlíře, ale hlavně skvostné komediální výkony znamenitých herců - Karla Heřmánka, Viktora Preisse, Jaroslavy Kretschmerové, Josefa Kemra, Petra Nárožného a Ondřeje Vetchého. Pekelně dobrý film! (20.02.2003)

Jistě, paktovat se s čerty je sice nemorální, ale když je to sebranka těch největších sympaťáků v čele s (doslova) démonickým Karlem Heřmánkem, není těžké na pravidla této pohádky přistoupit. Hynek Bočan režíruje s přehledem, výprava je působivá (peklo zvláště), skvělé triky účelné a celá nálada snímku se nese v příjemně odlehčeném duchu, kde česká herecká elita cedí božské hlášky, což filmu otevírá cestu k vrcholu česko/slovenské pohádkové tvorby. (26.11.2006)

Krásná pohádka o statečném chlapci, vykutáleném mladém čertovi, dvou krásných princeznách, marnivém knížeti, protřelému správci a vydařených obyvatelích pekelného království. Velký podíl na úsěchu mají také písničky Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka, a neodolatelné herecké obsazení v čele s Vladimírem Dlouhým, Ondřejem Vetchým, Petrem Nárožným a Karlem Heřmánkem. Jedna z našich nejhežčích pohádek. (17.06.2006)

Často se žehrává na to, že obraz společnosti, nabízený lidovými pohádkami z doby prvních sběrů - tj. zhruba první poloviny předminulého století - , je nadsazený: útlak, byl-li jaký, se dal snést, vrchnost, nešlo-li o zvrhlíky, byla víceméně lidumilná a společnost jako celek, až na politováníhodné nečetné výstřelky, vlastně - zvláště ve srovnání se současností - idylicky vyvážená. Nejidyličtější a nejnešťastnější česká spisovatelka Božena Němcová nejen zde prokazuje opak. Zoufalství a beznaděj, v níž žil "dělný lid robotný", poddaní, byly často nezměrné a jejich přežívání víc než než nesnadné. Zpochybňovalo se tím všechno, co se do nevzdělaných lidových vrstev horem pádem cpalo (v Němcové najdeme tento rys asi nejvýrazněji v DIVÉ BÁŘE), zpochybněn byl nejednou sám všemocný Bůh, který tomu všemu měl přihlížet z výsosti nebes, kde údajně strměl jeho pomyslný trůn. Čert, ďábel a peklo, splývající v tomto vnímání s přirozeným strachem z neodvratné smrti, chápané jako jediná doložitelná spravedlnost, se za těchto okolností měnili ve svůj opak: ve své druhu boží pomocníky (koneckonců se beztak jednalo také o anděly, byť padlé, tj. čest a mravnost před tváří boží ztrativší). Z tohoto myšlenkového pozadí o to více oceníme jak čerstvost předlohy Němcové, tak nenásilné aktualizace (zpodobení pekla ve filmu ne náhodou připomíná základní znaky pozdní normalizace) neméně pozoruhodného filmového zpracování. Dva nadějní, tehdy začínající herci Ondřej Vetchý a Vladimír Dlouhý tu dostali - a beze zbytku také využili - mimořádně cenné příležitosti. Česká klasická filmová pohádka a její škola tu dosahují jednoho ze svých výsostných vrcholů. Tvůrcům filmu (spoluautorem scénáře je divadelní historik a kabaretiér Jiří Just známý i svou polistopadovou ekologickou publicistikou) se dařilo a daří k vytržení opakovaně přivádět již druhou a třetí diváckou generaci. Myslím, že není pochyb o tom, že generace nikoliv první a nikoliv poslední. (27.01.2008)