Volný pád

Mám tísnivý pocit, že čím bylo pro Williama Fostera horko a dopravní zácpa, bude pro mě co nevidět věta "takový účet žádná banka nenabízí." Ale vážněji řečeno, Joel Schumacher a Michael Douglas nám velmi názorně dokázali, že každý máme svůj hraniční bod, nad kterým z nás spadne to, čemu říkáme civilizovanost, slušnost a ohleduplnost, a kdy do role ventilu nahromaděné frustrace nastupuje bezohledné, běsnící násilí. Volný pád je vražedně věrohodný film navozující jistotu, že i my se nezadržitelně řítíme směrem dolů a že ač je to cesta daleká, tvrdá země je blízko a bude to hodně bolet. (11.12.2007)

"JDU DOMů! UHNI MI Z CESTY, TY SRÁČI!" Dusná a smradlavá atmosféra do běla rozpálené velkoměstské džungle, kterou prochází Rambo v bílé košili s kravatou a brýlemi ve vynikajícím podání k nepoznání proměněného Michaela Douglase. Jako mladší jsem bral VOLNÝ PÁD jako takovou divnou akční komedii s hořkým jazykem. Bavil jsem se u toho, jak to hrdina nandá každému, kdo se do něj sere, ale neztotožňoval jsem se s ním, jeho problémy mi byly cizí. Dnes už chápu. Denně nás otravují tisíce drobností, proti kterým je slušný člověk často naprosto bezbranný. Nebo není? Jak píše Lima, je škoda, že je hlavní postava psychicky labilní se sklony k násilí (i když je to tak realističtější), protože je tím vlastně zbaběle omlouváno co dělá a tvůrci tím berou divákovi jeho hrdinu. Proč se nemohl nasrat normální obyčejný průměrný slušný člověk? Toho v příběhu zastupuje Prendergast, dobrej chlap i policajt, se kterým se život taky zrovna nemazlil a nemazlí (smrt dcerky, hysterická manželka, despekt kolegů a šéfa v práci) a který se od hrdiny naučí, že člověk si musí umět v životě dupnout, ale nemůže to být dupnutí na něčí krk. (09.12.2007)

A je to tady. "Dostal bych tě," sípá Michael Douglas a Robert Duvall si otře vodu z tváře. D-Fens, bojovník za práva obyčejných, ekonomicky nehodnotných občanů v (donkichotském?) boji za lepší svět. Doporučuje 6 z 5 nasraných. "Jdu domů." - "Netrefil ses.":))) - "A teď tady asi umřete v tý svý blbý čapce. Jakej je to pocit?" P.S. Tenhle film si pouštim pravidelně každej silvestr, když přiblblé televizní veselí dosahuje vrcholu. (13.04.2006)

Dejte pozor na naštvané Američany. I když vypadají neškodně, tak mohou ublížit!!! :-) Takhle nějak můžeme charakterizovat tento film. Prostě jednoho dne, moc teplého dne, se Michael Douglas naštve a jde si to vyřídit se světem. Ale čím více si to se světem vyřizuje, tím více se vydává na cestu, ze které není návratu. Musím říct, že z Michaela šel v některých momentech fakt strach a nevěděl jsem, že zahrát psychouše pro něj nebude problém. Za mě můžu doporučit. (29.06.2009)

Film s řadou památných scén a velmi zvláštní, podprahově vypjatou atmosférou, kde vám celou dobu přijde, že je něco špatně a vlastně netušíte, jak až se Douglasův upocený, vynervený hrdina utrhne z řetězů a co všechno spáchá po cestě. Po těch letech mě sice přešlo maximální nadšení (asi logicky moment překvapení) a myslím, že mohlo být i vyhrocenější a vyústit v něco drsnějšího, ale pořád je to zajímavá a vždy relevantní story poslat už všechno do prdele a rozhodně jedna z klasik města andělů. (31.03.2019)