Ztracení chlapci

Další kvalitní béčková podívaná z 80-tých let v podobě lehce komediální americké upířiny, které vévodí démonický Kiefer Sutherland a dvojka dobových in hochů Corey Haim a Corey Feldman. Jmenovaní hošani jdou po krku bandě upírů, která se pod vedením Sutherlanda prohání po floridských plážích na silných motorkách za doprovodu rockové muziky i nezbytného plástevního disca a po jejich nájezdech někdo občas mizí. Příběh není nijak objevný. Lehce zdecimovaná americká rodinka si to přivalí na Floridu, aby mohla složit hlavu u svého dědy, a starší syn se díky sličné slečně zaplétá s partičkou upírů. Avšak dobré herectví, velmi slušné efekty, sada parádních hlášek, pár krvavých scén a punkový nádech dělá z tohohle béčka velmi solidní zábavu. THE LOST BOYS se dočkali pokračování až po jednadvaceti letech, přičemž první z nich nese přívlastek THE TRIBE. Pokud mám THE LOST BOYS shrnout, tak se jedná o nenáročnou, ale kvalitní hororovou zábavu, jež zavání rodinným filmem na nedělní odpoledne, a které s klidným svědomím nasolím čtyři hvězdy. (22.08.2011)

Je to jeden z najlepších filmov o upíroch. Skutočné Schumacherove majstrovské dielo a klasický horor! Odmalička som tento film vždy miloval a upíri sú tu úžasní. Zahŕňa všetko, čo bolo v 80. rokoch také hlúpe, kýčovité a zábavné. Vlasy, oblečenie, hudba, prístup, zdalo sa, akoby sa v tom čase nikto nikdy nebral príliš vážne. 8/10 (23.04.2021)

Nečekal jsem to, ale The Lost Boys mě totálně dostali. Corey Feldman mě sice nadále neskutečně sere, a mohl by s druhým Coreym soutěžit o to, kdo z nich má víc punchable ksicht, ale jinak jsem to tak nějak hltal od bizarní a nejspíš neúmyslně vtipné úvodní scény na kolotoči po fantastickou, závěrečnou dědovu hlášku. 9/10 (13.11.2022)

„Můj vlastní brácha je zkurvenej upír! Počkej, až to zjistí máma!“ I když to není na stejné kvalitativní úrovni jako Fright Night, nostalgie pracuje víc než dost. Klasický "teen horror" pro děti a o dětech, které se musí postavit proti bandě upírů, nezapře svůj původ z druhé dekády 80. let. Za takřka rodinnou zábavu může nejen jméno Richarda Donnera na postu produkce, ale především vtipný scénář a obsazení tehdy už profláklé dvojice Haim - Feldman (mnozí si vzpomenou například na příbuzný Monster Squad). No a uzavírají to nesmrtelné dobové hity v čele s Walk This Way. Jak vidno, na brutalitu může divák rovnou zapomenout, ale akce a masky v závěrečné půlhodince to dokážou aspoň trochu vynahradit. Za mě teda spokojenost. (17.05.2012)

Nemám rád filmy ze zábavních parků. Horší je ale ta atmoška 80. let. Takže hára a hadry byly něco, kvůli čemu závidím těm pozdě narozenejm, kteří nemuseli zažít tuhle podělanou éru. Hudba byla čirá tragédie. Koule se mi ale scvrkly k tělu, když jsem viděl ten koncert toho polonahýho namakanýho týpka se saxofonem, kterej zpíval strašnou teploušskou sračku. Corey Haim byl ten nesympatickej malej parchant, co všude chodí s otevřenou hubou. S logikou to haprovalo z leva do prava a nestačil jsem kroutit hlavou. Taky z leva do prava. Koukal jsem na to hlavně z nostalgie. To jsem neměl dělat. Byla to fakt blbost. (18.10.2008)